Boltcovitka ucho Jidášovo/Hirneola auricula judae

I.-XII.

Jedlá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Auriculariales – boltcovitkotvaré » čeleď Auriculariaceae – boltcovitkovité

Auricularia auricula (Hook. f.) Underw.
Auricularia auricula-judae var. lactea Quél.
Auricularia auricularis (Gray) G.W. Martin
Auricularia sambucina Mart.
Exidia auricula-judae (Alb. & Schwein.) Fr.
Gyraria auricularis Gray
Hirneola auricula (L.) P. Karst.
Hirneola auricula-judae (L.) Berk.
Hirneola auricula-judae (Bull. ex St. Am.) Berk.
Hirneola auricula-judae var. lactea (Quél.) D.A. Reid

= bezovka ucho Jidášovo
= boltcovitka bezová
= ucho Jidášovo

Zde na Hlinecku docela hojná zajímavá houbička. Kolem řeky Chrudimky je spousta bezových remízek, kde se jim nejvíce daří. Mají od vody vlhko, spadlé větvě, leží v listnatém humusu, který větvím dodává vlhko. Též je tu spousta starých stavení. Kolem nich bývá spousta keřů černého bezu. Při vlhkém počasí, vydatných deští jsou kmeny a haluze obalené ušiskem. Já sám mám několik kmínků položených pod děravým okapem, kde se ušiskám sqvěle daří. viz fotografie.

Je jedlé, ale bez chuti a vůně. Zkoušel jsem ho usmažit na másle a kmínu. Musím Vám povědět je to mňamka, ale POZOR na pečení. Můžete smažit celé plodnice, ale musí se propíchat vidličkou, nožem, čímkoli. Ušisko je jako by duté. Při smažení se mi nadulo a začalo rupat a běhat mi po kuchyňské lince. Jinak takto smažené, bych přirovnal jako nějaký chips.

Popis:Plodnice jsou 2 – 7 cm široké s rosolovitou dužinou, dosti tence lupenité, téměř průsvitné, žilkovité a vzhledem jsou podobné ušnímu boltci. Za suchého počasí tvrdnou. Tyto houby mají žlutohnědou barvu a drobné šedivé chloupky na vnějším povrchu. Vnitřní povrch je hladký a lesklý.

Roste na jaře a na podzim v lesích, zahradách a parcích na odumřelých větvích a kmenech různých listnáčů, především již výše zmíněného bezu černého. Ucho Jidášovo je poněkud podobné nejedlé rosolovce listovité (Tremella fimbriata), která se liší tence lupenitými, nepravidelně zprohýbanými, hustě nahloučenými plodnicemi.

Z kulinářského hlediska je nejlepší ucho Jidášovo usušit a před použitím jej „oživit“ ve vlažné vodě. Je třeba ji dobře povařit. Velmi osvědčený způsob jejího servírování je udělat omáčku (cibule, česnek, bazalka, jemně nakrájené ucho Jidášovo a troška smetany) a použít ji k plnění pečiva nebo k pomazání krutonů.

Ucho Jidášovo patří mezi velmi využívané houby a to i přesto, že nemá téměř žádnou vůni ani chuť. Houbaři si ji cení především pro její chrupavčitou konzistenci. Velmi vhodná je do čínských jídel, do některých polévek a její chrupavčitost není na škodu ani v rizotu. Vyrůstá na starších větvích bezu černého , prakticky celoročně, přičemž nejvíce se jí daří brzy na jaře. Ke sběru jsou vhodné pouze čerstvé plodnice, ještě nepotažené zelenou řasou. Pokud bychom se chtěli na tuto houbu vypravit, musíme tak učinit po vydatnějším dešti, za sucha totiž ucho zaschne natolik, že jej snadno přehlédneme. Jakmile ale „dostane napít“ nabobtná mnohdy do úctyhodných rozměrů a také zajímavých tvarů. V Asii kde věří v jeho zázračné zdravotní účinky, patří k velmi oblíbeným houbám.

Michaela Vorálová: Zvláštní jméno této houby pochází z pověsti, že byla poprvé nalezena na stromě, na kterém se oběsil biblický Jidáš. V Číně však tuto houbu znali a používali nejméně 300 let před n. l. Naše dříve užívané jméno Boltcovitka bezová asi nejlépe vystihuje jak tvar, tak nejčastější výskyt této houby.. opravdu vypadá jako boltec lidského ucha, jak na pohled, tak na omak. Plodnice má želatinovou konzistencí a její povrch na dotek připomíná lidskou kůži. Barva houby je v závislosti na počasí a podmínkách světle až tmavě hnědá, někdy s načervenalými odstíny, po usušení pak černá.

Foto: Václav Voňka

Více fotografií v galerii