Ryzec černohlávek – Lactarius lignyotus
Ryzec černohlávek – Lactarius lignyotus
Fr., 1857
VII – IX.
jedlý
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité
Tato houbička mi tu začíná růst koncem července, až do pozdního podzimu. Je dosti hojný v podhorských a horských smrčinách na kyselé půdě. V nižších polohách a nížinách tento druh často vůbec nenajdeme. Je to mykorhizní druh. Zdejší biotp černohlávku vyhovuje. Místy je tak hojný, že se nechá nasbírat padesát i více plodnic. Roste tu převážně na vlhčích místech porostlé travou nebo mechem. Letos byl na ryzce zvláštní rok. Černohlávek se dal najít v jakékoli nadmořské výšce, ve velkém množství.
Černohlávek je velice chutná houba. Někteří jej považují jako delikatesu. Já osobně mám černohlávka rád obalený jako řízek, nebo na másle a kmínu. Není špatný zapečený na plechu posypán kořením dle chuti. Doporučuji sbírat. Záměna nehrozí, je jediným svým druhem, i když vlastně je mu podobný ryzec datlí. Jejich rozlišení je jednoduché. Barva na třeni u černohlávka sbíhá až do lupenů u datlího ryzce barva třeně končí u lemu, kraje lupenů. Zde na fotografiích máte krásně vidět rozlišovací znaky. Klikni sem a sám uvidíš 😉
Popis
Klobouk 2 – 10 cm v průměru, v mládí kuželovitý, později vyklenutý až plochý, uprostřed špičatě vyhrblý a žilkovaně vrásčitý, sametový, barvy černohnědé, sazově hnědé až skoro černý (záleží na místě výskytu).
Lupeny husté, připojené až sbíhavé, bílé, později světle okrové, při poranění pozvolna nenápadně červenají.
Třeň 5-10 cm vysoký, dlouhý, 0,4-1,5 cm tlustý, houbovitě vycpaný, nahoře vrásčitý, sametový, barvy černohnědé lehce ulomitelný.
Dužnina bílá, na řezu oranžově žloutnoucí až červenavě hnědnoucí zvláště v bázi třeně, při poranění ronící mléko. Chuť má mírnou, vůni nenápadnou.
Mléko čistě bílé na vzduchu pomalu lososově červenající, bez výrazné vůně a s docela mírnou, až trochu nahořklou chutí. Ve stáří a za sucha může chybět.
Výtrusný prach světle okrově žlutý, výtrusy kulovité, ostnitě síťnaté, amyloidní, průměru 8-10,5 µm.
Lupeny husté, připojené až sbíhavé, bílé, později světle okrové, při poranění pozvolna nenápadně červenají.
Třeň 5-10 cm vysoký, dlouhý, 0,4-1,5 cm tlustý, houbovitě vycpaný, nahoře vrásčitý, sametový, barvy černohnědé lehce ulomitelný.
Dužnina bílá, na řezu oranžově žloutnoucí až červenavě hnědnoucí zvláště v bázi třeně, při poranění ronící mléko. Chuť má mírnou, vůni nenápadnou.
Mléko čistě bílé na vzduchu pomalu lososově červenající, bez výrazné vůně a s docela mírnou, až trochu nahořklou chutí. Ve stáří a za sucha může chybět.
Výtrusný prach světle okrově žlutý, výtrusy kulovité, ostnitě síťnaté, amyloidní, průměru 8-10,5 µm.
Ekologie
Výskyt červenec až září dosti hojně v podhorských a horských mechatých přirozených smrčinách na kyselé půdě, na rašeliništích ale i v jiných jehličnatých lesích. Upřednostňuje ztrouchnivělé pařezy.
Jedlý.
Zajímavosti
Výborný jako delikatesa – škvařený ve vyšší vrstvě oleje má chuť pražených mandlí.
V nižších polohách a nížinách tento druh často vůbec nenajdeme. Je to mykorhizní druh.
V nižších polohách a nížinách tento druh často vůbec nenajdeme. Je to mykorhizní druh.
Zdroj: BioLib
Více fotografií najdeš ZDE
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář