Pýchavka obecná – Lycoperdon perlatum
Pýchavka obecná – Lycoperdon perlatum
Pers. ex Pers.
VII. – XI.
Jedlá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Lycoperdaceae – pýchavkovité
Pýchavka obecná je naše nejhojnější zástupkyně pýchavkovitých hub. Bývá často nedoceňována a houbaři opomíjena, a to i přesto, že její chuť předčí mnohdy i některé druhy hřibů. Na Hlinecku dosti hojná. Roste hojně od června do října v sadech, na mezích- pastvinách i v lesích, jednotlivě a často i ve skupinách. Při teplém podzimu ji nacházím ještě v listopadu, někdy i pospolitě s čirůvkou fialovou i v prosinci. Pýchavka obecná je jedlá, dosud nedoceněná houba a navíc údajně obsahují protirakovinné látky, takže jejich konzumaci lze jen doporučit. V porovnání s jinými houbami je stravitelnější, má příjemnou a jemnou chuť. Sbírají se jen malé, uvnitř jasné bílé, plné a křehké plodničky (zmáčkneme-li je, musí si podržet tvar). Snadno uvnitř žloutnou, hnědnou a nakonec měknou. V tomto stavu již nejsou poživatelné. Mladé jsou výborné do polévek a do houbových směsí, jako mozeček apod. Zkusil jsem pýchavku obalit v trojobalu, též byla vynikající. Sběr pýchavky obecné a dalších pýchavek doporučujeme, neboť se nemohou zaměnit s žádnou jedovatou houbou. Někdy se na jednom místě nechá nasbírat velké množství plodnic.
Dříve se prášek z vnitřku „nohy“ pýchavek používal jako zásyp na rány, je totiž velmi sterilní.
Popis
Zdroj: Atlas hub
Plodnice:
tvar obrácené lahve nebo hrušky, na vrcholu s malou papilou, bílá, ve stáří žlutě nahnědlé, v mládí posetá tvrdými snadno odpadajícími ostny, které po sobě zanechávají typický vzor; výška až 8 cm. Po dozrání vzniká na vrcholu malý otvor, zatímco plodnice si ponechává ještě po dlouhou dobu svůj tvar.
Výtrusný prach:
olivově až šedě nahnědlý; výtrusy kulovité, jemně bradavčitě.
Výskyt:
v listnatém a jehličnatém lese, velmi hojný; červenec až listopad.
Záměna:
Pýchavka obecná rná mnoho blízce příbuzných druhů, které od ní lze často s jistotou rozlišit pouze mikroskopem. Pýchavka horská (L foetidum) má tvrdší hnědnoucí ostny a nepříjemně páchne. Pýchavka palicovitá (Ca/vař/a excipuliformis) se liší jemnějšími nahloučenými ostny, které po odpadnutí nezanechávají typický polygonální vzor. Tuhá a nejedlá pýchavka hruškovitá (L pyriforme) vyrůstá na pařezech a poněkud páchne po svítiplynu. Vnější strana je většinou hladká.
Recepty
Pýchavky s paprikami
4 hrnky oloupaných a na kousky nakrájených mladých pýchavek, 2 zelené papriky, 4 lžíce tuku, 1 cibule, 1 lžička papriky, sůl, vývar z masoxu, 1 kelímek zakysané smetany, 2 lžíce hladké mouky.
Na tuku osmahneme nadrobno pokrájenou cibuli. Přidáme papriku, pýchavky a za občasného podlévání vývarem dusíme asi 15 minut. Poté vmícháme na nudličky pokrájené papriky, osolíme a dusíme, až papriky změknou. Zalijeme smetanou, ve které jsme rozkvedlali mouku, a ještě krátce povaříme.
Guláš z pýchavek
4 lžíce sádla, 1 menší cibule, 1 lžička mleté sladké papriky, 23 menší zelené papriky, 40 dkg mladých pýchavek, sůl, vývar z kostí nebo voda, 1 dl kysané smetany, 1 – 2 lžíce hladké mouky
Na sádle osmažíme dorůžova drobně nakrájenou cibuli, vmícháme sladkou mletou papriku, na nudličky nakrájené papriky a dusíme. Potom přidáme sloupnuté nakrájené pýchavky, osolíme, zalijeme vývarem nebo vodou a dusíme doměkka. Nakonec přidáme kysanou smetanu, v níž jsme rozmíchali hladkou mouku, a krátce podusíme. Podáváme s pečivem nebo vařenými brambory.
Více fotografií ve fotogalerii
a nebo
prezentace v picasa albumu
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář