Muchomůrka šafránová – Amanita crocea

Muchomůrka šafránová pošvatá oranžová – Amanita crocea

VII. – IX.

Jedlá houba

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Pluteaceae – štítovkovité

Václav Voňka: Tuto muchomůrku znám již mnoho let, ale teprve vloni jsem se odvážil ji nakrájet do směsi. V okolí Chotěboře docela častá a řekl bych, že je to takový skřítek mezi houbami, protože roste jak při okrajích, tak i v tmavém lese většinou samostatně a na dálku již září svou oranžovou barvou. Pokaždé z ní mám velikou radost, i když jsem ji často nechával stát na místě. Nikdy se nedá předpokládat, že poroste tu, či tam. V mládí je to dost robustní a statná houba, která vyrůstá z volné pochvy, jakoby ze zmačkaného pytlíčku. Třen bývá silný, později vatovitý, dutý a smetanově vločkatý. Nikdy nemá sukýnku a oranžový klobouček je po okraji asi do čtvrtiny výrazně rýhovaný. Lupeny jsou zoubkaté. V pozdějším stadiu se značně vytáhne do výšky a našel jsem i plodnice, které byly vysoké 25 cm. Pro správné určení je dobré celou houbu vyjmout ze země, abyste viděli, zda má volnou pochvu. Ještě jsem ji nenašel červivou, ale slimáci si na ni rádi pochutnají. Je sice křehká, ale s trochou opatrnosti jsem ji vždy donesl v pořádku domů. Četl jsem, že samostatné klobouky jsou výborné opečené jen na másle a kmínu. Letos to určitě zkusím.

Foto: Václav Voňka

Možnost záměny:

S ostatními pošvatkami, které nejsou již tak vybarvené. Převládá barva hnědá po šedou až bílou. Všechny pošvatky mají společný znak. Klobouk asi do třetiny rýhovaný, nemají sukýnku a vyrůstají z volné, jakoby pomačkané a potrhané pochvy. V syrovém stavu mírně jedovaté, po tepelném zpracování jsou jedlé.