Mechovka obecná – Clitopilus prunulus

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Entolomataceae – závojenkovité » rod Clitopilus – mechovka

Agaricus orcellaBull.
Agaricus orcellus Bull.
Agaricus prunulus Scop.
Clitopilus orcella (Bull.) P. Kumm.
Clitopilus prunulus var. amarus Joss. 1941
Clitopilus prunulus var. pinetorum Sacc. 1915
Clitopilus prunulus var. prunulus (Scop.) P. Kumm. 1871
Paxillopsis prunulus (Scop.) J.E. Lange
Paxillus prunulus var. orcella (Bull.) Quél. 1886
Paxillus prunulus var. prunulus (Scop.) Fr.

= mechovka bílá

Klobouk má bělavý až šedavý, 3-12 cm v průměru, 0,5-0,7 cm tlustý v mládí je polokulovitý, později nepravidelně rozprostřený, s dlouze krátce podvinutým okrajem; v dospělosti bývá plochý; uprostřed obvykle prohloubený a laločnatý, hladký, masitý, suchý jemně plstnatý, záhy olysávající , za vlhka trochu lepkavý, matný, bílý, až bledošedavý. Na omak moučnatý.
Lupeny jsou velmi tenké, úzké, husté, nejprve bílé, později s masovorůžovovým odstínem až špinavě hnědé hluboko na třeň sbíhavé, prorostlé kratšími lupénky, místy i spojované příčnými žilkami.
Třeň 2-8 cm dlouhý a 0,5-2 cm tlustý, středový nebo výstřední, válcovitý, nebo jemně kyjovitý, plný, často poněkud excentrický, pod kloboukem nejširší, špinavě bělavý, jemně vláknitě rýhovaný, na bázi bíle plstnatý, v horní části močnatě poprášený.
Dužnina je bílá, měkká, poměrně masitá, v klobouku trochu křehká, vůně výrazně moučná až spermatickou, chuť má mírnou po čerstvé mouce.
Výtrusný prach je jemně pletově růžový. Výtrusy barvy růžové, hrbolaté, vřetenovité, podélně žebernaté, velikosti 8-14 x 5-6 µm.

Roste v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích ve vlhčím mechu na nevápenatých půdách od července do listopadu. Najdeme ji při okrají i v příkopech lesních cest, na pasekách atd., roste často ve větších skupinách na opadu.

Jedlá.

S jedovatými bledými druhy strmělek, jež se dají odlišit tvrdou dužinou a lupeny nerůžovějí a jsou pružné. Například se strmělkou odbarvenou (Clitocybe rivulosa), která je jedovatá. Líha srostlá (Clitocybe connata) je v současné době vedena jako jedovatá. Dříve byla uváděna jako jedlá a tak je značena i v některých starších atlasech.

Je to dobrá jedlá houba, vhodná na smažení i na sušení. K nakládání do octa se nehodí, protože je dost měkká. Je to mykorizní houba. Lidové názvy voňavá houbička, jakubka, tancunka, podhřibenka. Často roste ve společnosti hřiba smrkového, ale najdeme ji taky ve společnosti muchomůrky červené. Já jej nacházím ve společnosti hřiba dubového. Zmínku o mechovce obecné – jejím výskytu najdeme v mykologidkém sborníku v roce 1970 č. 3-5 a č. 8-10.

Internetové stránky 2016 http://www.kamnahouby.cz/atlas-hub/mechovka-obecna
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 833, 834.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 48.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 322.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 205.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 512, 513, 682, 683, 685
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 11, 264, 433, 438.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 154, 202, 203.
Kniha str. 56. o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str 123.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 50.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 34, 112.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 198.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 187.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 198.
Mykologický sborník č.3-5 str.75, 8-10 str. 142 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 78.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951. str. 223.

Autoři: Standa Jirásek, Ondřej Zicha