Jiří Baier o muchomůrce červené.

A roste zde na Broumovsku i několik vzácných, za kterými jezdí i největší český odborník na houby, mykolog ing. Jiří Baier. V besedách s ním jsem zaznamenal i zajímavé vyprávění o muchomůrce červené, která zde roste poměrně dost a pro její jedovatost ji do pokrmů místní houbaři nesbírají.

Jenže ta její jedovatost je poněkud zvláštní a specifická a i když opatrnosti nikdy nezbývá, odborníci vědí své. Ing.Baier o ní říká: „Ale já si občas pochutnám i na muchomůrce červené. To je velice chutná houba, která dokáže člověka i stimulovat. Když potřebuji vystupovat na nějaké veliké kopce a hodně pracovat fyzicky, tak si vezmu jeden klobouk muchomůrky červené a žádný kopec pro mne není dost vysoký.

To jsem neobjevil nic. To znají různí pěstitelé a třeba honáci stád sobů. Když ženou v krajině stáda sobů z údolí do údolí, tak nesmějí usnout a musejí se fyzicky stále držet. Tak kousají muchomůrku červenou, usušenou, neusnou a podávají vysoké výkony a dotáhnou soby dřív, než třeba zamrzne země.

Protože roste i v Itálii, tak zcela určitě ji tam v minulosti jedli na známých lukulských hodech (ve starém Římě a Řecku). Byla středem mykologicko-erotických orgií.

Když ji pozře muž, tak ženám podává neskutečné výkony.

V lese používají muchomůrku červenou veveřáci. Nacpou se jí a pak běsní po lese a řádí, vyhazují malé ptáčky z hnízd a podobně.

A používala se také na mouchy. Babičky zjistili, že když povařili muchomůrku červenou ve sladkém mléku, a dali to mouchám ještě vlažné, tak mouchy to pily (i kdyby tam ta houba nebyla). Šly na to vlažné sladké mléko. Ale když tam muchomůrka červená byla, tak se toho napily také a řádily, jako opilý člověk. Byly tak nadopované, že lítaly zběsile i vzhůru nožičkami a proti sklu a rozprskly se. Nebo přistály na rozpálených kamnech, případně spadly do vody, třeba ve kbelíku. Čili potloukly se druhotně tím, že byly namazané.

Já jsem to s nimi zkoušel, a ty co se nepotloukly, tak se přes noc vyspaly a byly to zase normální mouchy. Takže houba samotná je nezabije.

Muchomůrky červené také využívají šamani a náčelníci v Africe. Aby vydrželi před svojí obcí a maximálně podávali výkon při tanci a výskání. Bez dopingu by to nevydrželi. Takhle všichni odpadnou a oni jsou stále fit.

Občas muchomůrku červenou dávám do jídla. Když si takhle někdy známé „kočky“ potřebují užít s mužskými, tak jim upeču pirožky, oni tím nakrmí chlapy a už to vše funguje. Jedna taková přítelkyně od soudu si potřebovala užít, tak jsem jí dodal pirožky a když se za týden vrátila, tak říkala. To jsem ještě nezažila. My jsme rozštípali i postel.

Mužský, který do sebe dostane muchomůrku červenou, tak se mu začnou uvolňovat skryté zdroje energie z těla. Nejsnáze je uvolní erotikou. Proto jeden z nejdražších dortů americké svatební hostiny, je prstenec hojnosti s pravými šumavskými hřiby. A oni do něj Šumaváci cpou muchomůrku červenou, ty špunty.

To jsem také v houbařském časopise uveřejnil. Na Šumavě to dělají pro miliardáře, pro které není problém dát za takový dort i milion, ale nevěsta si užije. Opravdu. Díky šumavským hřibům. Divil jsem se, proč tam chtějí šumavské hřiby. Měli jsme tam člena diplomatického sboru pana doktora Huba. Tak jsem jej poprosil, aby mi přinesl vzoreček hub, které byly do dortu, tedy do prstence hojnosti, použity. A ono tam bylo 60% muchomůrky červené. To jsou filutové, šumavští houbaři. Protože nějaké houby z Tater, oni to nevědí, tak to tam nedají a Šumaváci jsou bezkonkurenční.“ Tolik tedy ing.Jiří Baier o muchomůrce červené.