Růstové vlny

Zkušenější praktičtí houbaři si jsou dobře vědomi toho, že houby rostou v jakýchsi růstových vlnách. I laik se často diví, že když náhodně zastaví u lesa a jde se trochu projít, tak může zjistit, že les je doslova zaplaven krásnými červenými muchomůrkami, že takřka není kam šlápnout! A to se může stát, že les může být plný vyrážejících malých smrkových hříbků a na podzim třeba václavek, nebo ryzců.

Zjara v březnu se nemůžeme dočkat, růstové vlny kačenky české, potom následují májovky a podtrnky. Netrpělivě čekáme na růstovou vlnu dubových hříbků, která byla v roce 2009 zvláště vydatná. Ta byla provázena doslova nebývalou růstovou vlnou kozáků habrových, které se na některých místech nedaly vůbec vysbírat. Vzpomínám, že několik metrů od zaparkovaného auta na staré silnici u Voznice bylo kolem lískového keře několik stovek plodnic kozáků nejrůznějších velikostí.

Očekávaná růstová vlna smrkového hříbku však kolem Prahy nepřišla. Ovšem v roce 2008 stály ve stoupání Dobříš – Hostivice desítky aut, že se nedalo nikde zaparkovat. A stovky houbařů nosili košíky hříbků po několik dnů.

Zjara ve smrčinách se můžeme setkat s růstovou vlnou muchomůrky šedivky, po niž může následovat muchomůrka narůžovělá, známý masák. Pro období tzv. letní přestávky je typická růstová vlna hřibů žlučových, ale hojná bývá i syrovinka nebo různé druhy holubinek. V některých lesích nacházíme koberec srostlic krásnoporky mlynářky nebo žemličky. Pro podzim jsou typické kromě již jmenovaných václavek a ryzců typické vlny růstu hřibů hnědých – suchohřibů, ale i strakošů, sluk, klouzků. Pozdní podzim přináší záplavu nesbírané holubinky hlínožluté a čekáme – někdy marně – kdy vyrazí havelky a zelánky.

Růstové vlny jsou typické i pro houby, které běžně nesbíráme. Podzim je typický pro kola různých pavučinců, ale přijde čas i růstu muchomůrky zelené nebo vzácných barevných hřibů. V některém roce se v hojném počtu objeví ve velkém množství i vzácné houby, které mykologové považují za ohrožené a jež v jiných letech rostou velmi sporadicky. Proč, tomu tak ale je? Mykologická literatura se vysvětlením tohoto jevu nezabývá, dokonce se všude nepoužívá termín „růstová vlna“. Většina vysvětlení spočívá ve větách, že „za příhodných podmínek“ dochází k tvorbě plodnic z podhoubí, které je v zemi na určitých místech třeba desetiletí. „Příhodné podmínky“ jsou dále dešifrovány především jako, dostatek vláhy a tepla, někdy se také pracuje s faktorem vítr. Houby však nerostou neustále, i když podmínky pro jejich růst – dostatek vláhy a teplo – trvají. Můžeme sledovat začátek růstové vlny charakteristické stovkami mladých plodnic, z nichž některé jsou doslova nahlučené na sobě a vytvářejí různé srostlice. Po týdnu se již setkáváme se středními plodnicemi velikosti zhruba kávového hrnku, malé plodnice ubývají, ale plodí i místa, která jsou poněkud stranou hlavních podhoubí. Po zhruba deseti dnech se již setkáváme s přerostlými plodnicemi, malých je již málo. A za 12 – 14 dnů nemusí být po houbách ani památky. Své známé přivedeme na místa, kde jsme před týdnem sbírali košíky, počasí je na houby jako dělané a my nenajdeme téměř nic!

Podhoubí se prostě vyplodí, zřejmě se vyčerpají potřebné živiny, které je nutné opět doplnit. Další růstová vlna, většinou o hodně slabší, následuje nejdříve za 14 dní. Pokusme se nyní dešifrovat blíže vznik růstových vln. Budeme zde však spíše na úrovni spekulací než věřených faktů. A nejvíce si vypomůžeme analogiemi ze zkušeností s umělým pěstováním hub.

Jak jsem se již zmínil, v zemi je obrovské množství nitek podhoubí nejrůznějších hub. Zkušený houbař zná místa, kde je v zemi podhoubí pro něho zajímavých hub, které bude každoročně plodit. Problém spočívá v tom, kdy to bude a jak bohatá bude úroda. V lese je dostatek vláhy z předchozích dešťů, sluníčko hřeje… Nyní přece musí začít růst, často si říkají houbaři. Kdy ale houby vyrazí? Pomožme si analogií z fungování pěstíren. Máme substrát prorostlý myceliem a čekáme na tvorbu plodnic. V pěstírnách se stává často „spouštěcím mechanismem“ záměrné snížení teploty. Při pěstování hlívy ústřičné se to dělá vědomě, prostě se sníží o několik stupňů teplota a nastává masový růst plodnic. To vypozorovali i zkušení houbaři – nacházejí hlívy v přírodě právě po poklesu teploty! Ale, podobně se chovají i václavky a četl jsem i nějaké články praktiků, že růstová vlna smrkového hříbku nastává také po poklesu venkovních teplot. V genetickém kódu podhoubí každého druhu hub musí být zakódována nějaká sekvence teplot a zřejmě i vlhkosti půdy /nastane-li sekvence teplot tehdy, když je půda vyprahlá, růstová vlna pochopitelně nenastane/, která v případě, že „naskočí“ přinutí podhoubí vydat povelový kód k tvorbě plodnic. Tato situace může ovšem nastat i v období pro tvorbu plodnic naprosto nevhodném. Houbaři vědí, že václavky /nebo i smrkové ryzce/ poměrně často vyrazí třeba v červenci. Ale růstová vlna se zastaví – zřejmě opravena dalšími signály následných, pro růst houby nevhodných teplot. Nejčastějším důvodem pro zastavení růstové vlny bývá sucho. To spolu s vysokými teplotami zastaví často rozběh růstové vlny smrkových hříbků nebo jiných hub. Častá je zřejmě i situace, kdy klíčová sekvence teplot vedoucí k rozběhu růstové vlny vůbec nenastane. Potom si houbaři stěžují, že třeba vloni nebyl rok na václavky, ale sekat kosou se třeba na některých místech daly strakoše. Z vlastního pozorování vím, že určité druhy hub mají zpravidla různý počet růstových vln. Některé jen jednou, např. havelky, václavky, nejčastěji dvě, zpravidla na jaře a na podzim, např. klouzek sličný, ale některé druhy vytvoří několik růstových vln. Je to např. kovář, třepenitka svazčitá, ta vyráží po každém větším poklesu teplot. V tomto ohledu nejsou údaje nějak systemizovány, právě tak jako rozdíly mezi houbami třeba dřevokaznými nebo mykorízními.

Porozumění mechanismu růstových vln je důležitou pomůckou pro praktické houbaře. Jsem přesvědčen, že je možné najít nějaké pravidelnosti při jejich vzniku, ale i v tom, jak jdou za sebou růstové vlny různých druhů. Potom je možné předpovídat, co asi v nejbližší době bude růst.

Vážená redakce,

Zdravím v novém roce a přeji mnoho úspěchů. Posílám článek, který možná vyplní období, kdy houby nerostou a není o čem psát.

S pozdravem Dr. Zdeněk Šafář