SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ část II.

Řád: PYTHIALES

Intracelulární nebo intercelulární vláknitá stélka, bičíkaté zoospory, zoosporangia se tvoří na nediferencovaných hyfách nebo sporangioforech neomezeného růstu, někdy může celé sporangium klíčit vláknem, vodní a půdní saprofyté, i obligátní parazité (patogeny rostlin)

Výskyt ve vlhkém prostředí

Zástupci:

Pythium debaryanum (způsobuje hnilobu kořenů zeleniny, napadá kořeny rostlin a kořenový krček, způsobuje padání klíčních rostlin)

Phytophthora infestans Plíseň bramborová (většinou žije v půdě, napadá kořeny rostlin, kořenový krček a i některé nadzemní části např. brambor a rajčat)

Řád: PERONOSPORALES

Zástupci jsou obligátní vysoce specializovaní parazité rostlin, mají cenocytické intercelulární mycelium (do buněk vysílají haustoria), vytvářejí na povrchu napadených orgánů zoosporangia, která většinou klíčí vláknem

Nenapadají kořeny, ale většinou nadzemní části rostlin, tzn. že je zde patrný přechod od vodních k suchozemským organismům

Rozmnožování je nepohlavní, tvorba konidioforů a konidií

Zástupci:

Plasmopara viticola Vřetenatka révová (parazit vinné révy)

Bremia lactucae Plíseň salátová (konidiofory jsou dichotomicky větvené, napadá jak šlechtěné tak divoké formy salátu – např. i lociku kompasovou)

Pseudoperonospora cubensis Plíseň okurková (konidiofory vyrůstají teprve ze stromat, dichotomicky větvené, poprvé byla popsána na Kubě, proto cubensis, u nás větší epidemie r. 1984)

Peronospora destructor Plíseň cibulová

Albugo candida Plíseň bělostná (napadá např. kokošku pastuší tobolku i další brukvovité, tento rod je již silně adaptován na suchozemské podmínky)

Řád: LEPTOMITALES

Saprofyté na tlejících zbytcích ve vodě

Řád: LAGENIDIALES

Obligátní parazité sladkovodních řas, drobných živočichů

Oddělení: HYPHOCHYTRIOMYCOTA

Malá skupina, morfologicky podobná chytridiomycetům, ale biochemicky a ultrastrukturálně spíš oomycetům

Stélka:

·      holokarpická (monocentrická)

·      eukarpická (monocentrická nebo polycentrická)

Buněčná stěna obsahuje i celulózu i chitin

Nepohlavní rozmnožování: sporangia, zoospory

Pohlavní rozmnožování: izogamie

Výskyt ve sladkovodních a mořských vodách, parazité na řasách, houbách, nebo na živočiších

1 třída: HYPHOCHYTRIOMYCETES

1 řád: HYPHOCHYTRIALES

Zástupce:

Anisolpidium sp. (parazit řas)

Jednobuněčné nebo vláknité (nejčastěji přehrádkované) organismy (hyfy mohou tvořit mycelium, plektenchym)

Buněčná stěna je tvořena převážně chitinem a ß-glukanem

Bičíky (pouze u Chytridiomycota) nemají mastigonemata

Systém: 2 oddělení: CHYTRIDIOMYCOTA (primitivnější, ještě mají bičíkatá stadia) a EUMYCOTA (rozsáhlé, různé evoluční stupně)

Oddělení: CHYTRIDIOMYCOTA

Stélka jednobuněčná (holokarpická, eukarpická), nejodvozenější druhy mají cenocytickou (mnohojadernou, nepřehrádkovanou) stélku s tzv. pseudosepty (nepravé přihrádky), často s rhizoidy

Buněčná stěna je tvořena chitinem a ß-glukanem

Stélka:

·      Holokarpická stélka (celá se přemění na sporangium)

·      Eukarpická stélka (část se přemění na sporangium)

o   Monocentrická

§
Endobiotická

§
Epibiotická

§
Interbiotická

o   Polycentrická

Nepohlavní rozmnožování:

Zoosporangium: operkulátní (mají na vytrušování spor otvor s víčkem) a inoperkulátní (spory vytrušují prasknutím v terminálním konci), 1 bičíkaté zoospory

Pohlavní rozmnožování: isogamie, anizogamie, oogametangiogamie, gametangiogamie (2 diferencovaná gametangia), somatogamie (splývání 2 nepohlavních somatických hyf, častá u vývojově nejvyšších Basidiomycet)

Primárně vodní organismy, ale často i v půdě; saprofyté, obligátní parazité (na řasách, houbách, rostlinách, drobných živočiších)

Jsou schopny rozložit i chitin, celulózu i keratin

1 třída: CHYTRIDIOMYCETES

4 řády (rozlišují se na základě odlišností v ultrastruktuře zoospor)

Řád: CHYTRIDIALES

Stélka primitivní, jednobuněčná

Často endobionti (uvnitř hostitelské buňky), holokarpní

Pohlavní rozmnožování: isogamie, somatogamie

Většinou parazité rostlin a řas, méně saprofyté

Zástupci:

Rhizophydium sp. (častí parazité řas a pylových zrn, řas Oedogonium)

Phlyctidium scenedesmi (parazit řas r. Scenedesmus, z těchto soužití houby a řasy a z nalezených zkamenělin můžeme zjistit, že jsou to oba evolučně staré organismy)

Synchytrium endobioticum Rakovinovec bramborový (způsobuje nádory na hlízách bramboru – hypertrofie a hyperplazie, je to karanténní onemocnění, dnes už díky prevenci ne moc významné)

Polyphagus euglenae (parazit řas r. Euglena, vyživuje se najednou z více hostitelů)

Životní cyklus rakovinovce bramborového (Synchytrium endobioticum), přežívá v půdě ve formě vytrvalých výtrusů, celá napadená stélka se mění na silně oblaněný výtrus, což je jediné diploidní stadium, zoospory pak pokračují buď do hostitele nebo kopulují, probíhá izogamie a vznikají vytrvalé výtrusy

Řád: SPIZELLOMYCETALES

Stélka primitivní, jednobuněčná

Rozmnožování isogamické

Od předchozího řádu se liší odlišnou strukturou zoospor

Parazité vyšších rostlin i hyperparazité jiných chytridiomycetů

Zástupce:

Olpidium brassicae (způsobuje nekrózu a černání hypokotylu
klíčních rostlin č. Brassicaceae (např. i kokošky), způsobuje jejich padání, celý životní cyklus se odehrává v půdě)

Řád: BLASTOCLADIALES

Řád: MONOBLEPHARIDALES

Saprofyté, parazité, vodní nebo půdní organismy

Oddělení: EUMYCOTA (pravé pravé houby)

Buněčná stěna – převážně chitin a ß-glukan (ale i chitosan, ßmanan)

Úplná absence bičíkatých stadií

Stélka je většinou tvořená myceliem, jen výjimečně jednotlivými buňkami nebo pseudomyceliem

Hyfy přehrádkované (Ascomycotina, Basidiomycotina) nebo nepřehrádkované (Zygomycotina) a přehrádky oddělují pouze reprodukční orgány

Hyfy tvoří mycelium – může vytvářet různé struktury:

·      Rhizomorfy (pevné tlusté kompaktní svazky hyf, pseudopletivná struktura, zajišťuje přežití nebo umožňuje infekční napadení nepřirozeného lesa, např. Armillaria mellea)

·      Haustoria (získávání živin z buněk hostitele, hlavně parazitické houby)

·      Sklerocium (struktura k přežívání nepříznivých podmínek, sklerocia mohou mít až několik mm, je to tuhé černé dormantní stadium)

·      Stroma (struktura, kde dochází k vytvoření plodnice, bývá tuhé, kompaktní, je to nositel plodnice, vzniká zde srůst či nahlučení hyf, reprodukční orgány hub)

Hyfy tvoří nepravá pletiva – plektenchymy

·      prozenchym (protáhlé buňky s mezibuněčnými prostory)

·      pseudoparenchym (izodiametrické buňky)

Nepohlavní rozmnožování: probíhá hlavně v příznivých podmínkách, slouží k šíření do prostředí či do hostitele, může probíhat na haploidním i dikaryotickém myceliu

U některých druhů je známo pouze nepohlavní stádium anamorfa (např. u Deuteromycotina)

Pohlavní stadium se nazývá telemorfa

Možná fragmentace hyf, častější je tvorba spor:

·      Sporangiospory (vznik endogenně ve sporangiích)

·      Konidie (vznik exogenně na konidioforech)

o   konidiofory se nacházejí izolovaně nebo seskupené v konidiomatech

Pohlavní rozmnožování: často je oddělená plazmogamie (splynutí cytoplazem) a karyogamie (splynutí jader), takže vzniká dikaryofáze

Typy pohlavního rozmnožování:

·      Často: gametangiogamie (nejčastější, tvoří se spory, typické pro Ascomycotina), gameto-gametangiogamie, somatogamie (častá u Basidiomycotina), somato-gametangiogamie

·      Méně často: gameto-somatogamie, gametogamie, autogamie

Tvorba plodnic je typická pro většinu zástupců pododd. Ascomycotina a Basidiomycotina

Původ Eumycota se odvozuje od předků oddělení Chytridiomycota

Systém: 3 pododdělení: ZYGOMYCOTINA, ASCOMYCOTINA, BASIDIOMYCOTINA + Deuteromycotina (sem patří i nepříbuzné druhy hub, j u nich známa pouze anamorfa)

Pododd.: ZYGOMYCOTINA (houby spájivé)

Stélka: cenocytické (nepřehrádkované) mycelium, přehrádky oddělují reprodukční orgány

Nepohlavní rozmnožování: sporangia se sporangiosporami vzniklými endogenně

Pohlavní rozmnožování: gametangiogamie (pouze primitivní, říká se jí zygogamie, vznikají mnohojaderná gametangia), progametangia spolu kopulují, mají tzv. boční buňky (suspenzory), které je drží, vznik tlustostěnné zygospory, z ní vznik meiosporangií

Některé druhy jsou homothalické, jiné heterothalické

Význam: suchozemští saprofyté a parazité, hlavně v půdě, někdy specializovaní parazité hub, drobných živočichů, mykorhizní d.

Systém: 2 třídy: ZYGOMYCETES a TRICHOMYCETES

Třída: ZYGOMYCETES

Cenocytické mycelium, někdy přepážky

Nepohlavní rozmnožování: sporangia s endogenními sporami

Pohlavní rozmnožování: gametangiogamie, vznik tlustostěnné zygospory

Homothalické i heterothalické druhy

Vyvinutější druhy vytvářejí kolem vzniklé zygospory spleť hyf – předchůdce plodnice

Saprofyté, parazité (rostlin, hmyzu, člověka, hub), koprofilní druhy, mykorhizní druhy

Produkce některých důležitých látek: kys.mléčná (např. Rhizopus stolonifer, R. oryzae), kys. fumarová (R. stolonifer), fermentace sóji, rýže, produkce alkoholu

Systém: 7 řádů

Životní cyklus Rhizopus nigricans (Kropidlovec černavý), tlustostěnná zygospora může dlouho přežívat, při vhodných podmínkách z ní klíčí sporangium, vznikají sporangiospory, které jsou rozlišeny na „a“ a „b“ nebo na „+“ a „−“, haploidní část cyklu převažuje nad diploidní, progametangia se dále pohlavně rozmnožují

ŘÁD: MUCORALES

Cenocytické bohatě větvené, okem viditelné mycelium, přepážky pod reprodukčními orgány, tvorba stolonů

Tvoří sporangia viditelná pouhým okem (velké množství spor) a merosporangia (1 sporová sporangia)

Saprofyté, rozkládají snadno využitelné substráty (max. škrob), někteří jsou parazité (někdy napadají oslabené rostliny)

Zástupci:

Mucor mucedo Plíseň hlavičková (roste na starším koňském trusu)

Rhizopus nigricans Kropidlovec černavý (častá plíseň na cukernatých substrátech, tzn. na zbytcích rostlin, sýra, chleba)