Křemenáč smrkový – Leccinum piceinum
Křemenáč smrkový – Leccinum piceinum
Pilát & Dermek 1974
VI. – XI.
Jedlý
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Boletaceae – hřibovité
Tato nejoblíbenější a jedna z nejhojnějších hub, která roste na Hlinecku, už nacházím více jak 30 let. Jako malého kluka mne tatínek brával na křemenákoviště, kde byla malá smrková houštinka, která jako malému nedělala problém s prolézáním. Nyní na tom samém místě je vzrostlý smrkový porost. Dovolím si tvrdit, že toto místo rodí víc jak půl století. V tomto lese mi ještě křemenáč roste na dalších pěti místech. Dále mám spousty lokalit kolem Hamerské přehrady a kousek za barákem … Když je vlnový růst, nikdy neodcházím s prázdnou. Je pravdou, že dříve křemenáčů rostlo o hodně více. Za jeden zátah jsem jich nasbíral 60 – 100 plodnic v průměru šestkrát za měsíc. Dokážete si spočítat, jaké množství se tu nechalo nasbírat. Nyní je situace slabší, ale stejně to ujde. Nemám Pravdu? Křemenáč smrkový, roste výhradně pod smrky, v jehličí a borůvčí. Malé plodničky, které sotva vystrčí, klobouček mají bílé zbarvení, až postupně dorůstají, zbarvují se do červena. Třeň je zpočátku bělavá, postupně hnědočervená až černohnědá. Upřednostňují podhorské a horské oblasti.
Tento křemenáč není mezi houbaři tak známý jako například křemenáč osikový či křemenáč březový. Někteří houbaři možná ani netuší, že pod smrky křemenáče rostou, ono tomu ale tak skutečně je a nalézt se dají i pod borovicemi, mnoha z Vás už zná checht. Nález křemenáčů je pro každého houbaře nejkrásnější odměnou za dlouhé hodiny prochozené v lese při hledání hub. Načervenalé či výrazně oranžové klobouky ve svěží zeleni skutečně připomínají ony podivuhodné drahokamy a jejich objevování se často vyrovná moderním adrenalinovým sportům.
Všechny křemenáče, jak jistě ví každý správný houbař, jsou mykorrhitické. Jejich růst je tedy vázaný jen k určitému druhu stromů – nejčastěji na břízu osiku, smrk nebo borovici. Křemenáč smrkový je hodně podobný k. borovému. Houba během tohoto soužití předává stromu jisté látky a na oplátku od něj získává substance, které pro svůj růst potřebuje. Likvidace jednoho z partnerů může následně ohrozit růst a vývoj toho druhého. Tato houba je jedlá, výtečná, je všestranná v kuchyni. Používám ji v trojobalu, je vhodná do gulášů, směsi, polévek, ale i na sušení. Doporučuji sbírat, ale někde jsem se dočetl, že patří mezi téměř ohrožené druhy, tak nevím.
Křemenáč borový-Leccinum vulpinus na řezu růžový později dužnina šedne,křemenáč smrkový-Leccinum piceinum-dužnina růžový, později fialový až černá
Popis
Klobouk 3 -10 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později klenutý až plochý. hnědorezavě nebo oranžovorezavě zbarvený podobně jako staré opadané jehličí. Pokožka přesahuje okraj a na temeni je mastně lesklá.
Rourky a póry v mládí bílé, pak našedlá, póry až šedohnědé.
Třeň 8 – 14 cm vysoký, 1,2 – 2,5 cm tlustý, téměř válcovitý, pouze na bázi mírně ztlustlý, k vrcholu se však zužuje. Nahoře je pokrytý bílými šupinkami, v dolní části mají šupinky barvu hnědočervenou až černohnědou. Na bázi otlačením zelená.
Dužnina bílá se smetanovým odstínem, na řezu modrošednoucí až slabě červenající, zejména u vrcholu třeně.
Rourky a póry v mládí bílé, pak našedlá, póry až šedohnědé.
Třeň 8 – 14 cm vysoký, 1,2 – 2,5 cm tlustý, téměř válcovitý, pouze na bázi mírně ztlustlý, k vrcholu se však zužuje. Nahoře je pokrytý bílými šupinkami, v dolní části mají šupinky barvu hnědočervenou až černohnědou. Na bázi otlačením zelená.
Dužnina bílá se smetanovým odstínem, na řezu modrošednoucí až slabě červenající, zejména u vrcholu třeně.
Výskyt červen až listopad pod smrky na kyselých půdách. V některých oblastech vzácně v jiných častější. Upřednostňuje podhorské a horské oblasti
Zdroj: BioLib
Možné záměny
Křemenáč borový – Leccinum vulpinum roste pod borovicemi a je též jedlý.
Další názevy
kozák smrkový
křemenáč jehličnatý
křemenáč jehličnatý
smrkáč
Recept
Guláš ze smrkových křemenáčů a masa
30 dkg libového vepřového nebo hovězího masa, 3 lžíce sádla, 1 menší cibule, sůl, mletý pepř, 1 lžíce hladké mouky, kousek masoxu, 30 dkg křemenáčů, petrželka
Maso nakrájíme na kostky a osmahneme na sádle, až se šťáva vydusí, přidáme nakrájenou cibuli, osmahneme, zalijeme vodou, rozmícháme, přidáme kousek masoxu a na kousky nakrájené středně velké křemenáče a vše dusíme doměkka. Před podáváním přidáme petrželku. Podáváme s těstovinami, rýží, houskovým knedlíkem, nebo čerstvým chlebem a pečivem.
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář