HŘIB ŽLUTOMASÝ – Boletus chrysenteron
HŘIB ŽLUTOMASÝ – Boletus chrysenteron
VI. – X.
jedlý
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Boletaceae – hřibovité
Vědecká synonyma
Boletus chrysenteron Saint-Amans
Boletus communis Bull.
Boletus pascuus (Pers.)
Ceriomyces communis (Bull.) Murrill
Xerocomus chrysenteron (Bull.) Quélet
Xerocomus communis (Bull.) Bon
Boletus communis Bull.
Boletus pascuus (Pers.)
Ceriomyces communis (Bull.) Murrill
Xerocomus chrysenteron (Bull.) Quélet
Xerocomus communis (Bull.) Bon
Další názvy
= suchohřib babka
= suchohřib dubový
= suchohřib žlutomasý
= babka
= suchohřib dubový
= suchohřib žlutomasý
= babka
Na Hlinecku roste od května až do listopadu
Roste od června do října v jehličnatých i listnatých lesích, ale také mimo les pod lípami, v zahradách a parcích. Bývá dost hojný. Jedlý – netržní. Často bývá velmi červivá (perforovaná larvami hmyzu) a snadno plesniví. Je to jedlá, dobrá a chutná hřibovitá houba. Její mladé plodnice jsou velmi vhodné pro všechny druhy úprav. Mohou se také nakládat do octového nálevu i sušit. Starší plodnice jsou hodně měkké. Vzhledem k časté červivosti, náchylnosti k plesnivění a obtížné přepravě nebyla tato houba zařazena do seznamu tržních hub a nemá se tedy prodávat na trzích. Záměna za jedovatou houbu není možná.
Klobouk je široký 30-80 mm, nejdříve polokulovitý, později vyklenutý, v mládí sametový, potom lysý, hnědý, olivově hnědý, někdy okrově hnědý. U starších plodnic (zvláště za sucha) je klobouk typicky políčkovitě rozpukaný a pod pokožkou (v puklinách) vínově načervenalý. Trubky jsou vysoké 4-11 mm, nejdříve bledě žluté, později zelenožluté až konečně olivově zelené. Na řezu modrají. Ústí trubek jsou velká, hranatá, stejně zbarvená jako trubky a také na otlačených místech podobně modrají. Třen je dlouhý 30-70 mm, válcovitý, dole ztenčený, žlutý nebo žlutohnědý, ve střední nebo dolní části obvykle karmínově červený. Dužnina je světle žlutá, měkká, na vzduchu slabě modrající, ve třeni místy načervenalá, na bázi až hnědá a tuhá. Čerstvá dužnina má nevýraznou vůni a nakyslou chuť. Výtrusy jsou velké 13-15 x 4-6 um, elipsovitě vřeteno-vité, hladké, okrově hnědé. Výtrusný prach je hnědavě olivový.
Foto: Václav Voňka
Z jedlých hřibovitých hub se tomuto hřibu nejvíce podobá hřib plstnatý, který má rovněž sklon k pukáni pokožky na klobouku, netvoří však obvykle tak drobná políčka a jeho pukliny nejsou karmínově červené, nýbrž světle olivově nahnědlé. Hřib žlutomasý je dost proměnlivý a vytváří různé variety. Varietu se sametovým kloboukem, která je zvláště chutná, nazývá F. Smotlacha „sameťáček“. Varieta tvořící větší, robustnější plodnice s tmavší nerozpukanou pokožkou klobouku má název hřib žlutomasý zavalitý (Xerocomus chrysenteron var. robustus DERMEK). Jsou popsány i další jedlé variety nebo druhy, např. hřib klamný (Xerocomus truncatus SING., SNELL a DICK.). Hřib žlutomasý je všeobecně známý pod jménem babka.
Více fotografií v mé galerii.
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář