Psilocybinové (a psilocinové) houby – čepičatka

Conocybe siliqineoides je jednou z posvátných omamných hub uctívaných oaxackými Mazatéky, podobně jako lysohlávky. Tato houba byla poprvé nalezena již Heimem a Wassonem přibližně v roce 1956, bohužel však od této doby nebyla provedena (pokud je mi známo) žádná podrobnější studie této houby. Existují však i další houby z rodu Conocybe, které obsahují psilocybin.

Čepičatky rodu Conocybe obvykle rostou jednotlivě až pospolitě a mají dlouhý, tenký a křehký třeň.

Conocybe cyanopus (Čepičatka modronohá) má skořicově až temně hnědý klobouk široký jen asi jeden centimetr. Třen je 2-4 cm dlouhý, křehký. Pokud máte zájem, je zde podrobnější popis. Tato houba podle některých výzkumů obsahuje až 1 % psilocybinu (silně aktivní vzhledem ke své nepatrné velikosti).

Conocybe siliqineoides je úhledná mexická houba, rostoucí na hnijícím dřevě, která dosahuje výšky 8 cm. Její klobouček je 2,5 cm široký, světle oranžový až oranžovočervený, se sytě oranžovým středem. Lupeny jsou žluto červené nebo hnědooranžové a výtrusy chromově žluté. Obsah psilocybinu v těchto houbách je neznámí.

Conocybe smithii má zpočátku kuželovitý, později téměř plochý klobouk s výrazným hrbolkem okrové až skořicově hnědé barvy, o velikosti taktéž okolo 1 cm. Třen je 1-5 cm dlouhý, křehký. Makroskopicky je těžko rozlišitelný od předešlého druhu. Pokud máte zájem, je zde podrobnější popis. Tato houba však neobsahuje psilocybin, ale jen baeocystin (rovněž psychoaktivní).

Čepičatky ovšem zahrnují i další rod; Galerina. Z něj specielně Galerina marginata je skutečně jedovatá, a to smrtelně. Celkem nedávno bylo objeveno, že G. marginata obsahuje alfa – amanitin, tedy jed, který se vyskytuje také v muchomůrce zelené!

Jak ta potvůrka vypadá? Klobouk má okrově až žlutavě hnědý, hygrofánní, při vysychání se zesvětluje a stává se dvoubarevným, holý a hladký, okraj s lehce prosvítajícím rýhováním, průměr 1-4 cm. Lupeny jsou mírně okrově nažloutlé, téměř přímo přirostlé. Třeň je nahnědlý, směrem k bázi tmavší, tenký, válcovitý, s jemným, blanitým, většinou vzpřímeným prstenem. Výtrusný prach je rezavě hnědý. Houba při poranění voní po mouce, i její chuť je moučná. Je ji možné nalézt na dřevě jehličnatých stromů, velmi vzácně také na dřevě listnatých stromů; hlavní dobou výskytu je srpen až říjen. Celkově tahle jedovatka vypadá jako zmenšené provedení jedlé opěnky měnlivé (Kuehneromyces mutabilis).

Rod Galerina je ve střední Evropě tvořen přibližně 55 obtížně určitelnými druhy. Pouze tři z nich mají na třeni prsten, z toho jeden je právě výše popsaná, krutě jedovatá Galerina marginata. Mnohé čepičatky jsou velmi malé a rostou mezi mechy, některé obývají bažiny. Jsou příbuzné s pavučinci a mají rezavě hnědý až skořicově hnědý výtrusný prach a většinou bradavčitě výtrusy bez klíčního póru (vzácně s malým klíčním pórem). Je dost možné, že mezi nimi existují ještě další, dosud nepoznané jedovaté druhy, takže experimentovat s nimi může být něco na způsob ruské rulety.

Všechny čepičatky rostou jednotlivě nebo ve skupinkách na trusu a na tlejících lesních půdách. Conocybe cyanopsus se vyskytuje i v trávnících.

Conocybe siliqineoides byla nalezena zřejmě jen v Mexiku. Conocybe cyanopsus se vyskytuje ve Spojených státech a v mírných oblastech střední a severní Evropy (Norsko, Finsko, Německo). V literatuře se vyskytují domněnky, že by tato houba mohla být rozšířena po celém mírném pásu, ale kvůli své velikosti, je přehlížena (?).

Velmi často se tyto houby užívají syrové či usušené. Jindy se rozemílají a z drtě se připravuje odvar. Jinou možností je přidávání houby do polévek a jiných jídel a nápojů (čaje). Při tepelné úpravě dochází ke značným ztrátám účinných látek. V některých případech se dokonce kouří usušené houby – o efektu této aplikace však lze pochybovat.

