Lžičkovec šiškový – Auriscalpium vulgare

Gray, 1821

VII. – XI.

Nejedlý

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Auriscalpiaceae – lžičkovcovité

Tuto houbičku jsem našel před třemi roky poprvé. Je zajímavé, že má růst od srpna do listopadu, ale já jej nacházím, duben, květen. Lžičkovec je taková malá drobounká houbička, která roste z borových šišek. Má šedohnědě zbarvený chlupatý klobouček a zespodu pod ním drobounké ostny. Roste na borových šiškách převážně v borovinách, ale i ve smíšeném lese. Většinou jej najdu, když sbírám penízovku smrkovou, nebo jsem naposled fotografoval oranžovku vřetenovýtrusou a lžičkovec rostl vedle oranžovky.

Klobouk 1-2 cm v průměru, ledvinovitého tvaru. Někdy je až kruhovitý, pevný a tuhý. Pokrytý hustě vzpřímenými chlupy, barvy hnědé až černohnědé. Okraj je brvitý. Bočně přirostlý ke tření
Ostny 0,2- 0,3 cm dlouhé, husté, špičaté a tuhé, v mládí barvy hnědé, později přecházejí do šedohněda.
Třeň 1-14 cm vysoký, 0,1-0,3 cm tlustý, válcovitý, pružný, tuhý a na bázi občas ztlustlý a štětinkatý, bočně přirostlý. Je taktéž chlupatý a barvy hnědé až černohnědé.
Výtrusný prach barvy bílé, výtrusy skoro kulovité, jemně bradavčité, amyloidní, bezbarvé, velikosti 4-5 µm v průměru.

Výskyt srpen až listopad v jehličnatých a smíšených lesích na borových šiškách, které jsou ponořeny těsně pod povrch půdy. Upřednostňuje mírně kyselou až zásaditou půdu a borové lesy.

Je to anthrakoxenní houba. Provádí rozklad borových šišek. Náhodně se objevuje na spáleništích. Největší naleziště je u nás v okolí Doks. Houba je prakticky nezaměnitelná.

Zdroj: BioLib

Více fotografií v galerii