ETA už není ‚doma‘. Firma sídlí nově v Praze

Hlinsko /DISKUSE/ – Když se v Česku řekne „ETA“, snad každému naskočí slovo „Hlinsko“. Už to ale neplatí. Tradiční hlineckou elektrotechnickou značku totiž její noví majitelé přeregistrovali do Prahy.

„Stalo se tak v úplné tichosti a bez předchozí informace. Nově má ETA v obchodním rejstříku zapsanou adresu Zelený pruh 95/97, 147 00 Praha 4, Braník,“ uvedla předsedkyně podnikových odborů Alena Šírová.

Změnu ale zřejmě bylo možné očekávat. Naznačil ji před časem i později odvolaný generální ředitel firmy Roman Stupka, když uvedl: „Primární aktivitou firmy bude obchod a marketing, který bude řízen z Prahy.“

Pozici Romana Stupky po jeho odvolání opět zaujal Jiří Pathy, který z ETA odešel loni v květnu a v mezidobí pracoval pro jejího pozdějšího kupce a současného vlastníka, moravskou firmu HP Tronics. Pod vedením Jiřího Pathy pak byly v Hlinsku rozdány výpovědi desítkám zdejších zaměstnanců.

Jak řekla starostka města Magda Křivanová, změna sídla ETA neovlivní výši hlineckých daňových příjmů.

„Podle mých informací tu ale zůstane jen jakási zkušební a vývojová dílna s 15 až 20 lidmi. Vlastně jsem doufala, že zde ETA nechává zkušebnu proto, aby mohla dál užívat značku ETA Hlinsko,“ uvedla Křivanová.

Ze zániku spojení ETA s Hlinskem je starostce smutno. „Ve firmě dříve pracovaly tisíce zaměstnanců a generace lidí s ní spojovaly své osudy. Jde tedy i o emoce. Něco jako v případě Transporty a Chrudimi,“ přirovnává Křivanová.

Zdroj: Chrudimský deník

Dějiny ETY ve stručnosti: 1989 – ETA – jedna z technicky a technologicky nejvyspělejších firem v zemi, která v rámci státu byla velkým zdrojem deviz – její vývoz na vyspělé západní trhy se pohyboval mezi 60+70% – takový podíl na západní trhy mělo málo firem 1992 – ETA se přes kupónovou privatizaci dostává do majoritního vlastnictví fondů – zastoupeny fondy Komerční Banky, Spořitelny, Harvardského a fondů Investiční banky – tato banka v průběhu dalších let skupovávala akcie ETY tak, že v roce 1997 měla majoritní balík. Vlastnictví DIKů přestože v sumě bylo značné díky jejímu roztříštění nemělo absolutně žádný vliv na řízení firmy. 1993-1998 – ETA zaměstnává celkem cca 4500 zaměstnanců – udržovala si výsadní postavení na domácím trhu, měla své dceřiné společnosti v Maďarsku, Polsku. Směrem na západ se prosazovala prostřednictvím renomovaných firem – vyráběla pro značky Philips, Bosh, Tefal, Rowenta, které její výrobky prodávali po celé západní Evropě. Značka Eta je hodnocena v různých soutěžích jako 2. nejznámější zmačka po Škodovce. Po celé toto období Etu řídili především manageři pocházející z Hlinska a okolí. 1995 – významným negativním a zřejmě i rozhodujícím mezníkem v dějinách ETY se stalo otevření firmy Plastkov, s.r.o. přímo v areálu ETY, které mělo dodávat plastové výlisky pro výrobu ETY vlastněné p. Rybářem ml. Bylo otevíráno přímo Doc. Václavem Klausem v té době předsedou vlády. Otec p. Rybáře byl z kraje 90. tých let společníkem firmy, která se zabývala nelegálním vývozem zbraní do rizikových oblastí. P. Rybář získal ve firmě nadstandardní podmínky – získal lukrativní smlouvu, kde se ETA zavazovala odebírat obrovské objemy výlisků, aniž byla zaručena jejich cenová výhodnost – tím byly narušeny tržní principy a ETA nakupovala výlisky za vyšší ceny než odpovídalo konkurenčním nabídkám. Navíc veškeré vybavení, které si p. Rybář pořídil na úvěr, tak ručení těchto úvěrů bylo ETOu. Říká se, že za tyto nadstandardní podmínky pobrali někteří manageři patřičné úplatky (Brožek a spol.). 1999 – do vedení ETY nastupuje Ing. Jiří Král – zástupce fondu Investiční banky – protože Investiční bance v té době chybí finanční zdroje, protože je z Investiční banky vyváděl p. Tesař a Procházka přes jeho kamarády – Charouz a spol. – má Král za úkol ETU prodat. Největší zájem má italská soukromá společnost Candy, která je známá zejména jako výrobce ledniček a praček – do svého protfólia se rozhodla zařadit i malé spotřebiče, koupila proto značku Hoower ve Velké Británii a chtěla koupit i ETU. V roce 2000 po rozsáhlém a odborném auditu Italové nabídli za ETU 250 mil. Audit firmy Candy byl ovšem tak dokonalý, že ve svých prohlášeních okamžitě zpochybňovali firmu Plastkov, co by dodavatele výlisků. Protože p. Rybář ucítil svůj konec se svou firmou, tak se spojil s p. Králem a pravděpodobně za patřičné úplatky pan Král nabídku firmy Candy zamítl se slovy, že za tak málo ETU neprodá. 2001 – Pan Král Etu prodává firmě Plastkov pana Rybáře za 55 mil Kč. Pan Rybář hned po svém nástupu v podstatě likviduje vývojové oddělení, likviduje výrobu motorů, postupně zastavuje inovaci – do firmy se snaží implementovat výrobu pastových výlisků pro automotive – bohužel jsou to výlisky, které jsou vysoce ztrátové a přináší firmě stamiliónové ztráty – všechny tyto ztráty jsou sanovány výrobou a prodejem elektrospotřebičů částečně dovážené z Číny. Poradcem Rybáře je i nějaký p. Hejnar z Prahy, který má úzké vazby na Konsolidační agenturu. Přes tuto osobu se Rybáři podaří odkoupit své vlastní dluhy za desetinu nominální hodnoty. P. Hejnar hned po této operaci přijede s vozem Bentley za 5 mil.

2003 – dochází k fúzi ETY a Plastkova – při této operaci je díky úplacení firmy, která prováděla tzv. nezávislé ocenění obou firem, znehodnocen majetek a značka ETY a nadhodnocen majetek Plastkova – tímto způsobem je potlačen vliv zbývajících malých vlastníků a Diků, kterým byl podstatnou měrou snížen podíl na zfůzované společnosti ETA. Následuje i odkup akcií od města Hlinsko, které dostalo akcie ETY v rámci kupónové privatizace. Tehdejší Starosta Robert Vokáč vehementně přesvědčoval zastupitele, že akcie ETYjsou pro město nepotřebné a je lépe je rychle prodat. Tím dosáhl Rybář toho, že vlastnil už 90 % majetku ETY a díky tomu pak splňoval podmínku pro tzv. Squeeze out (vytěsnění malých vlastníků). O tomto zákoně, který byl připraven na míru pro vlastníky typu Rybář (informace o stavu zákona dostával přes pana Hejnara přímo ze sněmovny) – v den kdy byl zákon o squeeze outu vyhlášen, měl již Rybář hotové potřebné odhady opět od stejné společnosti, která prováděla odhad při fúzi. Hodnota ETY byla tak minimalizována a došlo tak k minimalizaci nabídnuté ceny pro malé akcionáře- k jejich vytěsnění došlo cca v r.2005 a tím se Rybář stal 100% vlastníkem. 2008 – Rybář ETU prodává finanční skupině Benson OAK, kterou zastupuje Gabriel Eichler, který seděl v 90tých letech s Livií Klausovou v dozorčí radě ČEZu. Do ETY nastupuje Holanďan Albert Van Gelder , který si nastavil základní plat ve výši 400 tis./měs. Přivedl si tam sebou zvláštní managery, např. za obchodního ředitele nějakého pana Jaroše – nikdy neodeslal žádný mail, nikdy nepodepsal jedinou smlouvu. Vyměnili vozový park z Octavie na Audi – ostatně p. Jaroš byl známý, že přes vesnice nejezdil nižší rychlostí než 100 – to se posléze vysvětlilo – jeho bratr byl totiž na pražském magistrátu člověkem, který vracel za úplatky sebrané řidičáky – proběhlo pak v televizi, že byl z magistrátu propuštěn.

2009 – Eichler rozděluje firmu ETA na 2 firmy – ETU a.s., která se zabývá dál výrobou a především distribucí spotřebičů a Plastkov – která se zabývá výrobou součástek pro automotive. Pan Albert Van Gelder v průběhu jednoho roku dokázal zisk ve výši 120 mil u spotřebičů změnit na ztrátu – 20 mil. Důležitou postavou, který vymýšlel strategii ETy v této době byl p. Tomáš Fencl – o jeho rodině se tradovalo, že byla prolezlá STbáky – hlavně tomuto SKŘETOVI může Hlinsko poděkovat, že ETA v Hlinsku skončila. 2010 – Benson prodává část Plastkov rakouské firmě Megatech – vlastníkem je nějaký p. Gessler – tato firma se potácí na hranici bankrotu, protože po oddělení spotřebičů se v plné nahotě ukázala ztrátovost výrobků pro automotive. 2011 květen – v části ETA, kterou si Benson ponechal, ruší veškerou výrobu 2011 červen – Prodej ETY velkoobchodnímu řetězci HP Tronic No a to že sídlo firmy přestěhovali do Prahy, to se dočítáte v tomto článku. Ještě se divíte, že ETA dopadla jak dopadla? Cca od roku1998 vrcholní manageři se zabývali jen tím jak ETU vyvexlovat a namastit si především své kapsy. O rozvoj, konkurenceschopnost, o trhy se vůbec nestarali. Do investic nešly žádné finance. Veškeré prostředky odčerpávali na svou spotřebu a požitky (nejluxusnější možná auta, bydlení po hotelích ne v Hlinsku ale v Chrudimi a Pardubicích, které platila firma….) A všechno toto umožňovaly naše zákony – které si účelově tito tuneláři připravili, soudy všechny fúze a změny ocenění zapisovaly do obchodního rejstříku a vůbec jim to nebylo divné – proto až bude další revoluce je třeba všechny tyto amorální právníky – hyeny a soudce nejprve poslat na dlažbu a pak teprve začít něco dělat. ETA byla velice schopná společnost a mohla dále existovat nebýt přitroublé „privatizace podle Klause.“ Důkazem možnosti přežití i v tomto brutálním tržním prostředí v oblasti spotřebičů je polská firma Zelmer, která v minulém roce svoji výrobu rozšířila o novou výrobní halu. Před 12 lety firma Zelmer nesahala ETĚ ani po kotníky.

Ano, tak to bylo. A představitelé města Hlinska (Vokáč, Křivanová) byly tomuto procesu nápomocni nejen svým mlčením, ale i odprodejem akcií, což znemožnilo podávat možné žaloby na způsob řízení a tunelování firmy. Jak je známo Vokáč, za jehož starostování k tomu došlo, se v té době s Rybářem několikrát sešel a i z jeho dalších “ prohlineckých “ aktivit (např. odprodej hlinecké teplárny do rukou STbáka Pecha), on nikdy nic nedělal zadarmo.