Muchomůrka porfyrová – Amanita porphyria
Muchomůrka porfyrová – Amanita porphyria
Alb. & Schwein.
VII. – XI.
Jedovatá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Amanitaceae – muchomůrkovité
Tuto jedovatou muchomůrku potkávám řadu let. Na Hlinecku dosti hojná. Roste mi jednotlivě ve smrkových i smíšených lesích, hlavně však ve smrkoborovinách. Je to taková nenápadná houbička, že by se lehce zaměnila s muchomůrkou šedivkou. Kdo sbírá šedivky, dejte pozor! Poradím Vám rozlišovací znak. Šedivka má rýhovaný závoj, neroste z pochvy a má nerýhovaný klobouček. Porfyrka, nemá rýhovaný (malé náznaky) závoj a roste z pochvy. Vůně je podobná šedivce, je zemitá až zatuchlá, nebo po syrových bramborách.
Popis: zdroj BioLib
Klobouk 4 – 10 cm v průměru v mládí široce kuželovitý, později vyklenutý až plochý, hladký, pokrytý nepravidelnými šedohnědými bradavkami, okraj tupý, nerýhovaný. Jemně paprsčitě vláknitý a tence masitý. Ve stáří většinou olysalý, lesklý. Za vlhka mírně slizký. Barvy hedvábitě šedohnědé, šedofialové až červenohnědé, na středu tmavší.
Lupeny husté, nepříliš vysoké, měkké, polovolné až volné, bílé, břichatě vypouklé.
Prsten blanitý, splihlý, na svrchní straně rýhovaný a bělavý na spodní straně šedofialový. Ve stáří převislý a mizející.
Třeň 5 – 13 cm vysoký, 0,8 – 2 cm tlustý, válcovitý, nahoru zúžený, plný nebo vatovitě vycpaný, v dospělosti pak dutý, vláknitý, na bázi s mohutnou kulovitou hlízou, která je bílá nebo šedohnědá a měkká. Ve stáří většinou dutý. Barvy u vrcholu bělavé, od báze šedofialové, postupně až fialově hnědé.
Lupeny husté, nepříliš vysoké, měkké, polovolné až volné, bílé, břichatě vypouklé.
Prsten blanitý, splihlý, na svrchní straně rýhovaný a bělavý na spodní straně šedofialový. Ve stáří převislý a mizející.
Třeň 5 – 13 cm vysoký, 0,8 – 2 cm tlustý, válcovitý, nahoru zúžený, plný nebo vatovitě vycpaný, v dospělosti pak dutý, vláknitý, na bázi s mohutnou kulovitou hlízou, která je bílá nebo šedohnědá a měkká. Ve stáří většinou dutý. Barvy u vrcholu bělavé, od báze šedofialové, postupně až fialově hnědé.
Pochva přitisklá, nízká, jakoby odstřižená, polovolná. Barvy šedofialové.
Dužnina tenká, bílá, pod pokožkou klobouku nafialovělá, vůně zemitá až zatuchlá, nebo po syrových bramborách, chuť ředkvová.
Výtrusný prach bílý, výtrusy bezbarvé, kulovité, hladké, amyloidní, 7-10 µm velké.
Dužnina tenká, bílá, pod pokožkou klobouku nafialovělá, vůně zemitá až zatuchlá, nebo po syrových bramborách, chuť ředkvová.
Výtrusný prach bílý, výtrusy bezbarvé, kulovité, hladké, amyloidní, 7-10 µm velké.
Ekologie
Výskyt červenec až listopad většinou jednotlivě v jehličnatých lesích, hlavně pod smrky a borovicemi. Upřednostňuje kyselé půdy a pahorkatiny. Můžeme ji nalézt i v horských oblastech a písčitých půdách. Najdeme ji v jehličí i na travnatých místech.
Jedovatá.
Možné záměny
Muchomůrka šedá – Amanita spissa, která je robustnější a nemá odsazenou hlízu. Je jedlá.
Více fotografií v galerii
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář