Měcháč písečný – Pisolithus arhizus

(Scop.) Rauschert

V. – X.

Jedlý

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Sclerodermataceae – pestřecovité » rod Pisolithus – měcháč

Vědecká synonyma

Lycoperdodes arrhizon(Scop.) Kuntze
Lycoperdodes capsuliferum (Sowerby) Kuntze
Lycoperdon arrhizum Scop.
Lycoperdon arrizon Scop.
Lycoperdon capsuliferum Sowerby
Pisocarpium arhizum (Scop.) Link
Pisolithus arenarius Alb. & Schwein.
Pisolithus arrhizus (Scop.) Rauschert
Pisolithus tinctorius f. olivaceus (Fr.) Pilát
Pisolithus tinctorius f. pisocarpium (Fr.) Pilát

Díky kamarádce, která měcháče našla na svých lokalitách při toulce přírodou.

Tímto děkuji Ludmile Jirglové za zveřejnění fotografií.

Popis

Plodnice 3-11 cm v průměru, kulovitá, palicovitá až hruškovitá, často se sterilní až 30 cm dlouhou stopkou, která je dole rozvětvené a ponořená v zemi.
Okrovka je hladká až hrbolkatá, zprvu okrově žlutavá, později tmavohnědá a velmi křehká.
Tetřich tuhý, šťavnatý, na řezu jsou u mladých plodnic vidět bělavě žluté až žluté pecičky různého tvaru, které se později mění ve výtrusný prach.
Výtrusný prach je barvy čokoládové až černohnědé, Výtrusy kulovité, hnědé, ostnité, velikost 9-12 µm.

Ekologie

Výskyt květen až říjen, vzácně jednotlivě, ale častěji hromadně, na výslunných místech. Upřednostňuje písčité nevápenaté půdy někdy i ruderální v borových lesích. Najdeme jej však i v lesích smíšených.

Jedlý.

Možné záměny

Měcháč písečný kyjovitý (Pisolithus arrhizus f. clavatus) – u tohoto měcháče není vyvinuta podzemní kořenující část. Je taktéž jedlý.
Pestřec bradavčitý (Scleroderma verrucosum), který je menší a nemá hráškově komůrkatý tetřich a je jedovatý.
Pestřec obecný (Scleroderma citrinum) který je na povrchu hrubě políčkovitě bradavkatý a místo třeně má jen svazek provázkového mycelia. Je též jedovatý.

Zajímavosti

Do pokrmů dáváme tak nejvíce 2 plátky. Někdy se používá jako náhražka lanýžů do uzenin. Dříve se používal v barvířství k barvení kůží. Má dosti forem ve kterých jej můžeme najít. Tyto se liší velikostí, tvarem plodnic a i délkou sterilní části. Velký význam má i tím, že zvyšuje schopnost hostitelských dřevin ve větší míře odolávat kyselým dešťům tak že brání pronikání uvolňujících se kovových prvků jak je hliník, zinek, měď apod., které jsou na haldách hlušiny, do kořenů jedlí a borovic. Je to mykorhizní druh s borovicí.

Literatura

Internetové stránky 2005.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 367.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 384, 385.

Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 266.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 151, 254.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 52.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 16, 79, 94, 97.

Autor textu: Standa Jirásek, autor fotografií: Ludmila Jirglová

Zdroj:BioLib