Čepičatka močálová – Galerina paludosa
Čepičatka močálová – Galerina paludosa
(Fr.) Kühner
V. – X.
Nejedlá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Strophariaceae – límcovkovité
Vědecká synonyma
Agaricus paludosusFries.
Galera paludosa (Fr.) Kummer.
Galerina stagnina (Fr.) Kühner sensu lat.
Galerula paludosa (Fr.) A.H. Sm.
Hydrocybe paludosa (Fr.) M.M. Moser
Hygrocybe paludosa (Fr.) M.M. Moser
Pholiota paludosa (Fr.) Pat.
Tubaria paludosa (Fr.) Karsten.
Galera paludosa (Fr.) Kummer.
Galerina stagnina (Fr.) Kühner sensu lat.
Galerula paludosa (Fr.) A.H. Sm.
Hydrocybe paludosa (Fr.) M.M. Moser
Hygrocybe paludosa (Fr.) M.M. Moser
Pholiota paludosa (Fr.) Pat.
Tubaria paludosa (Fr.) Karsten.
Takových to drobných houbiček tu roste hrozně velké množství. Bohužel se všechny nedají naráz posbírat, usušit a zaslat je na mikroskopování. Tento druh roste na podmáčených místech, kterých tu je nespočetně. Díky takovým místům, mi tu celoročně roste spousta druhů hub, jako například tato čepičatka. Čepičatky nejvíce nacházím, lesích kde vzniká pramen a od něho se táhnou dlouhé mechové stružky. Dále čepičatku potkávám na podmáčených krajích lesů a luk. Na těchto místech se špatně fotografuje, protože je člověk zabořený do mokra. S čepičatkou tu vyrůstá spousta jiných druhů čepičatek, pavučinců, helmovek, voskovek, zrnivek, čirůvek i muchomůrek červených a královských a spousta vřeckovitých druhů hub. Tento druh je nejedlý.Popis
Klobouk 0,5-3cm v průměru, 0,4-0,9 cm vysoký, kuželovitý nebo zvoncovitý, později sklenutý s hrbolkem na středu, lepkavý, matný, až hedvábitě lesklý, hygrofánní barvy hnědé až červenavé, za sucha okrové, drobně vlásenitě šupinkatý. Okraj je sklopený ke třeni, s průhlednými pruhy ostrý, v mládí se zbytky plachtičky.
Lupeny prořídlé, široce přirostlé, kožově hnědé až skořicové, na ostří bíle brvité.
Prsten pavučinovitý, barvy v mládí bělavé, později od výtrusů do rezavé až tmavě hnědé barvy, zanechávající bílé pavučinovité plošky.
Třeň 4 – 12 cm vysoký, asi 0,15-0,4 cm mm tlustý, často zprohýbaný, plný, pružný, později dutý, a lysý, na bázi mírně ztlustlý. Barvy světle pomerančové s výrazně bílými pruhy, což jsou zbytky plachtičky, které postupně k bázi ubývají, pod prstencovou zónou bíle ojíněný.
Dužnina je tenká, barvy hnědé, vůně moučné a chuti též moučné.
Výtrusný prach – výtrusy široce mandlovité, barvy žlutookrové, velké 8,5-12 x 5-7 µm.
Lupeny prořídlé, široce přirostlé, kožově hnědé až skořicové, na ostří bíle brvité.
Prsten pavučinovitý, barvy v mládí bělavé, později od výtrusů do rezavé až tmavě hnědé barvy, zanechávající bílé pavučinovité plošky.
Třeň 4 – 12 cm vysoký, asi 0,15-0,4 cm mm tlustý, často zprohýbaný, plný, pružný, později dutý, a lysý, na bázi mírně ztlustlý. Barvy světle pomerančové s výrazně bílými pruhy, což jsou zbytky plachtičky, které postupně k bázi ubývají, pod prstencovou zónou bíle ojíněný.
Dužnina je tenká, barvy hnědé, vůně moučné a chuti též moučné.
Výtrusný prach – výtrusy široce mandlovité, barvy žlutookrové, velké 8,5-12 x 5-7 µm.
Ekologie
Výskyt květen až říjen na vrchovištích a přechodových rašeliništích, ale i na jiných vlhčích a močálovitých místech mezi mechy, jako jsou podmáčené lesy a podmáčené louky.
Nejedlá.
Možné záměny
Zaměnitelná za různé druhy čepičatek Galerina roustocí v mokřinách a rašeliništích, ty však nemají třeň tak výrazně pokrytý zbytky plachtičky.
Zajímavosti
Rozkládá humus.
Literatura
Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 178.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 46.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 197.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 117.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 264.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 178.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 46.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 197.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 117.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 264.
Zdrojový popis: BioLib.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář