Holubinka dívčí – Russula puellaris

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité

Russula puellaris var. leprosaBres.

Klobouk 2-7 cm v průměru, v mládí polokulovitý, záhy však rozprostřený a prohloubený, málo masitý a křehký, s tenkým, blanitým a daleko uzlinatě rýhovaným, tupým okrajem. Barvy purpurové, špinavě červené, masově hnědé nebo i nazelenalé. Střed má vždy sytější odstín, někdy až do černa, okraj je světlejší, většinou masově růžový. Pokožka je za vlhka slizká a lze ji do poloviny sloupnout.

Lupeny jsou křehké, břichaté, volné nebo úzce připojené ke třeni, mandlově bílé až vodnatě krémové, později bledě žluté, ve stáří s okrově žlutými skvrnami.

Třeň 3-10 cm vysoký, 0,5-2 cm tlustý, křehký, dole kyjovitě zduřelý, záhy komůrkatý nebo dutý, barvy bílé od báze se zbarvující do okrova, ve stáří žilnatě svraskalý, na povrchu žlutě skvrnitý.

Dužnina velmi křehká, pod pokožkou klobouku bílá, náchylná k rezavění, ve třeni houbovitá až měkce vatovitá, komůrkatá, žloutnoucí, chuť mírně nasládlá, někdy dosti ostrá, vůně slabě po strakoši a někdy i neznatelná.

Výtrusný prach bledě krémový nebo krémový, výtrusy jsou široce oválné, něky až kulovité s kuželovitými výrustky na povrchu, velikosti 7-10 x 6-9 µm.

Výskyt červen až říjen, jehličnaté, smíšené i listnaté lesy v trávě a mechu, na okrajích mladších smrkových lesů a v borových porostech. Upřednostňuje kyselé podloží a jehličnaté podhorské lesy.

Jedlá.

Holubinka raná (Russula nauseosa), ta však nemá na bílém podkladě třeně okrovou barvu a dužnina ve třeni nežloutne, je též jedlá.
Holubinka unylá (Russula versicolor), okraj klobouku je tenčí a není tak široce rýhovaný, stárnutím nežloutne a roste pod listnáči. Je nejedlá.

Je málo vydatná a velmi špatně se přepravuje. Škoda, že je tak křehká.
Je to druh nápadný vcelku malými plodnicemi, které intenzivně žloutnou. Je to mykorhizní druh.

Internetové stránky 2008.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 83.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 103.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 316, 317.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 252.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 168.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 189.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987. str. 124.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 90, 94.

Autor: Standa Jirásek