Houby na Hlinecku

SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ část III.

Pokračování z části II.

Řád: ENDOGONALES
Hypogeické druhy, půdní saprofyté
Zygospory obaleny spletí hyf – vznik sporokarpu
Řád: GLOMALES
Hodně druhů vytváří endomykorhizu (vesiculoarbuskulární – bohatě rozvětvený útvar) s kořeny vyšších rostlin, pohlavní rozmnožování je vzácné
Zástupci:
Glomus geosporum
Endogone lactiflua (půdní saprofyt)
Řád: ENTOMOPHTHORALES
Mycelium v mládí cenocytické, později přehrádky, článkované, tvorba přehrádek – nepohlavní rozmnožování fragmentací (částé) – tvorba arthrospor
Jednosporová sporangia (postupná redukce sporangií na konidiosporangia), rozpad mycelia na hyfová tělíska, somatogamie
Parazité hmyzu, rostlin, hub, i saprofyté
Zástupci:
Enthomophthora muscae Hmyzomorka muší (napadá hmyz, způsobuje tzv. muší mor, rostoucí na těle hmyzu, hnědavý, šedavý, běložlutý povlak na tělech)
Hmyzomorka komárová
Řád: ZOOPAGALES
Řád: DIMARGARITALES
Řád: KICKXELLALES
Parazité hub, členovců nebo saprofyté
Pododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé)
Hlavním společným znakem je tvorba vřecek (ascus), což je jediná diploidní buňka, v níž vznikají po meiosi haploidní askospory
Stélka – vláknité přehrádkované (jednoduchá přehrádka s porem) podhoubí (mycelium), i pučivé pseudomycelium (řetízek spor vzniklých pučením, typické pro kvasinky), popř. jednotlivé kvasinkové buňky
Hyfy mají přehrádky – a uprostřed nich je jednoduchý pór, který umožňuje přechod cytoplazmy a jader
Hyfy mohou být různě spletené – vytvářejí pletiva: plektenchym (pseudoparenchym, prosenchym)
1-jaderná spora vyklíčí haploidním myceliem, dochází k plazmogamii a vzniku dikaryotického mycelia (askogenní hyfy, často v plodnici), ke karyogamii a vzniku vřecka a
následné meiosi za vzniku haploidních askospor
Převažuje haploidní stadium
SYSTÉM: 2 třídy: HEMIASCOMYCETES (primitivnější, předchůdci) a ASCOMYCETES (pravé pravé pravé houby)
Třída: HEMIASCOMYCETES (PROTOASCOMYCETES, ENDOMYCETES) = kvasinky
Primitivní zástupci vřeckovýtrusých hub
Stélka: pseudomycelium nebo jednotlivé kvasinkové buňky, vzácně mycelium
Buněčná stěna: ß-glukan, manan, méně chitin, vzácně i celulóza
Nepohlavní rozmnožování: pučivé blastospory, pučení
Pohlavní rozmnožování: somatogamie (nejčastěji, kopulují zde dvě somatické buňky, zde blastospory), gametangiogamie, gametogamie, netvoří se plodnice
Vznik zygoty, která dává vznik buď přímo vřecku s askosporami nebo vyklíčí diploidním myceliem, na kterém se tvoří vřecka nebo chlamydospory, které vyklíčí meiosporangiem
Plasmogamie a karyogamie jsou oddáleny pouze vzácně( dikaryofáze pouze u řádu Taphrinales)
Většinou vznikají ve vřecku jen 4 askospory
Saprofyté, parazité
Systém: 4 řády
ŘÁD: SACCHAROMYCETALES (ENDOMYCETALES) – kvasinky
Samostatné buňky nebo pučivé pseudomycelium
Buněčná stěna – hemicelulóza, chitin
Nepohlavní rozmnožování: převládá (pučení, tvorba blastospor a arthrospor)
Pohlavní rozmnožování: převážně somatogamie – vznik zygoty a z ní vřecka (protoaskus), počet askospor 1-8 i hodně(100)
Druhy haplobiontické, haplo-diplobiontické, diplobiontické
Saprofyté na cukernatých substrátech, vzácněji parazité
Schopnost fermentace cukrů za vzniku ethanolu a CO2
Zástupci:
Dipodascus albidus (vláknité mycelium, vyskytuje se v mízotoku a slizotoku dřevin)
Endomyces (saprofyt z půdy i patogen člověka)
Saccharomyces cerevisiae Kvasinka pivní (zkvašuje cukry, výroba piva a vína, výroba droždí)
ŘÁD: SCHIZOSACCHAROMYCETALES
Morfologicky velmi podobné předchozí skupině
V buněčných stěnách chybí chitin
Schopni fermentace
Zástupce:
Schizosaccharomyces
ŘÁD: PROTOMYCETALES
Mycelium intercelulární, přehrádkované, mnohojaderné
Na myceliu se vytvářejí přezimující chlamydospory, po přezimování dochází ke vzniku meiosporangia (zde meiosa), čtveřice spor se nazývá bezblanný ascus
Parazité cévnatých rostlin (Daucaceae, Asteraceae)
Zástupce:
Protomyces macrosporus (způsobuje deformace hlavně na listech bršlice kozí nohy, žlutavé skvrny, puchýřky)
ŘÁD: TAPHRINALES
Haploidní fáze – kvasinkové buňky nebo pučivé pseudomycelium (saprofytická fáze)
Somatogamií vznik parazitického dikaryotického mycelia – karyogamie za vzniku zygoty – z ní se vyvine vřecko (miosa – 8 askospor)
Zástupci jsou vysoce specifičtí parazité cévnatých rostlin, na kterých způsobují hypertrofie a hyperplazie, novotvary listů, plodů i letorostů
Cca 100 druhů
Zástupci:
Taphrina deformans (na broskvoni, blastospory přežívají v pupenech, rašením listů se aktivují a způsobují novotvary)
Taphrina pruni (na plodech švestky)
Taphrina populina (na listech topolu)
Taphrina betulina (na bříze, v jejích letorostech tvoří čarověníky)
Třída: ASCOMYCETES = pravé vřeckovýtrusé houby
Stélka: vláknité přehrádkované mycelium, v přehrádce je jednoduchý pór, vznik hyf hákováním
Buněčná stěna: chitin, polyglukan
Askogenní hyfy (dikaryontní stadium) přítomny, dochází k tvorbě plodnic (askokarpů)
Saprofyté, fakultativní parazité, méně obligátní parazité rostlin, mykorhizní houby, někteří patří mezi lichenizované houby
Některé druhy jsou využívané průmyslově (produkce penicilínu) i v potravinářství (zrání sýrů, přímá konzumace)
Nepohlavní rozmnožování: konidie (exogenně vzniklé, nepohyblivé spory -makrokonidie, mikrokonidie)
Mohou vznikat na konidioforech, somatických hyfách, v plodničkách (fungi imperfecti)
Pohlavní rozmnožování: gameta (pohlavní buňka) a gametangia (pohlavní orgány)
(a) gametangiogamie (samčí anteridium, samičí askogon s trichogynem)
(b) spermatizace (gametogametangiogamie) – kopulace spermacií (vznik na spermacioforech
nebo ve spermogoniích) a askogonu
(c) velmi vzácně somatogamie, autogamie, somatogametangiogamie
Dochází k plasmogamii – vznikají askogenní hyfy (dikaryontní, které rostou až na úroveň hymenia), v hymeniu dochází ke karyogamiimeioze – mitóze – vytváří se vřecko (ascus), obsahuje většinou 8 haploidních askospor
Životní cyklus padlí (ř. Erysiphales), zástupce tř. Ascomycetes
Typy vřecek:
·      Protoaskus (prototunikátní ascus): primitivní, kulovité, jednovrstevná stěna, chybí otvírací aparát
·      Unitunikátní askus: vřecko s jednoduchou stěnou (2 vrstvy fungují jako 1 celek)
o   Operkulátní – s otevíracím aparátem s víčkem
o   Inoperkulátní – s pórem nebo štěrbinou
·      Bitunikátní askus: vřecko s dvojitou stěnou, tuhý exoaskus praskne a endoaskus vyhřezne a pak dojde k uvolňování askospor
Plodnice (Askokarpy, askomata):
Plodnice – určené převážně k tvorbě výtrusů; jsou tvořeny rozmanitě propletenými hyfami, nesou na povrchu či uvnitř pohlavní orgány
Sterilní hyfy: parafýzy (vyrůstají od báze) a perifýzy (vyrůstají okolo ústí)
·      askohymeniální typ: plodnice se vytváří po oplození askogonu
o   kleistothecium: kulovitá uzavřená plodnice, otvírá se rozdrobením, nejsou parafýzy
o   perithecium: lahvicovitý tvar s ústím (ostiolum, perifýzy), vřecka kyjovitá + parafýzy
o   apothecium: mističkovitý tvar se stopkou či bez, kyjovitá vřecka + parafýzy
·      askolokulární typ: plodnice se vytváří předem a později se diferencují pohlavní orgány – např. pseudothecium (pseudoapothecium, pseudoperithecium)
Systém: 38-41 řádů včetně lichenizovaných hub
Dříve rozdělení na PLECTOMYCETES (s kleistothecii), PYRENOMYCETES (s perithecii) a DISCOMYCETES (s apothecii)
Jiný typ rozdělení byl podle vzniku plodnic:
PROTOASCOMYCETIDAE, ASCOHYMENOMYCETIDAE (askohymeniální plodnice), ASCOLOCULOMYCETIDAE (askolokulární plodnice)
U některých druhů je známo pouze pohlavní stadium, u jiných druhů pouze nepohlavní stadium
Dnes se řadí řády abecedně
Předkové jsou zástupci oddělení Chytridiomycota
Řád: EUROTIALES
Mají protoascus, kleistothecium, převažuje nepohlavní rozmnožování (konidie, fialospory)
Pohlavní rozmnožování vzácné: gametangiogamie, somatogamie
Většina jsou saprofyté, méně parazité, někteří produkují antibiotika, jiné mykotoxiny
Zástupci:
Aspergillus Kropidlák (anamorfní rod nejčastěji přiřazovaný k r. Eurotium, běžně napadají potraviny, např. A. flavus produkuje aflatoxin (napadá nejčastěji buráky, velice nebezpečné pro člověka), jiné druhy jsou používány k výrobě kys. citronové, glukonové nebo fermentaci)
Penicillium Štětičkovec (anamorfní rod nejčastěji přiřazovaný k r. Eupenicillium a Talaromyces, produkce antibiotik (P. notatum, P. griseofulvum), jiné druhy k produkci sýrů (P. camembertii – hermelín, P. roquefortii – niva), někdy patogen na ovoci)
Řád: ELAPHOMYCETALES
Vytváří podzemní plodnice, protoascus
Saprofytické nebo mykorhizní houby (ektomykorhiza)
Zástupci:
r. Elaphomyces Jelenka (např. E. granulatus, jejíž podzemní plodnice vyhledávají zvířata)
Řád: ERYSIPHALES
Obligátní a vysoce specifičtí ektoparazité cévnatých rostlin
Vytváří mycelium (extramatrikální a výjimečně i intramatrikální), prorůstající do buněk haustorii, kterými z nich čerpají živiny
Nepohl. rozmnožování: konidie
Pohl. rozmnožování: askogon, anteridium, vznik kleistothecia s přívěsky (apendixy)
Někdy je v plodnici přítomno pouze 1 vřecko, jindy větší počet, vřecka jsou unitunikátní
Zástupci:
Oidium neolycopersici Padlí rajčat (napadají listy rajčat)
Uncinula necator Padlí révy vinné
Podosphaera leucotricha Padlí jabloňové
Blumeria graminis Padlí travní
Microsphaera alphitoides Padlí dubové
Řád: PEZIZALES
Plodnice je apothecium, často na stopce, vytváří většinou operkulátní unitunikátní ascus (vřecko), někdy tvoří podzemní sklerocia
Někdy se sem zařazuje i řád Tuberales (s podzemními (hypogeickými) plodnicemi, vřecko se neotevírá víčkem)
Nepohlavní rozmnožování (arthrokonidie, blastokonidie) není časté
Saprofyté (holá půda, mrtvé dřevo, zbytky rostlin, spáleniště, trus…), někteří jsou výrazně zbarveni, je to spíš jarní či letní houba
Sarcoscypha coccinea Ohnivec šarlatový
Gyromitra esculenta Ucháč jedlý (jedovatý)
Verpa bohemica Kačenka jedlá
Morchella esculenta Smrž jedlý (jedlý)
Peziza vesiculosa Kustřebka dutá
Tuber aestivum Lanýž letní (lanýže jsou typičtí mykorrhizou s duby, ve Francii se pěstují na jídlo)
Choiromyces venosus Bělolanýž obecný
Řád: LEOTIALES (HELOTIALES)
Nejpočetnější řád vřeckovýtrusých hub
Vytváří apothecia, unitunikátní inoperkulátní vřecka
Časté je i nepohlavní rozmnožování (blastokonidie v pyknidách nebo acervulech)
Pohlavní rozmnožování: spermatizace (splynutí samčí gamety spermacie a samičího gametangia)
Apothecia se někdy vytváří na sklerociích nebo stromatech
Půdní a dřevní saprofyté, ale i specializovaní parazité rostlin
Zástupci:
Sclerotinia sclerotiorum Hlízenka obecná (na kořenech uskladněné mrkve, petržele vytváří sklerocia (nejprve ale kořeny mumifikuje), tvoří viditelné chuchvalce)
Monilia fructigena (napadá jablka a hrušky, způsobuje moniliózu ovoce)
Botrytionia fuckeliana (teleom.) – Botrytis cinerea
Plíseň šedá (napadá plody Leotia lubrica, někde ji vinaři záměrně pěstují na révě vinné, aby bylo víno z ní sladší)
Leotia lubrica Patyčka rosolovitá
Řád: RHYTISMATALES
Mycelium je intracelulární v hostitelské rostlině
Konidie se tvoří v pyknidách
Pohlavní rozmnožování: anteridia se netvoří, oplození: mikrokonidiemi, somaticky
Plodnice jsou spíše askolokulárního typu – pseudoapothecia nebo hysterothecia ponořená v tkáni hostitele
Inoperkulátní vřecka
Většinou parazité na listech nebo jehlicích, několik saprofytních druhů
Zástupce:
Rhytisma acerinum Svraštělka javorová (napadá listy javoru, ale nedevastuje)
Řád: HYPOCREALES (zahrnuje i řád: CLAVICIPITALES)
Nepohlavní stadium: hyfy – někdy vyváří sklerocia
Převažuje nepohlavní rozmnožování – pomocí blastokonidií
Plodnice (většinou askohymeniálního typu) jsou živě zbarvené
Často vytvářejí stromata, v nichž jsou perithecia
Vřecka inoperkulátní, unitunikátní.
Saprofyté, fakultativní parazité
Zástupce:
Cordyceps Housenice (parazituje na členovcích nebo jiných houbách, stromata vyrůstají z hostitele)
Nectria cinnabarina Rážovka rumělková (napadá živé i odumřelé větve dřevin)
Nepohlavní stadium Tubercularia vulgaris Pohlavní stadium Claviceps purpurea Paličkovice nachová (parazit zrn žita i jiných trav, obsahuje alkaloidy, ergotoxiny a ergotaminy, tvoří námel – sklerocium, ze kterého vyrůstají stromata)
ŘÁD: PHYLLACHORALES
Stromata zanořená do pletiv hostitele
Konidiová stádia v pyknidách
Vřecka pseudobitunikátního typu
Parazité vyšších rostlin
Zástupce:
Polystigma rubrum Mnohojizvec švestkový (vytváří stromata na listech švestek a slivoní)
ŘÁD: XYLARIALES
Mycelium vytváří pevná stromata
Plodnice askohymeniální, perithecia
Vřecka unitunikátní, pseudounitunikátní, inoperkulátní
Většinou saprofyté na dřevě, někdy i na živých stromech
Hypoxylon fragiforme Dřevomor červený
Xylaria hypoxylon Dřevnatka parohatá
Xylaria polymorpha, Dřevnatka mnohotvárná
ŘÁD: DIATRYPALES
Býval spojován s předchozím řádem, jsou přítomny uzenkovité hyalinní spory (alantoidní)
Zástupci:
Diatrype disciformis Korovitka terčová (vytváří stromata na větvích buku)
ŘÁD: DOTHIDEALES
V současnosti je zde zařazována většina bitunikátních askomycetů
Nepohlavní rozmnožování: konidie
Pohlavní rozmnožování: gametangiogamie, spermatizace, somatogamie
Plodnice askolokulární, pseudoperithecia
Vřecka bitunikátní, vzácně protunikátní
Saprofyté, parazité (rostlin, řas i člověka)
Zástupci:
Venturia inaequalis, nepohl.: Spilocela (Fusicladium) pomi (způsobuje strupovitost jabloní)
Pokračování příště!!!

Posted in O houbách


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *