Slizák růžový – Gomphidius roseus

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Gomphidiaceae – slizákovité

Poměrně často je možné objevit v jehličnatých i smíšených lesích houby, připomínající na pohled hřiby či klouzky; jsou neuvěřitelně lepivé a pod kloboukem mají lupeny. Běžný houbař je obchází oklikou. Vzít něco takového do košíku? Ani náhodou, vždyť lepivý sliz by spojil ostatní houby s lesními nečistotami v neforemnou a doma jen těžko oddělitelnou lepivou hmotu!

Nevyniká sice dvakrát libým názvem, ale za zmínku určitě stojí. Důležitá je rovněž skutečnost, že jde o hřibovitou houbu, i když tak na pohled vůbec nevypadá. Nemá totiž na spodní straně klobouku rourky, ale lupeny. V našich lesích přitom roste hned několik druhů slizáků. Nejběžnější a nejsnáze rozpoznatelný je slizák mazlavý, dále je to slizák lepkavý, jemu podobný slizák švýcarský a ještě dva vzácnější druhy – slizák skvrnitý a růžový. Všechny jsou jedlé, dokonce výborné, nicméně v případě méně častých druhů se vyplatí jejich ochrana.

V případě slizáka mazlavého odradí od sběru především nepříjemná vrstva slizu na povrchu klobouku. Je však možné ji snadno odstranit sloupnutím pokožky. Třeň, kde rovněž může být nepříjemný sliz, se vyplatí zbavit oškrábáním zbytků prstenu. Slizák mazlavý přitom má v kuchyni všestranné použití. Pro vysoký obsah pektinů je ideální do sladkokyselých nálevů, případně k uzení. Bujón ze slizáků vyniká velice jemnou vůní i chutí a jen těžko nalezne tomto směru mezi jinými houbami konkurenci. Protože se na lepkavý povrch klobouku snadno přichytí spousta nečistot, vyplatí se odstranit sliz z povrchu houby již v lese na místě nálezu. Taktéž se osvědčilo ukládat slizáky do plátěných sáčků odděleně od ostatních druhů hub.

Klobouk 1-6 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později vyklenutý a ve stáří až plochý někdy ve středu až prohloubený, za vlhka výrazně slizký, barvy červeně růžové, okraj v mládí podvinutý, pokožka slučitelná a slizká. .
Lupeny tlusté, řídké, na ostří rovné, tupé a na třeň výrazně sbíhavé, barvy v mládí bílé, později od výtrusů olivově šedé, ve stáří černé. V mládí jsou zakrytý blanitým, bílým sliznatým závojem.
Prstenec tlustý, valovitý a je stvořen ze závoje a rozplynutého slizu, který v mládí pokrývá třeň
Třeň 2-6 cm vysoký, 0,5-1,5 cm kořenující, krátký, tlustý, válcovitý, vřetenovitý, směrem k bázi nepatrně zúžený, pokrytý stíratelným, prosvítavým a později mizícím slizem, pod lupeny vločnatý, barvy bílé směrem k bázi žloutnoucí, báze nahnědlá až načernalá.
Dužnina měkká a šťavnatá, bílá, na řezu slabě růžoví, dole ve třeni načervenalá až nahnědlá, vůně neznatelná, chuť příjemně nakyslá.
Výtrusný prach je černohnědý až olivově černý, výtrusy tmavě hnědé, hladké, válcovitě vřetenovité 16-22 x 5-6,5m.

Výskyt červenec až říjen v borovicových lesích ale i smrkových, většinou ve společnosti klouzka kravského Suillus bovinus, na travnatých lesních cestách. Upřednostňuje podhorské lesy, mech, kyselou a písčitou půdu a jedle.

Jedlý.

Některými autory je považován za odrůdu slizáka mazlavého Gomphidius glutinosus, od něhož se liší jak velikostí, tak barvou a štíhlejšími výtrusy. Slizák mazlavý je též jedlý. Výskyt je dosti řídký a někde se nevykytuje vůbec. Někdy bývají třeně slizáku růžového srostlé se třeněm klouzka kravského. Kaizer v roce 1998 publikoval názor, že slizák růžový parazituje zčásti na podhoubí klouzka kravského, protože se vyskytuje uvnitř jeho „čarodějných kruhů„.

Zdroj: BioLib