Recepty s Jidášovým uchem

Vybrali jsme takové, kde Jidášovo ucho patří mezi hlavní ingredience a v hotovém jídle díky své černé barvě obzvlášť vyniká. Jedná se o jednoduché a lehké pokrmy, které nám přijdou vhod právě v horkém letním období.

Je to jistě jeden z nejznámějších čínských salátů, který u nás nabízejí v každé asijské restauraci. Jeho základní součástí je hlávkové zelí, tedy zelenina typicky česká. Exotickou chuť tento salát získá díky speciálnímu způsobu přípravy, použití typického koření čínské kuchyně – zázvoru, a v neposlední řadě právě díky černé čínské houbě.

Pro 6 – 8 osob: 1/2 větší hlávky zelí, 1 červená kapie, přiměřené množství tepelně upravených černých hub neboli Jidášova ucha (způsob přípravy je uveden v samostatném článku o této houbě), přibližně 5 lžic cukru a 6 lžic octa, 5 lžic slunečnicového oleje, asi 3 lžičky soli, 1 lžička mletého zázvoru, 1/2- 1 lžička mleté pálivé papriky

Z hlávkového zelí vyřízneme košťál a silná žebra, která jsou příliš tuhá, a nakrájíme na větší čtverečky. Velmi krátce, pouze 2 až 3 minuty, prudce povaříme v osolené vodě. Při delším vaření by zelí zcela změklo, takto zůstane příjemně křupavé. Správnou dobu vaření můžeme zjistit přímo ochutnáním.

Horké zelí přendáme do mísy, ještě trochu přisolíme a ihned přidáme další ingredience – zázvor, pálivou papriku, cukr a ocet. Papriku dávkujeme raději opatrně, pokud nechceme mít salát příliš pikantní. Čínská kuchyně pálivým kořením většinou příliš nešetří. Vše důkladně promícháme, nejlépe za pomoci dvou velkých lžic nebo dřevěných špachtlí. Nakonec přidáme červenou, případně i zelenou kapii nakrájenou na kostičky a Jidášovo ucho pokrájené na přiměřené kousky.

Salát je velmi chutný, osvěžující, zdravý a svou barevností je navíc i pastvou pro oko. Výtečně se hodí k většině pokrmů asijské kuchyně i k našim masitým jídlům. Dá se dobře uchovávat v chladničce a pokud se vám podaří odolat, mírně uleželý chutná druhý den ještě lépe.

Tento pokrm můžeme připravit i jako hustou polévku. Původně se však jedná o samostatné jídlo, ve kterém by mělo být více těstovin než vývaru.

Suroviny: čínské nudle, tenčí obyčejné nudle nebo špagety, drůbeží nebo hovězí vývar, pórek, předem namočené a pokrájené Jidášovo ucho, mletý zázvor, mletý pepř, Vegeta, sůl.

Recept je orientační, ingredience dávkujeme podle výsledného množství pokrmu.

Nejprve si připravíme silnější vývar, podle chuti z kuřecího, slepičího nebo hovězího masa. Jen připomínám, že maso vkládáme do studené, nikoliv vroucí vody, dobře osolíme a pro lepší chuť můžeme vařit spolu s rozkrojenou cibulí a 1 – 2 stroužky česneku. Nejvhodnější je samozřejmě použít pravé čínské nudle, které jsou dnes na českém trhu již bez problémů k dostání. Nahradit je můžeme našimi nudlemi nebo kvalitními špagetami, tedy těmi z tvrdé pšenice.

Těstoviny uvaříme ve vývaru, který jsme ochutili zázvorem a pepřem. Před dovařením přidáme Vegetu, přiměřené množství černých hub a podle chuti zelený hrášek nebo jinou zeleninu. Nakonec vložíme větší kousky uvařeného masa. V misce nebo na talíři pokrm posypeme pórkem nakrájeným na tenké nudličky.

Můžeme si připravit i složitější a chuťově různorodější variantu „nudlí v polévce“:

Na jednu až dvě porce: 150 g nudlí, 2 hrnky vývaru z 50 g nemastného hovězího masa, 2 lžíce oleje nebo sádla, 0,5 – 1 lžička Solamylu (škrobové moučky), půl lžičky vody, asi 30 g předem namočených a pokrájených čínských hub, 1 cibule, polovina středně velké salátové okurky, půl lžičky mletého zázvoru, sůl

Omáčka: 2 lžičky sójové omáčky, půl lžičky soli, půl lžičky cukru

Nudle uvaříme v osolené vodě, okapané vložíme do hlubší mísy a zalijeme vroucím vývarem. Hovězí maso z vývaru nakrájíme na nudličky a promícháme se Solamylem, rozmíchaným ve vodě.

