Na houby – Teplomilné X. díl

V ateliéru výtvarníka Tomáše Hlavenky začíná další díl populární naučné série. Tomáš je nejen vášnivým praktickým houbařem, ale především obdivuje svět hub z výtvarného hlediska. Známé jsou jeho kamenné skulptury na téma hřibů, vytváří také surrealistické myko-objekty pomocí polyuretanové pěny či kombinací nejrůznějších lepidel a vybělených kostí. Mimochodem houbařská berla, kterou vlastní tata (A. Goldflam) a kterou po lesích musí vláčet kluk (J. Polášek), pochází právě z dílny tohoto renomovaného umělce.

Z výtvarného ateliéru míří tata a kluk do lesa za mykologem Oldřichem Jindřichem, s nímž se pokusí proniknout do tajů teplomilných hub. Nahlédnou do tajuplného života houby květnatec Archerův – houby, která se do Evropy dostala až z tropů. Objeví jednu z posledních lokalit, kde se na našem území dá nalézt přísně chráněná muchomůrka císařka, která je v jižních zemích, např. Itálii, vyhledávanou delikatesou. Jako už po několikáté dojde na krátký rozbor zažitých houbařských mýtů a pověr. Chutnou tečkou za celým příběhem budou houbové bramboráky, které Oldřich Jindřich připraví na rozpáleném lávovém kameni.

brambory
polohrubá mouka
anglická slanina
vejce
česnek
sůl
pepř
majoránka
předem podušené hřiby

Nastrouhali jsme syrové brambory, nechali chvíli odstát a slili vodu, kterou brambory pustily. Přidali jsme polohrubou mouku, část anglické slaniny, kterou jsme nakrájeli na kostky, celé syrové vejce, podušené a nasekané hříbky, nastrouhaný česnek, sůl, pepř a majoránku. Všechno jsme spojili v těsto, které by mělo mít takovou hustotu, aby drželo pohromadě a neroztékalo se.

Pekli jsme na žulové desce – protože je potřeba desku omastit, nejprve jsme na ní opekli plátky anglické slaniny, která nám zbyla (na ní jsme si pochutnali mimo kameru). Na tuk, který slanina pustila, jsme dávali těsto, rozetřené na placky. Pekli jsme pochopitelně po obou stranách.