Sírovec žlutooranžový – Laetiporus sulphureus

(Bull. ex Fr.) Murrill

IV. – X.

Jedlý

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Polyporales – chorošotvaré » čeleď Fomitopsidaceae – troudnatcovité

Vědecká synonyma

Agarico-carnis flammulaPaulet
Agarico-pulpa styptica Paulet
Agaricus speciosus Battarra
Boletus citrinus Lumn.
Boletus coriaceus Huds.
Boletus imbricatus Bull.
Boletus lingua-cervina Schrank
Boletus ramosus Bull.
Boletus sulphureus Mérat
Boletus sulphureus Bull.

Další názvy

= choroš sírový
= choroš sírožlutý
= chorošovec sírový
= sírovec sírový

http://www.youtube.com/watch?v=bX9pRwxFL-Q

Popis

Plodnice jednoletá, masitá bez třeně, často narůstající taškovitě nad sebou.
Klobouk 6-50 cm v průměru, 1-5 cm silný, masitý, v mládí hlízovitý, později polokruhovitý až konzolovitý, nebo vějířovitý, bokem přirostlý, silně vrásčitý až nepravidelně zvlněný, ojíněný, na povrchu vylučující bezbarvou tekutinu, žlutooranžový, okrově nažloutlý nebo žlutě načervenalý, okraj podvinutý a směrem k němu je pásovaný. Ve stáří pak je bleděokrový až bělavý.
Rourky 0,3-0,5 cm dlouhé, sírově žluté, s drobnými, okrouhlými, mírně hranatými až podlouhlými, sírově žlutými póry, které vylučují někdy kapky tekutiny a později jsou barvy žlutookrové.
Dužnina za mlada měkká a šťavnatá, aromatická, později drobivě sypká, ve stáří tvrdá, lámavá, barvy v mládí sírově žluté, později nažloutlé až bělavé, nezřetelně pásované. Za čerstva má vůni výrazně aromatickou a chuť nakyslou. Ve stáří má nepříjemný zápach a slabě hořkou chuť.
Výtrusný prach barvy bílé, v mládí až bledě krémové, výtrusy bezbarvé, hladké, široce elipsoidní velikosti 5-7 x 3,5-4,5 µm.

Ekologie

Výskyt duben až říjen hojně v lesích, parcích, zahradách a podél řek na poškozených kmenech a silných větvích listnáčů, např. na dubech (Quercus), topolech (Populus), hrušních (Pyrus), třešních (Prunus) atd. Upřednostňuje vrbu (Salix) a teplé lužní lesy. Někdy jej najdeme i na jehličnanech a to hlavně na smrku.

Jedlý.

Možné záměny

Sírovec horský (Laetiporus montanus) – nejedlý.
Vějířovec obrovský (Meripilus giganteus) lze zaměnit pouze mladé plodnice, které však na řezu černají. V mládí jedlý.

Zajímavosti

Konzumovat se dá pouze za mlada, kdy je šťavnatý. Hodí se na řízky, rozemlít do sekané, ale i k nakládání do octa. Znovu upozorňuji! Sbírat jen mladé plodnice. Starší plodnice naložené v octě chutnají jako piliny. Je to kosmopolitní druh, což znamená, že je rozšířen po celém světě. Plodnice jsou jednoleté a někdy dokonce tvoří nepohlavní spory – konidie. Způsobuje intenzivní hnědou hnilobu dřeva.
Jeden specielní recept: Choroš nakrájíme na menší kousky, osolíme a na oleji dusíme v zakrytém kastrole. Občas zamícháme a podlijeme teplou vodou a trochou oleje. Když je houba poloměkká, přidáme nadrobno pokrájenou cibuli, lžičku kari koření a mletého pepře a dusíme dál. Než je choroš měkký, trvá dušení tak 1¾ hodiny i déle. Dusíme radši co nejdéle. Nakonec přidáme 2 vejce na 4 porce.

http://www.youtube.com/watch?v=waINWaLOO_g

Literatura

Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 118.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.318, 319.

Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 113, 208, 209, 783, 784.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 146.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 110,
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 21, 26, 127.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 69, 229, 234, 235.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 80.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 230.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 176.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 45, 70.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 127, 177, 193, 252.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 291.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 63, 8-10 str. 127, 128, 142, 143 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 73, 104, 184, 185.

Zdrojový popis: Biolib.cz

Sírovec žlutooranžový - (Laetiporus sulphureus)

Václav Voňka napsal:

Tato nepřehlédnutelná a krásná jasně oranžově žlutá chorošovitá houba se v okolí Chotěboře začíná objevovat asi tak v první polovině května. Nacházím ji především na švestkách a třešních. Uvádí se i na jiných listnáčích, ba i na jehličnanech, ale zatím jsem neměl to štěstí. Četl jsem, že dle druhu stromu, na kterém parazituje má i rozdílnou chuť.

Foto: Václav Voňka

I když je krásná, představuje pro hostitelský strom jistou zkázu, protože působí hnědou hnilobu dřeva. Vyrůstá pak ještě jednou asi tak koncem srpna. Domnívám se, že ne každým rokem vyrůstá pravidelně na stejném stromu. Plodnice se rozrůstají až do velikosti 40cm a obvykle tvoří střechovité nad sebou posazené útvary. Staré houby blednou a po čase ze stromu odpadávají. Je to jedlá houba, kterou doporučuji sbírat mladou. Za syrova je však mírně jedovatá. Že je vhodná ke konsumaci poznám tak, že nůž do ní musí bez jakéhokoliv většího odporu zajet. Nebo když ji stisknu, tak prsty se mi do ní lehce zaboří. Plodnice by měla vypadat jako by na okrajích kynula a kraj má světle žlutý. Pozdější střechovitě oranžové s málo nadmutým okrajem jsou nepoživatelné, tuhé.. Zkoušel jsem mírně starší kusy namlet a osmažit jako karbanátek, ale jako byste kousali smažené piliny. Uvádí se, že je z ní dobrý řízek jak přírodní, tak klasický nebo nakyselo do octa. Před vlastní úpravou je ho dobré namočit do mléka nebo vody, aby ztratil svou svíravou nakyslou chuť. Já ji nakrájím na nudličky a osmažím na slanině s cibulkou. Dle chuti dokořením. Přidávám do rizota nebo jen tak s chlebem.

Foto: Václav Voňka

Možnost záměny:

Vzhledem ke svému tvaru a barvě velmi malá.

Sírovec horský-Laetiporus montanus

Vyskytuje se nad 1000m na smrku, borovici a jiných jehličnanech.

Je nejedlý.

Recept

Sírovec na kari-omáčce

Ingredience:

cibule 1 ks
česnek 3 stroužky
tuk 60 g
sírovec žlutooranžový (alias chorošovec sírový) 400 g
sůl
pepř
kari 1 lžíce
smetana 1 kelímek
mouka hladká

Příprava:

Cibuli s česnekem osmahněte na másle a na tom vyduste do červena osolené kostičky sírovce. Pak to provařte se smetanou zakvedlanou s trochou hladké mouky a pořádnou lžící kari. S rýží i bez , je to mňamka a budí to dojem krevet nebo račího masa „á la indien“. I tady platí, že sírovec musí být měkoučký a zpracujeme ho ještě týž den!

Zdroj: Damyko

a přidám ještě jeden

Karbanátky ze sírovce

POTŘEBNÉ PŘÍSADY:

Sírovec – vlastní polotovar, cibule, strouhanka z cca 1 a půl rohlíku, 2 vejce, majoránka, bazalka, hl. a hr. mouka na obalení, olej na smažení

POSTUP PŘÍPRAVY:

Z polotovaru, který jsem si připravila tak, že jsem sírovec nakrájela na kostičky a vydusila osolený a okořeněný polévkovým kořením a granulovaným česnekem na másle, jsem v mixéru přidáním jedné velké cibule, 2 vajec, strouhanky, špetky majoránky, bazalky a pepře připravila hmotu na karbanátky, které jsem obalila ve směsi hrubé a hladké mouky a osmažila na oleji.

Zdroj: minibazar.cz

a do třetice

Sírovec ala Stroganov

Ingredience:

krůtí prsíčka, sírovec, cibule, kyselá smetana, okurky nakládačky, sůl, mleté černé koření, horčice, bílé víno, máslo, masový vývar, mouka, kari (dle chuti)

Recept:

Krůtí prsíčka a mladý sírovec v poměru tak 1:1 pokrájíme na kostičky. Na másle necháme zpěnit nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme krůtí prsíčka a necháme osmahnout. Pak přidáme i sírovec a také necháme osmahnout. Osolíme, okořeníme černým kořením a kari, poprášíme moukou, podlejeme bílým vínem a vývarem.
Dochutíme horčicí a necháme dusit až do změknutí. Potom přidáme nadrobno nakrájenou sterilovanou okurku, kysanou smetanu, ješte chvíli necháme povařit a podáváme.

Zdroj: Houbaření.cz