Vložíme do rozpáleného oleje nebo sádla, krátce opečeme a dále přidáme Jidášovo ucho, cibuli nakrájenou nadrobno, okurku na malé kostky a zázvor. Opékáme za stálého míchání a přitom postupně přiléváme připravenou omáčku.

Nudle upravíme na talíře, na ně navrstvíme masovou směs s houbami a servírujeme, každý si podle vlastní chuti pokrm promíchá až na stole.

Máte svůj vlastní oblíbený recept na „čínu“ s Jidášovým uchem?

Zdroj: Vareni.cz

Černá houba neboli Jidášovo ucho je čínsky nazývána „mu-er“, což doslova znamená „dřevnatá ouška“. Za tento výstižný název vděčí svému příznačnému tvaru. Podle pověsti byla poprvé objevena na stromě, na kterém se oběsil biblický Jidáš.

Nejedná se však o čistě cizokrajnou houbu, jeden z druhů roste překvapivě i u nás. Je jím boltcovitka bezová, která se od svého asijského protějšku chuťově prakticky neliší. Stejně jako shiitake se řadí mezi dřevní houby. Znamená to, že roste na starých i odumřelých kmenech a větvích některých listnáčů, například buku, vrby a javoru. Nejčastěji si však vybírá černý bez, jako by chtěla načerpat jeho léčivou sílu.

Plodnice Jidášova ucha tvoří blanité pokroucené útvary gelovité až chrupavčité konzistence, které nápadně připomínají lidský boltec. Narůstají do velikosti 2 – 12 cm, barvu mají světle až tmavě hnědou, po usušení téměř černou. Vyskytují se obvykle ve velkém množství, většinou po skupinkách. Na rozdíl od jiných hub je můžeme najít prakticky celoročně, především po vydatných deštích. Vlhkem se houba vždy zregeneruje a znatelně nabobtná, za sucha je naopak svraštělá, velmi tuhá až rohovitě tvrdá. Sbíráme pouze čerstvé plodnice, které ještě nejsou pokryty zelenou řasou.

Jidášovo ucho je známou, nepostradatelnou a často používanou ingrediencí asijské kuchyně. Jeho předností je příjemná křupavost, zdánlivou nevýhodou pak nepříliš výrazná chuť a vůně. To nám však umožňuje přidávat jej do různých jídel podle vlastní fantazie, dobře poslouží také k vytvoření barevného kontrastu s ostatními složkami pokrmu.

Houbu používáme čerstvou nebo sušenou. Čerstvé plodnice očistíme a povaříme ve vodě 10 – 20 minut, předtím je můžeme namočit zhruba na hodinu do studené vody. Nakonec podle potřeby pokrájíme a přidáváme do pokrmů. Doporučované množství bývá vrchovatá hrst plodnic na dvě porce jídla. Vývar z hub nevyléváme, protože obsahuje mnoho prospěšných látek. Využijeme jej do polévek a omáček, po přislazení se dá pít i jako čaj.

Sušené houby jsou dnes již v obchodech běžně k dostání. Jejich příprava je samozřejmě o něco zdlouhavější. Namočíme je alespoň na 1 – 2 hodiny nejlépe do vroucí vody a potom asi 20 minut povaříme. Musíme však pamatovat na to, že sušené houby po uvaření několikanásobně nabývají na objemu.

V asijské kuchyni je Jidášovo ucho součástí hlavních jídel z masa i zeleniny, tradičních polévek a také klasického čínského zelného salátu. Využití Jidášova ucha v gastronomii je tedy opravdu pestré a neomezuje se jen na cizokrajnou kuchyni. Ozvláštníme jím i českou bramboračku nebo gulášovku, velmi chutné je v hovězí polévce a dobře se vyjímá v rizotu a různých salátech.

Tuto houbu a její účinky na lidský organismus znali ve staré Číně již několik staletí před naším letopočtem. Používala se k léčbě očních, nosních a krčních zánětů a také hemoroidů, což později převzalo i západní léčitelství.

Látky, obsažené v plodnicích, mají širokou paletu účinků. Pomáhají při problémech se zažíváním, bolestech břicha a žaludku. Snižují krevní tlak a působí proti kornatění cév, infarktu a trombóze, jelikož zabraňují shlukování krevních destiček.

Jidášovo ucho má díky přítomnosti antioxidantů a dalších látek schopnost celkově očišťovat organismus a stimulovat imunitu, příznivě působí i na psychiku. Posiluje tělo v období rekonvalescence po nemocích nebo jiné tělesné zátěži, například po porodu. Zlepšuje také kvalitu vlasů, nehtů a pleti.

Nejen mě by jistě zajímalo, jestli jste se už v přírodě setkali s naším zástupcem Jidášova ucha nebo ho dokonce sbíráte pravidelně. Uvítáme také vaše tipy, jak tuto houbu využít v asijské i české kuchyni!

Zdroj: Vareni.cz