Muchomůrka šupinatá/Amanita ceciliae
Muchomůrka šupinatá – Amanita ceciliae
(Berk. & Broome) Bas
VI. – X.
Nejedlá
Nejedlá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Amanitaceae – muchomůrkovité
Vědecká synonyma
Agaricus ceciliae Berk. & Broome
Amanita inaurata Secr. ex Gillet
Amanitopsis ceciliae (Berk. & Broome) Wasser
Amanitopsis inaurata (Secr. ex Gillet) Fayod
Amanita strangulata (Fr.) Quél.
Amanita inaurata Secr. ex Gillet
Amanitopsis ceciliae (Berk. & Broome) Wasser
Amanitopsis inaurata (Secr. ex Gillet) Fayod
Amanita strangulata (Fr.) Quél.
Další názvy
= muchomůrka stroupkatá
Tuto houbičku jsem už našel i u nás v naší nadmořské výšce, ale bohužel jsem ještě tolik nefotografoval a nevěnoval tolika houbám. Až, když mě chytlo focení a mám větší zájem o houby, mě letos (2011) pozval houbařský kamarád Radek Kryšot a spol. na zajímavou houbařinu. Pozval mě do teplomilné květeny, kde roste spousta barevných hřibů a zajímavých houbiček, jako například tato muchomůrka šupinatá. Tímto chci Radkovi moc poděkovat, že i mě vzal a ukázal takové krásy.
Bezprstenné muchomůrky nazýváme katmankami. Katmanky jsou vesměs jedlé nebo neškodné houby. Jsou velice křehké, proto je raději sbíráme až nakonec houbaření a vkládáme je na vršek košíku, kvůli zbytečnému polámání. Do tašek katmanky nedoporučuji sbírat.
Tento druh hub vyrůstá z křehké pochvy (nemá hlízu), je bez závoje a má rýhovaný klobouk, což je typické pro druh katmanek – muchomůrek.
Tento druh muchomůrky je nejedlý někde je udávaný mírně jedovatý. Raději pozor na záměnu s jedlými pošvatkami.
Popis
Plodnice vyrůstá z křehké pochvy která je vně bílá a zevnitř hnědavá, ta se brzy rozpadává na bradavky a vločky.
Klobouk 5-20 cm v průměru, hladký do čtvrtiny rýhovaný, špinavě žlutý, plavě hnědý, tmavohnědý až červenohnědý, okraje jsou světlejší, vzácně celý bílý, celý posetý tlustými, nepravidelnými, nahnědlými, našedlými později černavými bradavkami, okraj vroubkovaný.
Lupeny volné nebo slabě přrostlé ke třeni, barvy špinavě bílé, na ostří nahnědlé.
Třeň 10-20 cm vysoký, 1-3 cm tlustý, dutý, skoro válcovitý a křehký, obklopen botičkou (pozůstatek pochvy), která vytváří nad ztlustlou bází 1 – 3 kroužky. Jinak je žlutavě hnědý, v dolní polovině šedě, hnědě až černavě šupinkatý.
Dužnina bílá, vůně jemná až nezřetelná.
Výtrusný prach je barvy bílé, výtrusy kulovité, někdy široce eliptické, hladké, neamyloidní velikost 9,5-14,9 x 8,6-14,3 µm.
Klobouk 5-20 cm v průměru, hladký do čtvrtiny rýhovaný, špinavě žlutý, plavě hnědý, tmavohnědý až červenohnědý, okraje jsou světlejší, vzácně celý bílý, celý posetý tlustými, nepravidelnými, nahnědlými, našedlými později černavými bradavkami, okraj vroubkovaný.
Lupeny volné nebo slabě přrostlé ke třeni, barvy špinavě bílé, na ostří nahnědlé.
Třeň 10-20 cm vysoký, 1-3 cm tlustý, dutý, skoro válcovitý a křehký, obklopen botičkou (pozůstatek pochvy), která vytváří nad ztlustlou bází 1 – 3 kroužky. Jinak je žlutavě hnědý, v dolní polovině šedě, hnědě až černavě šupinkatý.
Dužnina bílá, vůně jemná až nezřetelná.
Výtrusný prach je barvy bílé, výtrusy kulovité, někdy široce eliptické, hladké, neamyloidní velikost 9,5-14,9 x 8,6-14,3 µm.
Ekologie
Výskyt červen až říjen vzácně jednotlivě nebo v malých skupinkách v lesích a parcích pod listnáči i jehličnany na neutrálních nebo vápenitých půdách. Upřednostňuje duby a horské a podhorské jehličnaté lesy.
Nejedlá.
Zajímavosti
Někteří autoři ji uvádějí jako jedlou.
Význam
Druh je z hlediska ohrožení řazen do kategorie EN (ohrožený).
Zdroj: BioLib
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář