Slzečník žloutkový – Bolbitius titubans
Slzečník žloutkový – Bolbitius titubans
(Bull.) Fr.
V. – XI.
Nejedlý
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Bolbitiaceae – slzečníkovité
Tuto houbičku jsem nikdy nevyhledával a teprve letos poprvé fotografoval. Je to taková nenápadná krásná drobná a křehká houbička, která většinou roste ve skupinách, nebo i v trsech na rozkládajících se zbytcích rostlin, tam kde jsou zbytky slámy – tedy na polích a na kompostě.
Na půdě bohaté na dusík. Plodnice tvoří podle počasí, hlavně brzy po deštích, od května až do pozdního podzimu. Hlavní období růstu má slzečník žloutkový na podzim, to se jich dají najít stovky. Slzečník je nejedlý.
Na půdě bohaté na dusík. Plodnice tvoří podle počasí, hlavně brzy po deštích, od května až do pozdního podzimu. Hlavní období růstu má slzečník žloutkový na podzim, to se jich dají najít stovky. Slzečník je nejedlý.
Malé video
Popis
Klobouk:
Rozevřené klobouky mívají velikost 1.5 až 7 cm a jsou oválné až kuželovité nebo v mládí i zvoncovité. Ve stáří jsou často široce kuželovité nebo i ploše vypouklé a vzácně až vmáčklé. Obyčejně jsou hladké, za vlhka lepkavé až slizké a mívají jasně žlutou až bledě žlutou barvu. Ve středu mívají někdy žlutooranžové zabarvení to ale často postupně časem nebo vysycháním slábne až na bělavé nanědé nebo našedé atd. zbarvení. Okraje klobouků bývají žíhané a někdy i viditelně žlábkované skoro až do středu.
Hymenofor:
Lupeny jsou přirostlé až skoro volné, příp. i volné. Jsou měkké a někdy se za vlhkého počasí rozplývají. Lupeny mají bledě žlutou až bledě hnědou barvu a postupně se ve stáří stávají rezavě okrové až skořicově hnědé
Třeň:
Mívá velikost 5-12 x 0.2-0.8 cm. Je rovný nebo dole ztloustlý, dutý a velmi křehký. Jsou bělavé až bledě žluté a obyčejně jemně ojíněné nebo šupinaté, zvláště nahoře.
Dužina:
Je tenká, měkká, žlutavá. Zápach a chuť je nenápadná.
Výtrusy:
Výtrusy mívají velikost 10-16 x 6-9 um. Jsou eliptické, hladké, seříznuté u velkého kličního póru a mívají ve vodě rezavou (sienna) barvu. V alkáliích mají barvu výrazně rezavou.
Já, při fotografování slzečníků. Autor fotografie Honza Vejsada
Výskyt:
Roste jednotlivě, roztroušeně nebo i ve hlucích a to na hnoji, mrvě, slámě nebo i v trávnících a vysoké trávě na zbytcích rostlin.
Použitelnost:
Je uváděno, že je nejedlý nebo jedlý, ale bez chuti.
Zaměnitelnost:
Typické mladé, jasně až zářivě žluté plodnice jsou prakticky nezaměnitelné. Taxonomicky nejasné je zařazení, ale příp. i rozlišení Slzečníku žluťoučkého – Bolbitius titubans. Starší nebo netypicky zbarvené plodnice Bolbitus vitellinus mohou být zaměněny za ostatní druhy z rodu Bolbitius, tj. Bolbitius variicolor, který má olivově žlutý nebo olivově hnědý nádech, Bolbitius reticulatus který má nafialovělé – lila zbarvení a síťkovitě žilnatý povrch klobouků.
Zdroj: Damyko
Více fotografií v galerii
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář