Hřib polosíťkovaný – Boletus mendax

Simonini & Vizzini

VI. -X.

Nejedlý/vzácný

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Boletaceae – hřibovité

Tento hřib byl nalezen v září 2014 při hledání hřiba královského. Na lokalitě kde roste hřib královský, byla nalezena tato jediná plodnice. Nejprve jsem si myslel. Že se jedná o klasického koloděje, nebo hřiba kavkazského, tak jsem se mu tolik fotograficky nevěnoval, ale poté mi to nedalo slovo, dalo slovo a dle makroskopických znaků, dle nálezu kde rostl (habr, buk), nadmořská výška, teplá oblast, je s největší pravděpodobností nově popsaný druh, hřib polosíťkovaný – Boletus mendax. O tomto druhu se ještě moc neví, Michal Mikšík už tento druh zkoumá, nevím, zda už má i český popis…

Na WIKIPEDIE píše, cituji:

Boletus mendax v březnu 2013 odborně popsali italští mykologové Alfredo Vizzini, Giampaolo Simonini, Enrico Ercole a Samuele Voyron. Samotná houba byla známa již před tímto datem, ale určována jako hřib koloděj (Boletus luridus), případně hřib koloděj var. kavkazský (Boletus luridus var. caucasicus). Biomolekulární analýzou bylo potvrzeno, že B. luridus a B. mendax jsou geneticky odlišné druhy.

Popis

Klobouk dosahuje 40 až 120 (200) milimetrů v průměru, zprvu je polokulovitý, později klenutý, zřídka rozprostřený – mnohdy s tupým vlnitě-laločnatým okrajem. Zbarvení povrchu dosahuje značné variability a závisí také na počasí. Mladé plodnice jsou zprvu obvykle plavě olivové, za sucha mají tendenci tmavnout do šedoolivova, při mokrém počasí se barví do karmínových odstínů. Ty se buďto objevují po celém povrchu klobouku, nebo je karmínovorůžový pouze okraj, zatímco střed zůstává plavoolivový. Mladé plodnice vyvinuté za

vlhkého počasí bývají růžovokarmínově šedé a za sucha přecházejí do plavělískové až postupně do tmavších tabákových odstínů, nebo do tónů hřibu koloděje, případně se zbarví kaštanově hnědě s červenavými či olivovými zónami a světlejším okrajem. Povrch má sametový, později plstnatý, nikdy lesklý či lepkavý. Za vlhkého počasí po poškození intenzivně modrá.

Rourky bývají 8 až 12 (18) milimetrů dlouhé, zprvu chromově žluté, později olivové, na řezu tmavě modrající. Póry okrouhlé, malé, červenohnědé až šarlatové. Ve stáří se odbarvují do světlé oranžově olivové.

Třeň 40 až 120 milimetrů dlouhý, 8 až 30 (50) milimetrů široký, válcovitý, někdy zahnutý nebo mírně ztloustlý, na bázi ztenčený, mírně kořenující. Povrch červenooranžový, pouze ve svrchních partiích žlutý (velmi vzácně celý žlutooranžový nebo žlutý), záhy celý červený, karmínový, purpurový, směrem k bázi tmavší. Třeň kryje síťka, která je ale často nevýrazná, redukovaná, obvykle vyvinutá jen v horní části, jen výjimečně se objevuje na celém povrchu. Zbarvená je ve tmavších odstínech než podklad. Spodní část kryjí tmavě šarlatová až tmavě purpurovočervená zrníčka, někdy zčásti překrytá síťkou. U starších exemplářů se může na bázi objevit tabákově hnědá plsť.

Dužnina citronově až chromově žlutá, výrazněji v klobouku a vrcholu třeně. V bázi třeně zbarvená jako červená řepa. Na řezu indigově modrá, obzvlášť výrazně v bázi třeně. Battailova linie je přítomná zhruba na 80 % sběrů.

Výtrusný prach je zlatavě žlutý, v Melzerově činidle hnědý s fialovým odstínem. Spory mají téměř vřetenovitý tvar s málo zřetelnou, ale vždy přítomnou suprahilární depresí. Dosahují (12,4) 13,3 – 14,7 (15,5) × (4,5) 4,9 – 5,5 (5,7) μm.

Výskyt

Roste v teplých oblastech, originální italská diagnóza uvádí výskyt pod kaštanovníkem setým, bukem lesním, dubem cerem, dubem korkovým a dubem cesmínovitým.[1] Pravděpodobně se vyskytuje i pod dalšími druhy dubů (dub červený, dub letní). V Itálii byl pozorován především na kyselých křemičitých půdách v nadmořských výškách mezi 500 a 1200 m n. m.

Převzato: Wikipedie.cz