Příznaky intoxikace psilocybinovými houbami jsou podobné intoxikacím jinými halucinogenními látkami jako jsou meskalin, lysergamid či LSD (avšak bez prudkého myšlenkového tempa a agitovanosti LSD, a bez změn osobnosti občas se vyskytujícím u meskalinu). Projevy těchto intoxikací jsou rozdílné intenzity podle vnímavosti a dispozice uživatele.

Doba, po které se začínají projevovat účinky alkaloidů psilocybinových hub, závisí na způsobu jejich použití i vnímavosti intoxikovaného. Jsou-li houby dobře rozžvýkány a ponechány delší dobu v ústech, objevují se první příznaky asi po 10 minutách. Spolknuté houby způsobují delší prodlevu (asi 40 minut) a zároveň i zhruba poloviční účinnost díky proniknutí pouze poloviny účinných látek žaludeční a střevní stěnou. Počáteční příznaky intoxikace jsou bolesti hlavy, pocity neklidu a malátnosti spojené s bezděčným zíváním (často bez ospalosti), výjimečně křeče, poruchy rovnováhy, třes a pocení. Psychickými příznaky jsou deformace vnímání objektivní reality (později plynule přecházející v pocity rozbití a prohloubení časových a prostorových souvislostí, deformace tváří a osob, všechny barvy nabírají teplé pastelové odstíny, kaleidoskopický efekt), dále jsou přítomny změny nálady, stav euforie, pocit štěstí, jen výjimečně deprese a podrážděnost (toto do značné míry závisí na psychickém stavu předcházejícímu aplikaci). Častými projevy jsou též nauzea, zimnice a slabost v nohou. Tyto pocity mají většinou krátké trvání a jsou během 30 minut vystřídány celkovým tělesným uvolněním.

Otrava psilocybinem a psilocinem, trvá (s výraznými projevy) většinou 5-6 hodin (viz graf) a je příčinou již uvedených zrakových halucinací, psychózy spojené s depersonalizací, poruch vnímání času, směru i vzdálenosti. Spolu s halucinacemi vznikají falešné představy, intoxikovaný je vystaven ukvapeným rozhodnutím, které mohou být příčinou nehod a úrazů. Intoxikace většinou končí náhle (údajně ji lze přerušit např. barbituráty či neuroleptiky).

Akutní toxicita hub je poměrně nízká (smrtelná dávka psilocybinu pro člověka je asi 17 gramů). Největší nebezpečí psilocybinových hub spočívá v riziku neuvážených ukvapených rozhodnutí, které mohou být příčinou různých zranění až smrti. Informace o tom jak postupovat při vzniku psychózy po intoxikaci houbami, naleznete zde. Existuje zde i určité nebezpečí pro toho, kdo vezme houby v nevhodné situaci. Houby nejsou vhodné pro lidi, kteří se snaží uniknout před svými problémy do světa halucinací. Psilocin a psilocybin je jakýsi spouštěcí mechanismus, rozšiřuje vědomí člověka a ten pak uvidí sám sebe a to nemusí být jen hezké, může to být i dost drsná zkušenost (to jsou většinou lidé skákající z oken). Hlavním zdravotním rizikem spojeným s užíváním těchto hub, stejně jako dalších psychotropních látek, je projevení se dosud latentních psychických chorob, tedy chorob, pro něž má jedinec vlohy a které zatím ještě nepropukly (např. schizofrenie).

Poměrně podstatným faktorem při dlouhodobé aplikaci těchto hub, je vznik tolerance. Na lysohlávky si lze již během krátké doby užívání vytvořit značnou toleranci. Při pokusech s psilocybinem se během 21 dní zvedla dávka z 1,5 mg na 27 mg, přičemž 22. den již subjekt téměř nereagoval na dávku 15 mg. To také vysvětluje proč někomu stačí 10 klobouků lysohlávek, zatím co někdo jich potřebuje k dosažení stejných účinků přes 40. Navíc při častém opakování také ztrácí zážitek s lysohlávkami svou „božskost“, takže je nejlepší omezit se pouze na 4 až 10 dávek ročně.

Účinky psilocybinu mohou být ještě zvýrazněny (až zdvojnásobeny) některými inhibitory MAO (enzymu monoaminooxidasy – např. harminem a harmalinem). Kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci a poruchy vnímání, způsobuje však ukončení „tripu“, proto pokud se používá tato kombinace tak se marihuana kouří až ke konci, kdy posiluje již skomírající efekty.