Hnojník Romagnesiho – Coprinopsis romagnesiana

(Singer) Redhead, Vilgalys & Moncalvo, 2001

V. – XI.

Jedlý/Nejedlý

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Psathyrellaceae – křehutkovité

Vědecká synonyma

Coprinus atramentarius var. romagnesianus(Singer) Krieglst.
Coprinus romagnesianus Singer

Hnojník Romagnesiho je jedlý druh. Hodí se do směsí, smaženic a polévek. Je velmi podobný hnojníku inkoustovému – viz popis níže. Má však klobouk a dolní polovinu třeně s rezavými až oranžově hnědými šupinami, mikroskopicky má menší výtrusy. Při vypití alkoholu po požití pokrmu z tohoto hnojníku se můžou za 20 minut až za 2 hodiny objevit na tváři červené skvrny a někdy až fialovění pokožky, skvrny pokračují na trupu, objeví se pocity horkosti a tep se zrychlí na 130 – 150 za minutu. Onemocnění se neléčí, příznaky otravy po několika hodinách ustoupí. Vypijeme-li však další alkohol, můžou se, i když v menší míře, vrátit, a to až třeba za 3 – 4 dny. Hnojník Romagnesiho sice neobsahuje jed, ale byla u něj (podobně jako u ostatních hnojníků) objevena látka koprin, která má v lidském organismu stejný účinek jako antabus, podávaný v protialkoholických léčebnách (ten má však zcela jinou strukturu).

Popis

Klobouk 3 – 10 cm v průměru, 3 – 7 cm vysoký, v mládí válcovitě vejčitý, na temeni trochu vločkatě ojíněný, později široce zvoncovitý, hladký, matný, ve stáří zvrásněný až rýhovaný, na okraji potrhaný a rozplývající se. Barvy šedavé až šedofialové se světlehnědým středem.

Lupeny volné, někdy úzce připojené, husté, v mládí barvy šedobílé s bělavě vločkatým ostřím , ve stáří černé, roztékající se.

Třeň 4 – 17,5 cm vysoký, 0,5 – 1,5 cm tlustý, válcovitý, v dospělosti dutý, holý, dole někdy až vřetenovitý, jemně vláknitý, na bázi ztlustlý s pochvovitým prstenem, barvy bílé.

Dužnina tenká, drobivá, bílá, vůně slabě houbová, chuť jemná.

Výtrusný prach černý. Výtrusy elipsoidní se širokým klíčním porem barvy hnědé, velikosti 7,5-11 x 5-6 µm.

Ekologie

Výskyt květen až listopad většinou v trsech, vysoké doubravy na půdách písčitých a nevápenatých, na hnojených zahrádkách, parcích , při okraji cest, ale i smetištích a rumištích, dále pak v lesích podél lesních cest na zbytcích rozloženého dřeva a to v nížinách i pahorkatinách.