Jarní houby – špičky, polničky, slzečníky – 7.díl

Mezi tyto houby patří například špička obecná – Marasmius oreades, jedna z nejlepších polévkových hub. Zařazuje se i mezi tržní houby.

Vyrůstá hojně od jara do podzimu na trávnících v sadech zahradách, parcích a podél cest na travnatých okrajích lesů. Nejedná se o statnou houbu, okrově hnědé kloboučky mají průměr jen 40-50 mm, ale vyrůstá ve větších skupinách nebo čarodějných kruzích, které někdy měří až několik metrů a proto jich můžeme najednou nasbírat desítky plodnic.

Její lupeny jsou řídké, tlusté, bílé až krémové. Třeně jsou bílé, vysoké až 80 mm a hodně pružné, což je velmi dobrý poznávací znak, jak ji lze odlišit od jiných nejedlých nebo jedovatých druhů hub. Na třeni jde prakticky udělat uzel, což u jiného druhu nejde. Špička má ještě jednu úžasnou výhodu, plodnice za sucha nehynou, pouze zaschnou a po deštích znovu „obživnou“ a pokračují v růstu.

Dužnina je chrupavčitá, příjemné houbové vůně a chuti, někdy voní slabě po hořkých mandlích. Ke kuchyňskému využití se sbírají jen kloboučky, třeně jsou příliš tuhé. Kloboučky je nejlepší stříhat nůžkami a ukládat do papírových sáčků. Ze špiček je výborná bramboračka, velmi chutné jsou pod maso a do směsí.

Špičku obecnou můžeme zaměnit s některými jedlými i jedovatými druhy hub, nejvíce podobná je jedlá penízovka dubová – Gymnopus dryophilus, lidově nazývaná lesní špička, ta však roste v opadu a humusu listnatých lesů, je rovněž jedlá, ale ne tak chutná jako špička obecná.