Ryzec peprný – Lactarius piperatus
Ryzec peprný – Lactarius piperatus
(Fr.) S. F. Gray
VI. – IX.
Jedlý
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité
Vědecká synonyma
Agaricus piperatusL.
Lactarius pergamenus sensu auct.
Lactifluus piperatus (L.) Kuntze
Lactifluus piperatus (L.) Roussel
Lactarius pergamenus sensu auct.
Lactifluus piperatus (L.) Kuntze
Lactifluus piperatus (L.) Roussel
Ryzec peprný roste místy dosti hojně od července do listopadu v listnatých a smíšených lesích, zejména pod duby, buky, habry a podobně. Je nejedlý – dá se jíst jen po zvláštní úpravě! Více jej nacházím v nižších partiích okresu, ale nalézt se nechá i tady na kopci v kyselých jehličnanech. Nejvíce ryzce potkávám na břehu řeky Chrudimky, nebo v příkopech. Pozor na jeho velkou palčivost mléka.
Ryzec peprný je hodně podobný rovněž nejedlému ryzci plstnatému (Lactarius vellereus), který se liší plstnatým kloboukem a prořídlými, málo sbíhavými lupeny.
Popis
Klobouk 6-20 cm v průměru, mírně vyklenutý, posléze vmáčklý až nálevkovitý, hladký, lysý, matný a suchý, v mládí barvy bílé až bělavé s podvinutým, později sklopeným okrajem, ve stáří často s okrovými skvrnami, okraj ostrý, někdy při velkém suchu bývá políčkovitě rozpukaný.
Lupeny krátce sbíhavé, velmi husté, nízké, vidlené, barvy v mládí bílé, ve stáří nažloutlé až krémové, při poranění se barví žlutohnědě. Ostří nepatrně nažloutlé
Třeň 3-10 cm vysoký, 1-4 cm tlustý, válcovitý, na bázi mírně ztenčený, někdy i a slabě vroubkovaný, plný, tvrdý, hladký, jemně pýřitý, někdy excentrický a trochu jamkatý, barvy bílé až bělavé, někdy místy až žlutě skvrnité.
Dužnina tvrdá, kompaktní, bílá, později jemně žutá, vůně příjemná, nakysle ovocná, chuť velmi palčivě peprná.
Mléko bílé, neměnné, prudce a dlouho palčivé, na vzduchu barvu nemění. Při zaschnutí vytváří na lupenech olivové skvrny.
Výtrusný prach – bělavý, výtrusy jsou bezbarvé široce elipsoidní, jemně bradavčité s nezřetelnou síťkou. Velikost 8-9,5 x 5,5-7 µm.
Lupeny krátce sbíhavé, velmi husté, nízké, vidlené, barvy v mládí bílé, ve stáří nažloutlé až krémové, při poranění se barví žlutohnědě. Ostří nepatrně nažloutlé
Třeň 3-10 cm vysoký, 1-4 cm tlustý, válcovitý, na bázi mírně ztenčený, někdy i a slabě vroubkovaný, plný, tvrdý, hladký, jemně pýřitý, někdy excentrický a trochu jamkatý, barvy bílé až bělavé, někdy místy až žlutě skvrnité.
Dužnina tvrdá, kompaktní, bílá, později jemně žutá, vůně příjemná, nakysle ovocná, chuť velmi palčivě peprná.
Mléko bílé, neměnné, prudce a dlouho palčivé, na vzduchu barvu nemění. Při zaschnutí vytváří na lupenech olivové skvrny.
Výtrusný prach – bělavý, výtrusy jsou bezbarvé široce elipsoidní, jemně bradavčité s nezřetelnou síťkou. Velikost 8-9,5 x 5,5-7 µm.
Ekologie
Výskyt červen až září, ve skupinách ale i jednotlivě, ve všech lesích, nejčastěji však v listnáčích jako jsou dubohabrové háje, šípákové doubravy, teplomilné doubravy, kyselé nížinné bučiny a doubravy, lužní lesy, pod duby, buky a habry. Nejdeme jej i v kulturních jehličnatých lesích, upřednostňuje bory a v druhotných smíšených lesích na nevápenatých půdách. Vcelku hojně.
Jedlý.
Možné záměny
Ryzec plstnatý (Lactarius vellereus), který je větší a má matně plstnatý klobouk a řidčí lupeny. Je nejedlý.
Ryzec zelenající (Lactarius glaucescens), který má na otlačených místech klobouku i třeně zelenkavý odstín a po uschnutí má mléko šedozelenající odstín. Je jedlý.
Holubinka bílá (Russula delica), má velmi krátký třeň, neroní mléko a není palivá. Je jedlá.
Ryzec zelenající (Lactarius glaucescens), který má na otlačených místech klobouku i třeně zelenkavý odstín a po uschnutí má mléko šedozelenající odstín. Je jedlý.
Holubinka bílá (Russula delica), má velmi krátký třeň, neroní mléko a není palivá. Je jedlá.
Zajímavosti
Je to mykorhizní druh. Jedlý pouze v mládí po speciální úpravě. V některých zemích si jej cení, protože smažením, grilováním nebo prudkým opečením svou palčivost ztrácí. Jinde a i některými autory je uváděn jako nejedlý. Též je dobrý pečený na oleji se slaninou a s cibulí.
Literatura
Internetové stránky 2009.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 113.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 310.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 396, 397.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 313, 314
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 322.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 189, 190.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 234.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 170
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 158.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 190, 192, 193.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 87.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str.112, 134.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 144.
Mykologický sborník č. 1-2, str. 13, 30, č. 8-10 obr. 7, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 66, 78, 83.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 99.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 113.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 310.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 396, 397.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 313, 314
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 322.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 189, 190.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 234.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 170
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 158.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 190, 192, 193.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 87.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str.112, 134.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 144.
Mykologický sborník č. 1-2, str. 13, 30, č. 8-10 obr. 7, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 66, 78, 83.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 99.
Zdrojový popis: BioLib.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář