Houby na Hlinecku

Pojďte s námi každou sobotu dopoledne Na houby

Pojďte s námi každou sobotu dopoledne Na houby


Můžeme se na co těšit, konečně něco málo o houbách v televizi a těším se na některé tváře jako na Oldu Jindřicha aspol. 😉
Nejvíce mě mrzí, že se pan režisér Jirásek nejprve ozval, jestli bych nedodal některé houbové fotografie. Při odpovědi na mail se pan režisér už neozval. Neva snad vše nyní vynahradí v časopis „Týdeník Televize“ číslo 7. Měl by tam vyjít článek s mými fotografiemi. Už se těším a budu zvědav, jak je vše natočené…
Pomyslný plný košík hub mohou nasbírat televizní diváci při sledování nového cyklu Na houby. S průvodci Arnoštem Goldflamem a Josefem Poláškem se projdou lesy i lučinami a společně s předními českými mykology mohou houby nejen poznávat a sbírat, ale i upravovat a ochutnávat.

Pořad Na houby brněnského studia České televize má 13 dílů a od 18. února 2012 ho můžete sledovat každou sobotu dopoledne v režii Pavla Jiráska. Zábavně pojatý přírodovědný cyklus Na houby přímo navazuje na jeskyňářskou sérii Vzhůru dolů a na cyklus o parcích a zahradách Rajské zahrady II a mapuje český houbařský rok.

Diváci se opět setkají s Arnoštem Goldflamem v roli roztomile vševědoucího „taty“ a s Josefem Poláškem coby jeho „klukem“ zhýčkaným počítači. Do přípravy projektu se zapojili renomovaní čeští mykologové. Natáčelo se od jara 2011 do ledna 2012, a přestože loňská houbařská sezóna patřila k nejhorším v posledních dvaceti letech, podařilo se nasbírat a natočit stovky mnohdy velmi vzácných exemplářů.

„S myšlenkou natočit pořádný seriál o houbách a houbaření jsme si pohrávali dva roky, od sezóny 2009, která houbami přímo překypovala,“ popisuje vznik námětu dramaturg Ivo Cicvárek. „A loni na jaře jsme šli do realizace s docela velkými obavami. Aby houby rostly, musí být spíš vlhko a deštivo, což komplikuje natáčení. A když je počasí dlouhodobě krásné, zase většinou nic neroste! Nakonec jsme většinu času strávili v lese za krásných slunných dnů, rok 2011 přál spíš vínu, hub rostlo málo. Přesto se dařilo, našli jsme i vzácné teplomilné hřiby a jiné chráněné houby. Když člověk najde hřib královský či muchomůrku císařku, tedy houby, které mnozí zapálení mykologové nespatří třeba několik let za sebou, je to úžasný zážitek. A na Vánoce jsem pak šokoval přátele, když jsem si šel do zasněženého jesenického lesa natrhat penízovku sametonohou, kterou jsem hned použil do polévky.“

„Sběr hub, který v pořadu diváci uvidí, není fingovaný, vařilo se přímo v terénu a co jsme našli, to jsme taky před kamerou uvařili a snědli,“ glosuje natáčení herec a spisovatel Arnošt Goldflam. „Pochopitelně až na jedovaté druhy. A co mi nejvíc chutnalo? Asi houbové bramboráky s liškami a hřiby připravené na lávovém kameni. Celé tohle natáčení v přírodě a setkání s mnoha úžasnými odborníky bylo potěchou pro mysl i tělo,“ dodává.

„Největší záhadou seriálu Na houby zůstává, kdo mě to otrávil a čím…,“ ptá se představitel kluka Josef Polášek. „Tata tvrdí, že to byl žampion zápašný, maminka si prý zase spletla masák s muchomůrkou citrónovou, čert se v tom vyznej! Hlavně, že to nebyl zákeřný pavučinec.

Ale ani výplach žaludku mě nezastavil, nemohl jsem si přece nechat ujít všechny ty kulinářské zázraky. Kdo jednou ochutnal smrže na ředkvičkách, ví, o čem mluvím. Proto vzhůru na houby!“

Režisér Pavel Jirásek vzpomíná na natáčení takto: „Každý režisér si umí představit, že by dostal možnost natáčet houby v přírodě po celý rok, den co den. Jeden díl cyklu Na houby však vznikal s herci pouhé dva dny, ať byly houbové podmínky či nebyly.

A protože rok se nakonec ukázal pro houby výjimečně nepříznivý, považuji za zázrak, že to vlastně není ani poznat. Je to zásluhou skvělé spolupráce s řadou předních českých mykologů, fotografů, ale i běžných houbařů ze všech končin republiky, kteří nám dávali tipy a nalezli lokality, kde houby přeci jen rostly. Za mimořádně důležité také považuji, že se nám společně s odborníky podařilo představit i bohaté dějiny české mykologie, na které se často při běžném sběru hub zapomíná, i houby jako inspiraci české kultury: zejména díla několika malířů a dokonce i hudebního skladatele.“

Češi jsou bezesporu národem houbařů. Podle statistik se do lesa vypraví sedm lidí z deseti a devadesát procent zkonzumovaných hub u nás jsou v přírodě rostoucí. V evropských zemích, kde má příprava hub tradici, jako jsou severské země, Nizozemsko či Británie, volný sběr v zamlženém lese téměř neexistuje. Skoro výhradně jsou konzumovány pěstované houby.

Češi naopak s mystickým leskem v očích vyrážejí do lesů brzy ráno, mají svá místa a často sbírají i to, co by cizinci stoprocentně považovali za naprosto nejedlé exempláře. Je to bizarní a zároveň spiklenecký akt sdílené lesní svobody společně s dobrodružstvím plným houbařské nevyzpytatelnosti a překvapení.

Stručný obsah série Na houby
Zjara – díl první pojednávající o historii mykologie, jakož i o nejchutnějších jarních úlovcích v čele s kulinářsky vyhlášenými smrži. Odborná spolupráce: Vladimír Antonín.

Hitparáda hřibů – díl druhý, v němž se setkáme s nejmasověji hledanými druhy tzv. pravých hřibů, ale i s mnoha raritami a vzácnými druhy. Odborná spolupráce: Josef Šutara.

Kozí hřiby – díl třetí, který divákům prozradí, od čeho je odvozeno jméno kozáků a křemenáčů a dojde i na nejrůznější druhy klouzků. Odborná spolupráce: Josef Šutara.

Magické muchomůrky – díl čtvrtý, v němž se diváci naučí odlišit nejen muchomůrku citrónovou od smrtelně jedovaté muchomůrky zelené, ale ocení i chuť muchomůrky růžovky. Kdo otrávil Pepu Poláška? Odborná spolupráce: Jan Borovička.

Lysohlávky až nakonec – díl pátý, který pojednává o schopnosti hub absorbovat těžké kovy včetně radioaktivních, jakož i o bedlách a žampionech. A co lysohlávky? Odborná spolupráce: Jan Borovička.

Nejen o václavkách – díl šestý pojednávající o houbových herbářích a nejrůznějších druzích jedlých i jedovatých lupenatých hub. Odborná spolupráce: Jan Holec

Pavučince a čirůvky – díl sedmý, který se alespoň dotkne nejsložitějšího rodu hub – totiž pavučinců – aby pak skončil u kulinářsky jistějších úlovků v čele s úžasnou čirůvkou fialovou. Odborná spolupráce: Jan Holec

Holubinky a ryzce – díl osmý, v němž se konečně dostaneme k ochutnávání holubinek – jediného houbového rodu, jehož poživatelnost lze posuzovat jazykem. A přehlídka ryzců nesmí chybět! Odborná spolupráce: Helena Deckerová.

Lišky, kuřátka a břichatky – díl devátý, který ukáže houby roztodivných tvarů, vůní a chutí – houby připomínající květy i zdánlivě obyčejné pýchavky. Odborná spolupráce: Oldřich Jindřich.

Teplomilné – díl desátý, který se zaměřuje na houby, jimž svědčí teplo. V Českém krasu na vyhřátých vápencích rostou kuřátka připomínající korály, teplomilné hřiby i majestátní muchomůrka císařka. Odborná spolupráce: Oldřich Jindřich.

V pralese – díl jedenáctý, v němž zavítáme do původních beskydských pralesů, do ráje úchvatných chorošů a bizarních dřevokazných hub. Odborná spolupráce: Helena Deckerová.

V pěstírnách – díl dvanáctý o houbách léčivých, v němž se o les ani nezavadí. Nahlédnout pod pokličku umělého pěstování hub však skýtá záběry jak do vesmírné laboratoře. Kde se na trhu berou hlívy, žampióny či stále populárnější druhy asijských hub? Odborná spolupráce: Ivan Jablonský.

Pozdní sběr – díl třináctý, odehrávající se na přelomu října a listopadu. Kruh se uzavírá, hřibová sezóna skončila, ale znalý houbař právě nyní může najít chuťově úžasné houby žijící na tlejících pařezech a spadaném listí. A co v zimě? Odborná spolupráce: Vladimír Antonín.


Zábavně pojatý přírodovědný cyklus Na houby můžete sledovat

od 18. února každou sobotu dopoledne na ČT2!

Posted in Galerie fotografií


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *