Vene napsal: Nelikvidujte, nevyhazujte, sušte a rozmělňujte
Další zajímavý článek od pana Václva burela z burle.blog.cz
JUDR. Aleš Vít umí často překvapit a co jiného lze očekávat, od tak významného mykologa
Houbaři se dají dělit do mnoha skupin a podskupin. My se nyní podíváme na ty čistotné a to jak shora, tak i zevnitř.
Těch kteří mají houbařský nožík, jehož součástí je i štěteček, je převelice málo. Dokonce ještě méně je těch, kteří sebou v košíku, nebo v přídavném zavazadle, nosí kelímek s vodou a hadřík na čištění plodnic přímo ve hvozdu.
Nejhorší jsou ti, kteří nejedí maso, nebo se dokonce bojí červů. Významné a účinné to potraviny, kterou mnohé národy považují nejen za pochoutku, ale i za nutnost při získávání proteinů. Věřte, že to nebude trvat dlouho a i v naší vlasti budou na každé ulici obchody s jedlým hmyzem. Výdyť už se u nás značně konzumuje.
A nyní již konec legrace a budeme se věnovat vážným záležitostem.
Často přichází doba, kdy v lesích jsou přebohaté houbařské žně. Ze země vyskakují houby všeho druhu, všech velikostí, barev, tvarů. Každý si může vybrat ty své nejoblíbenější, nejchutnější. Mnozí – a není jich málo – však s těmito dary lesa, přírody, všehomíra, neumí hospodařit. A to je škoda. V této souvislosti vidím, jak nestor houbařů pan Smotlacha, ale i ti druzí machři, kteří již nejsou mezi námi, se v hrobě musí obracet. Pokuste se neplýtvat božími dary a využijte jedné následující rady, z mnoha dalších, pana JUDr. Aleše Víta.
Vidím jasně před sebou ty tisícovky, taky houbařů, kteří ještě v lese odřezávají nejen červivé, ale i zdravé třeně. Mnozí se naučili frázi, že jsou tuhé, tedy nepoživatelné. Mě to například vůbec, ale vůbec nevádí. Spíše naopak. Na talíři už jsou po uvaření měkké a hlavně se jedná o perfektní vlákninu. I třeně se dají nařezat a usušit. Jestli mohu poradit, tak je řežte na dlouhá vlákna a pak někdy v zimě je můžete i přelomit.
* * * Žijeme v době, která nám bohužel přináší vše na co si jen můžeme vzpomenout. I přes značné problémy politické, zejména v oblasti etické. A pro vás mladé i důchodové. Bez hub už asi nepřežijete a tak se učte od odborníků na slovo vzatých. Jsme tlustí, nemocní a z toho všeho trpíme zácpou. Často nám to dělá převeliké problémy a není síly té, která by dokázala, aby to z nás vypadlo. Po pravdě řečeno to způsobuje i to převeliké množství léku, které musíme před krematóriem zkonzumovat. Lék na všechny tyto starosti je jednoduchý. Nevyhazujte houby. Vše se dá upotřebit. Myslete na vlákninu, která vás zbaví všech bolestí. I v této oblasti jsou dary lesa nezastupitelné. To jen takový vedlejší úlet. * * *
A nyní rada od pana Aleše Víta: (Volně zpracováno z televizního pořadu, zpracoval -vb-) Vyhazovat třeně, jak by řekl pan Smotlacha, je obrovská národohospodářská škoda! A přitom stačí tak málo. Nožky usušíme, rozemeleme a snadno vyrobíme buď houbovou moučku, nebo prášek. Tedy fantastické ingredience, které pak budou mít v kuchyni obrovské využití. Celoročně tyto výrobky budeme přidávat do polévek, k masu, do omáček. Stanou se vynikajícím dochucovadlem do houbových pokrmů. Znáte ještě jiné využití? Pište do komentářů.
Poznámka Jiřího Laštůvky: Aleš Vít /Tonda Houba/ je perfektní, nezištný človíček. . Při srazu „nahoubařů“ v Janských Lázních jsem měl možnost Aleše poprvé poznat. Od té doby spolupracujeme. Aleš zavolá, že potřebuje houby na celostátní výstavu hub na Žofině, nebo nějaké houby na natáčení do televize apod. Vždy vyhovím. Většinou si pro houby jezdí osobně. Buď na otočku, nebo když projíždí kolem Hlinska. Byl už tu mnohokrát a nejen sám, ale i s Jardou Landou, Jiřím Burelem a jinými známými mykology. Na druhou stranu zavolám já, budu dělat výstavu hub, potřeboval bych patrona, přednášejícího. Aleš nikdy neodmítne. Jsem velkým dlužníkem. Při loňském zamykání lesa, byl pozván, též neodmítl. Přijel s manželkou Ivankou, taky skvělá žena. Jsem rád, že Aleše a Ivanku znám a těším se, až je letos opět uvidím.
Celý článek, foto a soutěž ZDE.
Posted in Galerie fotografií
Napsat komentář