Kam kráčíš česká mykologie ?

Jako universitní profesor v penzi jsem se začal plně věnovat svému koníčku, tj. mykologii. V uplynulém roce jsem po celé republice najel 40 000 km a to většinou za houbami, další koníček, rybaření, jsem vlastně pověsil na hřebíček. Jako praktický houbař mám proto velké zkušenosti, jež se pokouším zúročit v chystané publikaci pro praktické houbaře. Při jejím psaní jsem musel nastudovat nějakou mykologickou literaturu a tak jsem své laické znalosti doplnil a systemizoval. Již nejméně 10 let čtu a odebírám Mykologický časopis, přispívám do časopisu Houbař, občas zajdu na nějakou přednášku, pomáhám při sběru hub na výstavy a často se bavím s mykology – fachmany. O houbách tedy něco vím. Následující poznámky nechť mykologové neberou jako samoúčelnou kritiku nebo třeba snahu, jak se dostat na mykologický Olymp. Píšu to tak, jak to vidím.

1. Česko je země, kde je snad nejvíce praktických houbařů na světě. Rodin, které si alespoň jednou do roka nevyjdou na houby, je pomálu. Jsme prostě výrazně mykofilní národ. Když přinesete kdekoliv do nějaké hospody košík hub, uvidíte nadšení a zájem. Ne jako v Anglii, kdy by košík hub vzbudil takový zájem, jako košík kravinců. Máme tedy velkou členskou základnu, ale zapšklý centrální časopis a nejsme schopni již zorganizovat v Praze centrální výstavu hub. Mykologové nemají peníze, centrální dotace vyschly a příspěvky se prý neplatí… Proč tomu tak je?

2. Domnívám se, že základní vada je v koncepci Mykologické společnosti. Ta je stále v zajetí taxonomie, tj. rozpoznávání druhů hub, hledání poddruhů a variant. 80% /možná více/ článků v našich mykologických časopisech / kromě snad Houbaře, nad nímž stejně mykologický Olymp ohrnuje nos/ obsahuje pouze taxonomické údaje . Popíšeme nějakou vzácnější holubinku, dodáme místo nálezu, srovnáme s nálezy podobných a vítězně přidáme fotografie houby a potom
výtrusů /ty jediné jsou pro laické houbaře nedostupné/. A ejhle pěkný článek je hotový. A tak čtenáři jsou krmeni stovkami článků stejného typu – většina obsahu je k dispozici ve výborných dostupných atlasech – a to nové je pouze pro specialisty. Třeba že prezentovaná houba byla nalezena na kyselém podkladu.

Redakce časopisu si je vědoma neatraktivnosti obsahu pro praktické houbaře a tak

časopis opepří nějakými recepty /těch jsou ale tisíce/, občas nějakým nekrologem a tak zbývá
pro konzumenta – laika jen zprávy o činnosti stovky kroužků – jejich akcích, výstavách, kde se alespoň objeví nějaké jméno místního známého houbařského činitele, kvůli čemuž se zaplatí další předplatné.

Směrem k taxonomii je orientována i činnost tisíců nadšenců – poučených laiků, kteří by měli sepisovat výskyt různých druhů hub v určitých lokalitách a informovat o výskytu vzácnějších druhů v terénu. Proti tomu nic nemám, to je záslužné a dává náplň i činnosti

mykologických kroužků. Ale nejsou důležité i jiné orientace?

3. V časopisu je ale téměř kompletní absence problémů, které trápí praktické houbaře. Nečetl jsem jediný článek o tom, jaká je u nás, koncepce lesní těžby a zalesňování. Jak zohledňuje zájmy houbařů? V USA jsem viděl mapu lokalit lesních požárů za minulý

rok jak pomůcku pro sběrače smržů! U nás, se asi probírky v lesích neplánují, mimochodem, nečetl jsem jediný článek o tom, co probírka udělá s růstem hub v dané lokalitě. Má diskutovaný problém šumavského parku nějaký vztah k mykologii?

Mezi houbaři laiky se diskutuje často o tom, kam zajet na houby. Kde právě rostou ? Přátelím se s manželskou dvojící doktorů, zcela vytížených svou prací. Jsou ale houbařští fandové, pro něž 2 hodiny houbaření přináší optimální relaxaci. Kam ale vyjet? Domnívám se, že takovou informační službu by mohla – třeba na komerčním základě – zorganizovat Mykologická společnost. Ta jediná má základ jmen a telefonních čísel houbařů v terénu. Ve vedení společnosti je prý ale nechuť něco takového organizovat, je stále v zajetí pověry, že houby se mají sbírat co nejméně. Proč, to ale nikdo neprokázal. Jsem přesvědčen, že něco takového /včetně aktuálních map dešťových srážek nebo měření vlhkosti/ zorganizuje někdo jiný, pokusy se již objevily na internetu.

Má představa o obsahu centrálního Mykologického časopisu i práci Mykologické společnosti je jiná, než jak to funguje nyní. Představoval bych si, že budu dostávat zprávy o nejdůležitějších poznatcích v mykologii – probůh jen ne další taxonomii – např. o postupujícím umělém pěstování i mykorízních hub. Zmiňuji-li se o mykoríze , tak by mě zajímalo, jak postupují poznatky vzhledem vztahu hub a stromů, ale především keřů a travin, jak se hromadí poznatky o soužití různých druhů hub, tzv. mykosociologii jestli se někde píše o expanzi nebo naopak vyhasínání růstu některých druhů. Ví se jižvíce o růstových sekvencích různých druhů hub na stanovišti, vytlačují-li některé druhy jiné apod.

Optimální by bylo otiskovat na dvou stránkách jakési rešerše z výseků současné světové mykologické literatury. Opět slyším, kdo to bude dělat? Ale copak nejsou studenti na universitách, pro něž by to byla první příležitost k publikacím ?

Samostatnou kapitolou je využití Internetu. O něm nebyla v časopise za poslední 3 roky ani zmínka. A přesto by si čtenáři časopisu zasloužili alespoň 1x ročně kvalifikovanou informaci o mykologických portálech/pod nejdůležitějšími klíčovými slovy/ , neboť laik se ve změti nabídek vůbec nevyzná. Samozřejmě portál Mykologické společnosti je velmi ubohý.

Shora uvedenými náměty výčet zajímavých problémů současné mykologie, které zajímají houbaře, zdaleka nekončí. Je zde problém léčivých nebo naopak toxických látek obsažených v houbách a to třeba vzhledem ke stanovišti – o tom se však občas nějaký článek objeví. Problém lysohlávek byl dlouho bojkotován, prý aby se na veřejnost nedostaly nežádoucí údaje. Ty ale byly již na Internetu všude.

Organizační činnost Mykologické společnosti se zřejmě v posledních letech soustředila na vytváření seznamu ohrožených druhů hub na našem území. Nemohu si pomoci, ale i zde mně chybí širší teoretické zázemí celé akce. Ano, chápu důležitost zmapování . Porovnání dnešního seznamu s podobným třeba za 20 let ukáže, jak se osídlení houbami na našem území mění,ale to je zcela přirozené. Ale široká propagace zákazů sběru, vytváření chráněných oblastí se zákazem vstupu, se mi zdá problematická. Většina hub ze seznamu se občas objeví v poradnách, praktický zvídavý houbař je sebere, protože se mu jeví jako neobvyklé. Proč jej ale za to pokutovat? Stane se něco jejich sběrem nenapravitelného ? Není jejich občasný sběr naopak pozitivní,protože přenáší spory na jiná místa ? Jaká je ale představa o tom, jak chránit vzácné biotopy a jak je vůbec specifikovat. To je neméně důležitý problém!

Jak se shora uvedeného textu vyplývá, jde mi o zatraktivnění jak obsahu centrálního Mykologického časopisu, který by měl být nikoliv líhní vědeckých článků pro malou skupinu odborníků, ale i základním organizačním článkem houbařské členské základny, Bez toho nebude předplatné, členské příspěvky a tím i větší finanční prostředky pro pestřejší činnost celé Mykologické společnosti.

Rozhodně větší by mělo být využití Internetu a to především vzhledem k budoucnosti a větší spolupráce s medii. Važme si toho, že na Internetu jsou časté fotografie o nálezech hub a mají tam časté slovo i amatérští mykologové. Jen bude nutné stále korigovat chyby až nehoráznosti, které se tam občas objeví …

Bohužel autora neznám, tento článek mi přišel mailem