13. červen 2015

Jel jsem k panímámě, převlékl se do lesního, připravil si petku s vodou, fotoaparát, řidičák, repelent a mobil. To všechno dal do tašky a tašku jsem si položil na vrch další tašky, kterou jsem nesl do auta. Přijelo se k panímámě, žena vylezla, popadla tašku, já pokračoval do lesa. Přijedu k lesu, otevřu kufr a hledám věci, o kterých píši. Zjišťuji, že jsou úplně někde jinde, než by měli být. Takže bez repelentu, pití, ale hlavně mobilu a fotoaparátu, vlastně i řidičáku hrrrr do lesa. Přicházím na první kovářoviště a hned tu jsou tři kovářiska a tak to pokračovalo po celou dobu, bohužel bez fotografování. Na křemenákovišti nalézám prvního uschlého, gumového křemeňáka smrkového. Tímto chci říct, že kdyby minulý týden zapršelo, jako na některých místech republiky, tak nevím, jak by to dnes vypadalo…

Šel jsem přesně trasu, jak před týdnem. Monitoruji dvě nová místa a jedno místo, kde je šest kovářů do poloviny nožiček okousaných od zvěře, a další tři nové mladé čerstvé kousky kováře odbarveného. V jedné houštině je plno zaschlých lišek, v travinách se objevují šedivky pošvatky. Na jednom spáleništi je krásná babka. Tak snad bude líp, dnes konečně trochu pršíííí! Přijíždím domů, jdu na zahradu pod smrčky a fotím, alespoň toto co nyní momentálně vidíte!!!

Více fotografií najdeš ZDE