Sluka svraskalá – Rozites caperata

VII. – X.

Jedlá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Cortinariaceae – pavučinovité

Sluky svraskalé řadím mezi jedny z mých nejvyhledávanějších, nejsbíranějších a mezi nejchutnější, vysoce ceněné houby, které rostou na Hlinecku dosti v hojném počtu. Nacházím je na třech lokalitách, převáženě v smrkoborovém porostu v mech a borůvčí, začátkem letních prázdnin a roste mi tu, až do pozdního podzimu v počtu, desítkách kusů. Naše nadmořská výška této houbičce velmi svědčí. Sluka je vynikající jedlá houba, kulinářsky všestranná, jen má velkou nevýhodu, že má velikou červivost. Sluku používám do směsi, obalovanou jako řízek, mám ji rád usmaženou na másle a kmínu. Dále ji mám rád zapečenou v troubě.

Na vymaštěný plech položím kloboučky, posypu je grilovacím kořením a podravkou a nechám zapéct do zlatova. Je to velká mňamka. Pokud mohu doporučit – pokud budete mít příležitost, rozhodně tuto houbu ochutnejte. Jedná se o jedinečný kulinářský zážitek. Kdo sluku dostane do oka, není možná jiná záměna s jiným podobným druhem.

Rod sluka je v Evropě zastoupen pouze jedním druhem, po celém světě je jich ale čtrnáct.

Klobouk 4 – 12 cm v průměru, v mládí paličkovitého tvaru, později široce zvoncovitý, ve stáří plochý s vyhrblým středem, často vrásčitý, za sucha paprsčitě rozpraskaný, v mládí bělomodravě ojíněný, barvy šedě nafialovělé, nebo stříbrné, zrnitý, okraj podvinutý, ověnčený zbytky plachetky. V dospělosti většinou lysý, kožově žlutý až žemlově hnědý.
Lupeny vysoké, husté, křehké, zvlněné, zoubkem přirostlé, na ostří zubaté a bělavé. Barvy hlínově nažloutlé až rezavě hnědé.
Prsten s dvojitým ostřím, úzký, blanitý, brzo převislý, bělavý až žlutavý, ve stáří až roztrhaný.
Třeň 7 – 15 cm dlouhý, 1 – 3 cm tlustý, válcovitý, tuhý, plný, na bázi hlízovitě ztlustlý, někdy s neúplnou pochvou, nad prstenem v mládí plstnatě vločkatý, pod ním rýhovaný a jemně vláknitý, barvy krémově bílé až okrové.
Dužnina měkká, vodnatě bělavá, neměnná, pod pokožkou okrově žlutavá, ve stáří až citrónově žlutá, s nevýrazně příjemnou vůní, chuti mírné, taktéž příjemné.
Výtrusný prach rezavě žlutý až rezavě hnědý, výtrusy mandlovitého tvaru, jemně bradavčité, mající klíční por, velikosti 10-14 x 7-9 µm, barvy žluté.

Výskyt druhá polovina července až říjen jehličnaté lesy s příměsí břízy, zřídka listnaté lesy, od nížin vysoko do hor, pospolitě na kyselé půdě s příměsí sušší rašeliny. Upřednostňuje borovice, vyšší polohy a kyselé půdy.

Jedlá.

Pavučinec mnohotvárný (Cortinarius multiformis) na první pohled připomíná sluku svraskalou a je též jedlý. Pavučinec kozlí (Cortinarius traganus), v mládí, který má robustnější mladé plodnice nemá prsten, ale má za to šafránově žlutou dužninu která nepříjemně páchne. Lupeny má vždy zakryté pavučinkou a je nejedlý.

Chutná, za čerstva všestranně použitelná ke konzumaci. Výtečné jsou ještě uzavřené plodnice naložené v octě, nebo karbenátky. V dnešní době při negativních změnách ekosystému dochází k ústupu této houby a stává se pomalu vzácnou. Rozites má v Evropě pouze jeden známý druh. Caperatus znamená svraskalý. Najdeme ji ve výškách i 2000 m nad mořem.

Zdroj: BioLib

Více fotografií v galerii