Čirůvka žlutohnědá – Tricholoma fulvum
Čirůvka žlutohnědá – Tricholoma fulvum
(DC. ex Fr.) Saac.
VII. – X.
Jedovatá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Tricholomataceae – čirůvkovité
Vědecká synonyma
Agaricus flavobrunneusFr.
Agaricus fulvus Bull.
Agaricus nictitans Fr.
Tricholoma flavobrunneum (Fr.) Kumm.
Tricholoma fulvum (Bull.) Sacc.
Tricholoma nictitans (Fr.) Gill.
Tricholoma pseudonictalis Bon.
Agaricus fulvus Bull.
Agaricus nictitans Fr.
Tricholoma flavobrunneum (Fr.) Kumm.
Tricholoma fulvum (Bull.) Sacc.
Tricholoma nictitans (Fr.) Gill.
Tricholoma pseudonictalis Bon.
Další názvy
= čirůvka plavohnědá
Tento druh čirůvky nalézám na několika místech v okolí Hlinska. Vždy je naleznu pod břízou. Pospolitě s kozákem březovým. Vyhovují jí zastíněná a mechová místa, kde se drží vlhko, ale též ji nalézám v trávě. Tato čirůvka voní po mouce – moučná vůně, jako jedna z mnoha čirůvek. Tento druh čirůvky je mírně jedovatý!
Popis
Klobouk 4-12 cm v průměru, sklenutý až plochý s malým tupým hrbolem, radiálně vrostle vláknitý, za vlhka slizký, za sucha lesklý, okraj hladký. Barvy oranžově hnědé až žlutohnědé, Nejtmavší je ve středu směrem k okraji je žlutorezavý. Okraj rýhovaný, v mládí podvinutý. Povrch slupitelný.
Lupeny poměrně husté, zoubkem přirostlé, nejdříve barvy bledožlutá, později žluté a ve stáří rezavějící, na ostří jsou červenohnědě skvrnité.
Třeň 4-15 cm vysoký, 0,8-2,5 cm tlustý, válcovitý, trochu břichatý, v mládí plný, později rourkovitý, na bázi ztenčený, vrostle vláknitý, slizký, holý, báze ztenčená, vřetenovitě kořenující. Barvy nahoře bělavý až světlehnědý, směrem k bázi tmavohnědý, po poranění červenohnědý. Na vrcholu třeně není ohraničená bílá zóna.
Dužnina v klobouku pevná , na středu klobouku dosti tlustá, bílá, ve třeni žlutá a v bázi třeně rezavohnědá. Vůně nepříjemná, po čerstvé mouce až trochu ředkvová, chuť moučná, někdy nahořklá.
Výtrusný prach bílý, výtrusy hladké, bezbarvé, kulovitě vejcovité, velikosti 5-7 x 3-6 µm.
Lupeny poměrně husté, zoubkem přirostlé, nejdříve barvy bledožlutá, později žluté a ve stáří rezavějící, na ostří jsou červenohnědě skvrnité.
Třeň 4-15 cm vysoký, 0,8-2,5 cm tlustý, válcovitý, trochu břichatý, v mládí plný, později rourkovitý, na bázi ztenčený, vrostle vláknitý, slizký, holý, báze ztenčená, vřetenovitě kořenující. Barvy nahoře bělavý až světlehnědý, směrem k bázi tmavohnědý, po poranění červenohnědý. Na vrcholu třeně není ohraničená bílá zóna.
Dužnina v klobouku pevná , na středu klobouku dosti tlustá, bílá, ve třeni žlutá a v bázi třeně rezavohnědá. Vůně nepříjemná, po čerstvé mouce až trochu ředkvová, chuť moučná, někdy nahořklá.
Výtrusný prach bílý, výtrusy hladké, bezbarvé, kulovitě vejcovité, velikosti 5-7 x 3-6 µm.
Ekologie
Výskyt červenec až říjen, ve skupinách při cestách, listnaté lesy, březové hájky, smíšené lesy s převahou bříz někdy i ve smrčinách. Upřednostňuje břízy a smrky, vlhčí místa a nevápenatou písčitou půdu.
Jedovatá.
Možné záměny
Čirůvka bělohnědá (Tricholoma albobrunneum), jež má bílé lupeny i v dospělosti, klobouk červenokaštanový, bílou dužninu a silnou okurkově moučnou vůni i chuť. Roste v borových lesích a hájích. Je jedovatá.
Čirůvka střechovitá (Tricholoma imbricatum), jež má klobouk jemně šupinkatý a krémové lupeny. Je jedlá.
Čirůvka modřínová (Tricholoma psammopus), jež roste pod modříny. Je nejedlá.
Čirůvka osmahlá (Tricholoma ustale), jejíž dužnina je světlá a roste pod buky. Je nejedlá.
Čirůvka mýdlová (Tricholoma saponaceum), jež nemá žluté lupeny s hnědými skvrnami a neroste vždy jen pod břízami. Je jedovatá.
Čirůvka střechovitá (Tricholoma imbricatum), jež má klobouk jemně šupinkatý a krémové lupeny. Je jedlá.
Čirůvka modřínová (Tricholoma psammopus), jež roste pod modříny. Je nejedlá.
Čirůvka osmahlá (Tricholoma ustale), jejíž dužnina je světlá a roste pod buky. Je nejedlá.
Čirůvka mýdlová (Tricholoma saponaceum), jež nemá žluté lupeny s hnědými skvrnami a neroste vždy jen pod břízami. Je jedovatá.
Zajímavosti
V některých atlasech uváděna jako nejedlá. Otrava se projevuje asi po 4 hodinách žaludeční nevolností, zvracením a průjmem. Je to mykorhizní houba vázána na břízu. Někteří autoři uvádějí tuto houbu pouze jako nejedlou.
Literatura
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 165.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 60.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 496.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 183, 188.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 169.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 94.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 116.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 196.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 154.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 78.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 148.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 60.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 496.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 183, 188.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 169.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 94.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 116.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 196.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 154.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 78.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 148.
Zdrojový popis: BioLib.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář