Doubrava – řeka snů
Opět se mi líbí článek Václava Burleho o zdejším kraji, zdejší dost známé říčce Doubrava.
Tudíž si jej dovolím zde prezentovat. Díky Václave!
Prochodil a projezdil jsem Československo, za těch přemnoho desítek let, již křížem krážem, ale o nejkrásnějším koutu naší přírody jsem nevěděl vůbec nic. Bojím se zde o Doubravce dokonce psát, aby se i z této končiny, tak, jak je dnes u nás nedobrým zvykem, nestalo v tom negativním slova smyslu vyhledávané místo. I tak je zde, zejména v jarních měsích, dost velký frmol. Ještě štěstí, že po stezce pro náročnost neprojede ani jeden kolař.
Zde kousilínek od vesničky Bílek začíná nejkrásnější úsek říčky Doubravky, jak jí pojmenovali zdejší básníci minulého a možná i předminulého století. Obec má nejen nádraží, ale i hospůdku, restauraci a obchod. Mnozí vandrovníci volí začátek putování od Chotěboře a pak proti toku řeky. Věřte, že to není zrovna ten nejlepší nápad a to především pro starší ročníky. Pro robata a hůlkaře není tato trasa vůbec vhodná. A hlavně lidi neblbněte a začněte se opět zdravit. Vždyť všichni jsme Češi, Moravané, Slezané, tedy jedna velká rodina, jak se zpívá v té staré valašské písničce. A jest-li nevíte jak, tak tady máte návod – Dobrý den, skol, ahoj, nazdar, zdravíčko, jak se máte, čest práci, práci čest, pozdrav pánbů, dejžto panbů, to je ale dnes krásný den, tak krásnou slečnu, dámu jsem ještě v životě neviděl, pokračujte sami v komentářích….
Říčka, která se umí ale často proměnit v dravý, nebezpečný živel, má, zejména místy, velký spád. Tvrdé podloží zde umožnilo vytvořit mnoho velkých, ale i menších vodopádů. Věřte, že je zde na co se dívat. Chce to ale pohodu, klídek a nic neuspěchat, tak jako většina borců , kteří celý tok probíhají v trysku. U železného můstku pod hradem je skála, která stále láká horolezce. Když slušně požádáte, tak oni nechají vaše dětičky si vylézt třeba až nahoru. Bez přilby do hospody, ani na skálu nelez….
…. a zde je jeden z těch menších vodopádů. Věřte, že je to přenádherný pocit, sednout si u jednoho z nich, vybalit svačinu, termosku a neřidiči i něco chutnějšího, ostřejšího. Pokecat, probrat otázky všehobytí a zapřemejšlet kam vyrazit dál. V této oblasti je to jednoduché. Nedaleko je přírodní rezervace, která zejména na jaře jednoznačně volá k prozkoumání. Jsou zde zajímavá místa plná bledule jarní, lýkovce a dalších vzácných bylin. I houbaři si tady určitě přijdou na své. Ale pozor jsme v rezervaci, takže koukáme, bádáme, fotografujeme, ale netrháme, že ano ! A ještě jednou pozor – tady je to Kudláčkovo a ten celorepublikově významný mykolog Jiří, by nebyl moc rád, kdyby jste mu tady nedobře pytlačili.
Je tady přenádherně a vandrovníci tady mají ráj na zemi. Tak dobře nemůže být ani na nebesích u svatého Petra. Však to znáte. Možná, že je lepší jíti do pekla, tam jsou totiž ženský, alkohol teče proudem zdarma a všude na stolech se povalují karty. Podobné je to právě zde na Doubravce. Tolik krasavic všech velikostí a let jsem ještě nikdy na trempu neviděl. Představte si, jak je to úžasné, když najednou z ničeho nic proti vám ze zákruty vyjde na třicet madam, slečen a dívek, které již nejsou před zákonem. Pak už stačí být jenom vtipný, milý, mít po kapsách a v torně čokoládové bonbóny, mandle v čokpládě, feldflašku s něčím ostře sladkým a máte vyhráno. A to všechno se právě stalo nám. A aby toho nebylo ještě málo, tak za necelé dvě hodinky se tan zázrak opakoval nanovo. /Očekávejte zde video./
Tímto zdravíme přepůvabné a přepudrované krasavice inteligentní z Pelhřimova. To byly nejen šťabajzny, ale měly i čerta v těle. Vzaly nás za ruce, začaly nám mačkat dlaně a prsty a v tom okamžiku byl s náma nadosmrti konec. Tak překrásnej zážitek naprostá většina mužskej po celej svůj život neprožije. A my jsme to měli ten den naněkolikrát.
Víte jako je vůbec rozdíl mezi mužským a chlapem. Často slýcháváme, jak ženská říká: „…. ten můj chlap!“ Ona totiž neví, že doma žádného chlapa nemá, protože chlapů je, bylo a navždy bude, jen pět na zeměkouli – dokončení příště!!!
A to jsme ještě stačili, jako demobilizovaní příslušníci Československé lidové armády, prozkoumat po odborné stránce i nedaleký vojenský prostor. Jó, kde ty loňské sněhy jsou, když jsme běhali po lučinách a v rojnicích řvali urá za Stálina, pak za …… a teď za ….. ten svět je stále pořádný blbec!!!
Podle fotografie jsem nakreslil tyto přenádherné fotografie, Líbí, nelíbí, našli, nenašli….
Posted in Galerie fotografií
Napsat komentář