Lakovka obecná – Laccaria laccata
Lakovka obecná – Laccaria laccata
Agaricus farinaceus Huds.
Agaricus laccatus Scop.
Agaricus rosellus Batsch
Clitocybe laccata (Scop.) P. Kumm.
Clitocybe laccata var. pallidifolia Peck
Laccaria affinis (Singer) Bon
Laccaria affinis var. anglica (Singer) Bon
Laccaria affinis var. scotica (Singer) Contu
Laccaria affinis var. subalpina (Singer) Bon
= lakovka příbuzná
Popis
Nejproměnlivějším a nejběžnějším druhem je lakovka laková.
Lakovka lišící se od lakovky lakové pouze spodkem třeně pokrytým fialovou plstí byla nazvána lakovkou dvoubarvou (Laccaria bicolor).
Lakovka ametystová (Laccaria amethystina) se liší od předchozích druhů krásně zbarvenými plodnicemi včetně lupenů.
Lakovka laková má klobouk 1 -5cm široký, třeň je 3 -8 x 0,2 -0,6cm velký, klobouk a třeň jsou růžové, růžově hnědavé, okrové, vláknitě vrostlé, lupeny a dužina jsou růžové, chuť i vůně nevýrazná, výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou bezbarvé, kulovité, tenkostěnné, řídce tupě ostnité.
Lakovka ametystová má klobouk 2 -6cm široký, třeň je 2,5 -10 x 0,3 -0,8cm velký, celá plodnice je fialoví až fialově modrá, za sucha blednoucí. Chuť a vůně je nevýrazná. Výtrusný prach je bílý, výtrusy bezbarvé, kulovité, tenkostěnné, ostnité. Zbarvením je lakovce ametystové podobná helmovka ředkvičková.
Čeleď:
Tricholomataceae – čirůvkovité
Výskyt:
Lakovky se vyživují saprotrofně, příležitostně tvoří i mykorrhizu s listnatými stromy. V Evropě roste asi 10 druhů velmi proměnlivých ve zbarvení i ve velikosti.
Některé druhy lakovek jsou úzce vázané na určité stanoviště. Lakovka statná roste často mezi jehličím a listím a také mezi mechem rašeliníkem.
Lakovka přímořská roste v písku přímořských dun, lakovka horská je druh subalpinský a alpinský, lakovka zakroucená se vyskytuje na holé půdě, v příkopech, ve vyjetých kolejích polních cest, pod křovinami.
Lakovka laková roste hojně v létě a na podzim ve všech lesích. Stoupá do hor až do výšky 3000m.
Lakovka ametystová roste ve skupinách od června do listopadu.
Použití:
Všechny tyto lakovky patří mezi nejčastěji se vyskytující v celém mírném pásmu severní polokoule. Jsou jedlé, ale pro malé rozměry plodnic se nesbírají.
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář