Čirůvka kravská – Tricholoma vaccinum

(Schaeff.) P. Kumm.

VII. – XI.

Nejedlá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Tricholomataceae – čirůvkovité

Vědecká synonyma

Agaricus vaccinusSchaeff.
Tricholoma vaccinum (Pers. ex Fr.) Kumm.
Tricholomopsis vaccinum (Pers.) anon. ined.

http://www.youtube.com/watch?v=Zv17Up7_P8c

Tento druh čirůvky na Hlinecku roste dosti hojně. Nejvíce však v měsíci září a říjen. Nalézám je zejména v mechových krajích lesů, nebo ve škarpách lesních cest. Když vypukne růst této houby, roste ve velkých koloniích. Kdysi dávno byla tato čirůvka jedlá, nyní je vedená jako nejedlá. Já ji osobně chutnal, je nevalné, podřadné chuti, čili nejedlá.

Popis

Klobouk 3-10 cm v průměru, suchý, tupě kuželovitý, dlouho podvinutý. Později sklenutý až plochý, na vrcholu se širokým nízkým hrbem. Celý hustě pokrytý odstávajícími hrubými odstávajícími šupinkami, nejhustěji na středu a je trvale rezavě huňatý na okraji s bílými chlupy. Barvy červenohnědé nebo měďově červený.
Lupeny řídké, vysoké, s mezilupeny, ke třeni zoubkem přirostlé, v mládí krémově bílé, záhy však červenohnědě skvrnité.
Třeň 4-10 cm vysoký, 0,6-2 cm tlustý, válcovitý, dole často napuchlý, od mládí dutý, vláknitě šupinkatý, u vrcholu vločkatý. Barvy bledě červenohnědé, u vrcholu světlejší.

Dužnina bělavá, šťavnatá. nebo lehce načervenalá, neměnná, chuť mírně nakyslá až hořká, nepříjemná, vůně zemitá.
Výtrusný prach bílý, výtrusy hladké, bezbarvé, hladké, široce elipsoidní, velikosti 4-6 x 4-4,5 µm.

28.9.2008 naměřeny výtrusy 4,9-5,6 x 3,6-4,2 µm.

Ekologie

Výskyt červenec až listopad, listnaté i jehličnaté lesy, kraje lesních cest a trávníky. Upřednostňuje vlhké mladé smrčiny a podmáčené olšiny a vápenitou půdu. Například ji najdeme v karlštejnských mladých druhotných smrčinách na vápenité půdě, najdeme ji však i ve smrkových monokulturách v rovině i pahorkatině na nevápenatých a kyselých půdách.

Nejedlá.

Možné záměny

Čirůvka střechovitá (Tricholoma imbricatum), která roste pod borovicemi, je statnějšího vzrůstu, klobouk je jemně šupinatý, ale na okraji klobouku má velké šupiny, pod nimiž je světlá, mírně chutnající dužnina. Lupeny se barví při dotyku červenohnědě. Je jedlá.
Čirůvka modřínová (Tricholoma psammopus) která má klobouk jemně zrnitý a nemá odstávající vláknité šupiny, je nejedlá.
Vláknice Bongardova (Inocybe bongardii), která však má výtrusy tabákově hnědé a voní sladce po ovoci. Je nejedlá.

Zajímavosti

Dříve některými autory byla považována za jedlou nevalné chuti. Její druhové jméno neznamená, že by ji žraly krávy, ale bylo jí dáno v dřívějších dobách proto, že se vyskytovala hojně.

Literatura

Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 245.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 492, 493.

Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 186, 187.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 167.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 118.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 76.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 68, 120.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 155
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 60, 89.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 151.

Zdrojový popis: BioLib.cz