Bedla kaštanová – Lepiota castanea
Bedla kaštanová – Lepiota castanea
Quél. 1881
VII. – XI.
Jedovatá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Agaricaceae – pečárkovité » rod Lepiota – bedla
Vědecká synonyma
Lepiota ignipesLocq. ex Bon
Lepiota rufidula Bres.
Lepiota rufidula Bres.
Další názvy
= bedla ohňonohá
Popis
Klobouk 1,5 – 4 cm v průměru, v mládí tupě kuželovitý, později plochý s tupým hrbolkem, ve stáří se zvednutým okrajem. Na středu je jednolitý hladký až plstnatý, k okraji na okrovém až oranžově okrovém podkladě je červenohnědě až černohnědě koncentricky přitiskle šupinkatý, na okraji světlejší.
Lupeny jsou volné, široké, krémové, ve stáří okrově žlutě skvrnité. Stářím a pomačkáním rezaví.
Třeň 3 – 5 cm vysoký, 0,2 -05 cm tlustý, válcovitý, na bázi někdy mírně ztlustlý, dutý, křehký, barvy krémové až oranžově okrové. Více jak od poloviny dolů je hnědě, červenohnědě až temně hnědě vlnatě šupinkatý.
Prsten je pomíjivý, nevýrazný, vláknitý.
Dužnina tenká, barvy krémové až načervenalé, vůně nepříjemná, chuť nevýrazná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy ostruhaté, skoro až dvourohé, velikosti 9-13 x 3,7-5 µm.
Lupeny jsou volné, široké, krémové, ve stáří okrově žlutě skvrnité. Stářím a pomačkáním rezaví.
Třeň 3 – 5 cm vysoký, 0,2 -05 cm tlustý, válcovitý, na bázi někdy mírně ztlustlý, dutý, křehký, barvy krémové až oranžově okrové. Více jak od poloviny dolů je hnědě, červenohnědě až temně hnědě vlnatě šupinkatý.
Prsten je pomíjivý, nevýrazný, vláknitý.
Dužnina tenká, barvy krémové až načervenalé, vůně nepříjemná, chuť nevýrazná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy ostruhaté, skoro až dvourohé, velikosti 9-13 x 3,7-5 µm.
Ekologie
Výskyt červenec až říjen hojně ve skupinách, na opadu listnatých i jehličnatých lesů. Nejčastěji ji najdeme pod keři a v porostech ostružníku. Upřednostňuje smrkové monokultury a vápenatou půdu. Např. karlštejnské druhotné smrčiny
Jedovatá.
Možné záměny
Bedla ohňonohá Lepiota ignipes – jedovatá.
Bedla hnědočervenavá (Lepiota brunneoincarnata) která má na klobouku fialové odstíny a třeň má pod prstenem zónovitě šupinkatý. Je jedovatá.
Bedla klamavá (Lepiota pseudohelveola) která nemá na klobouku červené odstíny a má blanitý prsten. Je též jedovatá.
Bedla hnědočervenavá (Lepiota brunneoincarnata) která má na klobouku fialové odstíny a třeň má pod prstenem zónovitě šupinkatý. Je jedovatá.
Bedla klamavá (Lepiota pseudohelveola) která nemá na klobouku červené odstíny a má blanitý prsten. Je též jedovatá.
Zajímavosti
V některých atlasech je uváděna jako Smrtelně jedovatá.
Druh je z hlediska ohrožení řazen do kategorie CR (kriticky ohrožený).
Literatura
Internetové stránky 2002.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 21, 22.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 246.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 162.
Houby Československa ve svém životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 60.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 426
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 21, 22.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 246.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 162.
Houby Československa ve svém životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 60.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 426
Autoři: Standa Jirásek, Daniel Koutecký
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář