Klihatka černá – Bulgaria inquinans
Klihatka černá – Bulgaria inquinans (Pers.) Fr.
III. – X.
Jedlá/nejedlá
říše Fungi – houby » třída Leotiomycetes » řád Helotiales – voskovičkotvaré » čeleď Bulgariaceae – klihatkovité
Vědecká synonyma
Bulgaria polymorpha Oeder ex Wettst.
Lichen fungosus With.
Peziza inquinans Pers.
Peziza polymorpha Witth. {?}
Peziza turbinata Relhan
Phaeobulgaria inquinans (Pers.) Nannf.
Phaeobulgaria polymorpha (Oeder) Ferd. & Jørgensen{?}
Tremella turbinata Huds.
Lichen fungosus With.
Peziza inquinans Pers.
Peziza polymorpha Witth. {?}
Peziza turbinata Relhan
Phaeobulgaria inquinans (Pers.) Nannf.
Phaeobulgaria polymorpha (Oeder) Ferd. & Jørgensen{?}
Tremella turbinata Huds.
V září 2010 jsem byl omrknout určitá místa, před mojí výstavou hub. Bylo vytipováno několik lokalit, kde bylo posláno několik lidí, aby se nasbíralo co nejvíce druhů hub. Jedna z lokalit byla oblast kolem rybníka Dlouhého. Na této lokalitě jsem byl na houbách poprvé a hned byla velká spokojenost. Našel jsem hned několik prvonálezů, jako zvonkovku číškovitou, chřapáče jamkatého a dnes zmiňovanou klihatku.Klihatka rostla na uříznutém polenu neurčeného listnáče, který měl můj spolupracovník Pavel opřený o dřevník. Poleno bylo připraveno na spálení, ještě že jsem v určitou dobu byl na správném místě ;-). Ihned jsem nelenil, poleno si položil a začal narychlo fotografovat, tudíž mám díky Pavlovi několik těchto záběrů.
Klihatka černá je nezaměnitelný druh nejedlé, či jedlé houby, vyrůstající na odumřelých kmenech, polenech a silných větvích některých listnáčů, především na listnáčích s hrubší kůrou, jako je to zde na fotografiích. Plodnice vyrůstají téměř vždy ve skupinách, ale najdeme je i jednotlivě. Klihatka je nejprve uzavřená, poté se nám vyvine do miskovité podoby. Zprvu je hnědá až tmavě hnědá v dospělosti se zbarvuje do tmavě černé barvy. Jsou poměrně tuhé, za sucha tvrdé, po dešti částečně rosolovité. V některých literaturách je udávaná jako nejedlá, v některých zase jedlá. Každý, ať usoudí dle svého uvážení. Vyzrálé plodnice uvolňují černé výtrusy, které se těžko odstraňují z rukou, i s fotoaparátu. Při fotografování makra jsem se klihatky dotknul objektivem. Černý výtrusný prach šel těžce z objektivu i z ruky setřít…
Popis
Plodnice 0,5-5 cm v průměru, pružně rosolovitá, v mládí kulovitá až káčovitě uzavřená. Později se na vrcholu otevírá a je miskovitá, terčovitá až knoflíkovitá.
Vnitřní strana barvy hnědočerné až sazově černé. Za sucha matová, za vlhka leskle hnědočerná. Po doteku barví značně černě a je těžko tato barva odstranitelná.
Vnější strana jemně vločkatě plstnatá, barvy v mládí rezavohnědé, později tmavohnědé až černohnědé, s okrajem mírně vystouplým.
Dužnina za vlhka ztuha rosolovitá, vodnatá a pružná, za sucha tvrdá až kožovitá, barvy okrově hnědé.
Výtrusný prach černý – výtrusy jsou dvoje. V horní části vřecek jsou ledvinovitého tvaru, barvy velmi temně černohnědé, velikost je 11-14 x 6-7 µm. V dolní časti jsou podobné, ale bezbarvé a drobnější. Obsahují několik olejových kapek.
Vnitřní strana barvy hnědočerné až sazově černé. Za sucha matová, za vlhka leskle hnědočerná. Po doteku barví značně černě a je těžko tato barva odstranitelná.
Vnější strana jemně vločkatě plstnatá, barvy v mládí rezavohnědé, později tmavohnědé až černohnědé, s okrajem mírně vystouplým.
Dužnina za vlhka ztuha rosolovitá, vodnatá a pružná, za sucha tvrdá až kožovitá, barvy okrově hnědé.
Výtrusný prach černý – výtrusy jsou dvoje. V horní části vřecek jsou ledvinovitého tvaru, barvy velmi temně černohnědé, velikost je 11-14 x 6-7 µm. V dolní časti jsou podobné, ale bezbarvé a drobnější. Obsahují několik olejových kapek.
Ekologie
Výskyt říjen až březen na odumřelých, dlouho ležících v lese, větvích a kmenech listnatých stromů a to v puklinách kůry. Upřednostňuje duby.
Jedlá.
Možné záměny
Černorosol uťatý (Exidia truncata), který patří do oddělení Basidiomycota, podtřídy Tremellomycetidae a je nejedlý.
Rosoloklihatka čirá (Neobulgaria pura) která má podobné plodnice, ale není nikdy černá a je nejedlá.
Rosoloklihatka čirá (Neobulgaria pura) která má podobné plodnice, ale není nikdy černá a je nejedlá.
Zajímavosti
Její výtrusy ulpívají na prstech a tím způsobují zabarvení prstů po dotyku. Způsobuje měkkou hnilobu dřeva, při níž lignin bývá jen velmi málo narušen. K rozkladu dochází za vlhkého a teplého počasí. I když ji někteří autoři uvádějí jako nejedlou, jiní si na ní pochutnávají třeba v leču, proto se objevila v anketě v roce 1969 o nejchutnější houbu. V mykologickém sborníku 3-5 1970 uvádí p. Havelik jako další možnosti jejího využití a pikantní recept na plněné paprikové lusky.
Zdroj: BioLib
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář