Ryzec kafrový – Lactarius camphoratus

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité

Agaricus camphoratusBull.
Agaricus cimicarius Batsch
Agaricus subdulcis var. camphoratus (Bull.) Fr.
Agaricus subdulcis var. cimicarius (Batsch) Pers.
Agaricus subdulcis ß camphoratus (Bull.) Fr.
Lactarius camphoratus var. cimicarius (Batsch) Cooke
Lactarius camphoratus var. terrei (Berk. & Broome) Cooke
Lactarius camphoratus var. terryi (Berk. & Broome) Cooke
Lactarius cimicarius (Batsch) Gillet
Lactarius terrei Berk. & Broome

Klobouk 2,5-7 cm v průměru, nízce sklenutý, později uprostřed vmáčklý až nálevkovitý. Často mívá na středu ostrý hrbolek. Dlouho je podvinutý, ojíněný, suchý, nelesklý a nepásovaný, okraj jemně vrásčitý, ve stáří rýhovaný. Barvy špinavě červenohnědavé, za vlhka až cihlově červenohnědý. Nikdy není slizký.
Lupeny přirostlé až slabě sbíhavé, středně husté, dosti tlusté, barvy světle červenohnědé, po otlačení hnědě skvrnité, ve stáří bíle poprášené.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,4-1 cm tlustý, válcovitý, často pokřivený, někdy i stlačený, ojíněný až jemně plstnatý, barvy světle až tmavě červenohnědé, někdy vínově nafialovělý. V dospělosti dutý, na bázi zašpičatělý.
Dužnina barvy světle červenohnědé, při zasychání voní silně cikorkou nebo libečkem, někdy až ploštinově nebo jako maggi, mléko vodnaté, bílé, chuť mírná až nahořklá. Někdy jej najdeme na rozkládajících se mechem pokrytých pařezech.
Výtrusný prach bílý až krémový, skoro kulovité s amyloidní ostnitou ornamentikou, bezbarvé, velikosti7,5-8,5 x 6,5-7,5 µm

Výskyt červenec až říjen v listnatých i jehličnatých lesích, bohatých na humus, zejména pod borovicemi, smrky, duby a buky. Upřednostňuje kyselé a propustné půdy a porosty mechu ploníku.

Jedlý.

Ryzec krémový (Lactarius cremor), jenž má klobouk oranžově červený, uprostřed tmavší, a na okraji vrásčitě rýhovaný, dužnina voní po pelargóniích a má odlišné výtrusy. Jedlý.
Ryzec játrový (Lactarius hepaticus), který má na řezu dužninu sírožlutou, mléko se zbarvuje na žluto a je bez charakteristické vůně. Je nejedlý.
Ryzec liškový (Lactarius tabidus = L. theiogalus), který má světlejší až více oranžově hnědý klobouk. Vyskytuje se ve vlhkých a bažinatých jehličnatých i listnatých lesích a nemá charakteristickou vůni. Je jedlý.
Ryzec ryšavý (Lactarius rufus) jehož dužnina má nepříjemně hořkou pachuť. Je nejedlý.
Ryzec syrovátkový (Lactarius serifluus) který je tmavší, kaštanově hnědý až černohnědý, klobouk a lupeny jsou žlutavé. Je jedlý.

Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 112.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 307.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 388.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 302.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 332.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 196, 197.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 240.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 166.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str.78, 83.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 96.

Autor: Standa Jirásek