Houby na Hlinecku

MYKOTOXINY – Toxiny ucháče obecného

Úvod pro naprosté laiky

Mykotoxiny představují skupinu organických látek, které spojuje prakticky jediná vlastnost: jsou vytvářeny mikroskopickými houbami, laicky plísněmi. Tyto houby se vyznačují tím, že nevytvářejí makroskopicky viditelné plodnice. Jejich vlákna podhoubí (mycelium) prorůstají různé materiály, popř. na nich vytvářejí povlaky. Za určitých okolností mohou být jako „plíseň“ označeny i ty houby, které tvoří makroskopické plodnice, jestliže jsou v v takovém stadiu vývoje, že plodnice nejsou přítomny. Určitý zmatek v názvosloví vytvořili odborníci tím, že při tvorbě českého odborného názvosloví použili termín „plísně pravé“ k označení jedné konkrétní skupiny mikroskopických hub.
Mykotoxiny jsou toxické vůči člověku i užitkovým zvířatům. Některé z nich jsou prokázanými lidskými karcinogeny (tj. mohou u lidí vyvolat rakovinu), u dalších je tato vlastnost předpoládána na základě testů mutagenity i pokusů na zvířatech.
Počet mykotoxinů není přesně znám, neustále jsou objevovány nové látky této skupiny, na druhé straně dochází i k úbytku, a to tím mechanismem, že látky objevené nezávisle různými výzkumnými týmy jsou později ztotožněny.
Lze odhadnout, že celkem je asi 500 látek patřících do této skupiny.
Ze značného počtu mikroskopických hub je známo asi 150 druhů, které jsou schopny produkovat jeden nebo více mykotoxinů. Naneštěstí mezi ně patří řada běžných druhů, vyskytujících se v prostředí i na potravinách. Z tohoto důvodu je přítomnost porostu plísně na potravinách prakticky vždy spojena s rizikem, že mohla do ní naprodukovat nějakou nežádoucí látku.
Odstranění již naprodukovaných mykotoxinů z potraviny je v běžných podmínkách prakticky nemožné. Z některých krmiv lze mykotoxiny odstranit např. vymýváním kapalným čpavkem, avšak za cenu senzorického znehodnocení a snížení nutriční hodnoty. V domácnosti je nejjednodušším bezpečným řešením likvidace všech plesnivých potravin.

MYKOTOXINY

Toxiny makromycetů
Toxiny makromycetů lze rozdělit podle účinku i chemického složení.
Hepatonefrotoxický syndrom
Toxiny ucháče obecného
Toxiny muchomůrky zelené
Nefrotoxický syndrom
Toxiny pavučince plyšového
Syndromy trávicí trubice
Otrava závojenkou olovovou
Toxiny jedovatých hřibů
Toxiny holubinek a ryzců
Toxiny kuřátek
Syndrom antabusový
Toxiny hnojníku inkoustového
Halucinogenní syndrom
Halucinogenní houby
Muskarinový syndrom
Otrava vláknicí načervenalou
Pseudootravy
Zdravotní potíže po houbách

Hepatonefrotoxický syndrom

Toxiny ucháče obecného


Ucháč obecný má latinské jméno Gyromitra esculenta, což přeloženo znamená „ucháč jedlý“. Ještě na počátku tohoto století to byla kodexová houba (= bylo možno ji prodávat na trhu). Otravy po této houbě se dostavují po latenci několika desítek hodin. Navíc nejde o otravu konstantně se vyskytující, ucháče je možno požívat i opakovaně bez jakýchkoli potíží, potom náhle dojde k otravě. Otravy byly proto dříve považovány za potíže po kyselině hevelové (odstraňuje se ze smržovitých hub, i jedlých, spařením vroucí vodou). Později byl vysloven předpoklad, že se jedná o kumulující se v organismu konzumentů, který vyvolá otravu po opakované konzumaci.
Ing. Kříž, vedoucí mykologické poradny v Brně, zastával názor, že poměrně odolné plodnice ucháče obecného jsou v přírodě napadány bakteriemi a ty že v nich vytvářejí toxin.
Toxin ucháče obecného se nazývá gyromitrin. Jde o derivát hydrazinu, stanovitelný jodometrií. Je však otázkou, zda gyromitrin je skutečně ta látka, která vyvolává otravy z ucháčů.



Posted in Biotox, Mykotoxiny apod.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *