Houby na Hlinecku

Muchomůrka červená – Amanita muscaria

Muchomůrka červená – Amanita muscaria

VIII. – XI.
Jedovatá
říše Fungihouby » třída Agaricomycetesstopkovýtrusé » řád Agaricalespečárkotvaré » čeleď Pluteaceaeštítovkovité » rod Amanitamuchomůrka
Václav Voňka: Myslím, že popisovat tuto nejznámější houbu by asi bylo zbytečné. Je to jedna z nejkrásnějších a nejvíce zobrazovaných hub, jak v atlasech, tak i v dětských knížkách.
Chtěl bych se zastavit u její jedovatých a psychotropních vlastností. Překvapilo mne, jak velice dobře lidstvo znalo její halucinogenní vlastnosti již v dávných dobách, kde tato houba byla vyhledávanou drogou různých šamanů a léčitelů. Uvádí se, že tuto houbu používaly i čarodějnice pro své lety na košťatech. Dokonce jsem se dočetl, že někteří houbaři ji ochutnávají a jednu plodnici si přidávají do směsi. Nikdy jsem nic takového nezkoušel a zkoušet nebudu!!! A všem ostatním bych radil, aby si v žádném případě nepohrávali s myšlenkou vyzkoušet některé halucinogenní druhy.
Nikdy se přesně nedá odhadnout, kolik látky houba obsahuje a následky jsou potom tragické. Nemusí hned dojít ke smrti, ale problém muchomůrky červené je v tom, že postižený všechno vnímá a po počáteční euforii nastupuje stav těžké opilosti, až zuřivosti, ve které může být nebezpečný nejen sobě, ale i svému okolí. V druhé fázi postižený upadá do spánkového komatu, ze kterého se většinou probudí ve stavu těžkých depresí.
Foto: Václav Voňka
Dříve lidé dávali klobouky muchomůrky červené na talíř, posypali cukrem a tím trávili mouchy. Já bych doporučoval houbu vyfotit a poslat na nějaké houbařské stránky pro radost všech.

Záměna je téměř vyloučena.
Na Hlinecku jedna z nejrozšířenějších muchomůrek, která roste v druhotných smíšených lesích, smrkových monokulturách na nevápenatých i rašelinových půdách v rovinách i pahorkatinách, kyselých doubravách a v přirozených borech na písčitých půdách. Upřednostňuje blízkost bříz a smrčiny. Je vedená jako jedovatá, ale není smrtelně jedovatá. Samozřejmě ji nikomu nedoporučuji ochutnávat, ale za syrova je to jedna z nejchutnějších a nejšťavnatějších hub vůbec – pokud kousek ochutnáte, nehrozí vám žádné nebezpečí. Znám spousta travičkářů, kteří, když nejsou lysohlávky, používají tuto červenou krasavici.
Foto: Václav Voňka
Na BioLibu píšou: Dle kronik indiáni pili odvar z této muchomůrky před bojem, čímž se zvyšovala jejich agresivita. Někteří lidé ji používají k ničení much, je však dokázáno že mouchy nezabíjí, jenom je pouze omámí. Hlavním toxinem je kyselina ibotenová a její deriváty. Otravě se říká psychotonický nebo pantherinový syndrom a projevuje se bolestmi hlavy, nevolností a posléze se dostaví příznaky alkoholového opojení, zuřivost a spánek. V západních státech se prodává prášek nebo tinktura z klobouků muchomůrky červené pod názvem Agaric nebo Aga. Je to homeopatický lék, kterým se léčí omrzliny, otoky a šedý zákal. V Japonsku zase kyselina ibotenová slouží jako náhrada v potravinářství za glutamát sodný (Glutasol) neboť má 20 x výraznější chuť. Často ji nalézáme vyrůstat s hřibem smrkovým Boletus edulis.
V germánské mytologii (Edda) se uvádí, že se plodnice vytvářely, když Wodenův kůň odfrkl pěnu na zem. V řecké mytologii měla být ambrosií, neboli pokrmem bohů. Přítel Baier, já a jak jsem četl tak i přítel Smotlacha jsme již několikrát snědli část a nebo, celý klobouk této muchomůrky a nepociťoval jsem žádné problémy. Proto souhlasím s tím, že oproti jiným muchomůrkám je tato jedovatá jen slabě, i když obsahuje jedy jako muskarin, mykoatropin, muskaradin a bufotenin. Jed muskarin obsahuje v mizivém množství, experimentovat však nedoporučuji.
Doporučuji přečíst !!!
Zajímavý článek o účinnosti muchomůrky červené najdeš zde.
Doporučuji přečíst !!!
Více fotografií v galerii

Posted in A - Z / Kudlův atlas hub


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *