Kořenovník vrstevnatý – Heterobasidion annosum
Kořenovník vrstevnatý – Heterobasidion annosum
(Fr.) Bref.
I.-XII.
Nejedlý
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Bondarzewiaceae – bondarcevkovité
Vědecká synonyma
Boletus annosus (Fr.) Spreng.
Boletus cryptarum Bull.
Fomes annosus (Fr.) Cooke
Fomes annosus f. cryptarum (Bull.) Bondartsev
Fomes cryptarum (Bull.) Sacc.
Fomitopsis annosa (Fr.) P. Karst.
Friesia annosa (Fr.) Lázaro Ibiza
Heterobasidion annosum f. cryptarum (Bull.) Domański, Orloś & Skirg.
Heterobasidion cryptarum (Bull.) Rauschert
Heterobasidium annosum
Boletus cryptarum Bull.
Fomes annosus (Fr.) Cooke
Fomes annosus f. cryptarum (Bull.) Bondartsev
Fomes cryptarum (Bull.) Sacc.
Fomitopsis annosa (Fr.) P. Karst.
Friesia annosa (Fr.) Lázaro Ibiza
Heterobasidion annosum f. cryptarum (Bull.) Domański, Orloś & Skirg.
Heterobasidion cryptarum (Bull.) Rauschert
Heterobasidium annosum
Tato houbička tu roste v hojném počtu. Kořenovník patří mezi naše nejznámější pro naše jehličnaté dřeviny zároveň i nejškodlivější houbu. Parazituje převážně na smrku a borovici. Nacházím je na starých pařezech, dutinách a kořenech jehličnanů. Je to nejedlá, dřevokazná houba.
Popis
Plodnice vytrvávají pouze několik let a jsou rozlité, polorozlité 5 – 20 cm v průměru, 1-3 cm tlusté, s odstávajícím kloboukovitým okrajem. Někdy bývá též bokem přirostlá
Svrchní strana kterou tvoří krusta je soustředně rýhovaná a pásovaná, většinou hrbolatá, kaštanově hnědá a ve starších částech černohnědá, okraj je ostrý, bělavý až zažloutlý, někdy až červenohnědý.
Rourky 2 – 5 mm dlouhé, vrstevnaté (až ve 3 vrstvách), barvy dřeva s okrouhlými drobnými bílými až krémovými okrouhlými až hranatými póry. V místě poškození se i mezi póry často vytváří krusta.
Dužnina pevná, dřevitá, barvy světlého dřeva.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou bezbarvé, drsné, elipsoidní, velikosti4-6 x 3,5-4,5 µm.
Svrchní strana kterou tvoří krusta je soustředně rýhovaná a pásovaná, většinou hrbolatá, kaštanově hnědá a ve starších částech černohnědá, okraj je ostrý, bělavý až zažloutlý, někdy až červenohnědý.
Rourky 2 – 5 mm dlouhé, vrstevnaté (až ve 3 vrstvách), barvy dřeva s okrouhlými drobnými bílými až krémovými okrouhlými až hranatými póry. V místě poškození se i mezi póry často vytváří krusta.
Dužnina pevná, dřevitá, barvy světlého dřeva.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou bezbarvé, drsné, elipsoidní, velikosti4-6 x 3,5-4,5 µm.
Ekologie
Výskyt leden až prosinec ve smrkových monokulturách na kyselejších půdách i nevápenatých půdách v rovinách i pahorkatinách, v horských bučinách i jedlobučinách, hojně na bázi a kořenech živých, pak i odumřelých jehličnanů. Zejména smrků a borovic. Vzácně u listnáčů, například břízy, javory, topoly, olše a lísky. Upřednostňuje dutiny pařezů.
Nejedlý.
Zajímavosti
Hospodářsky nejškodlivější dřevokazná houba. Infekce se projevuje roněním pryskyřice na bázi kmene a kořenových nábězích. Zasažené stromy jsou duté do nevelké výšky a nerostou. Napadené dřevo je červenohnědě zbarvené. Způsobuje voštinovou hnilobu. V Evropě je pouze tento jeden druh. Útočí zejména na oslabené stromy což u nich způsobil hmyz, imise nebo pokles spodních vod. Neroste pouze v tropech. Kořenovník ničí kornatec obrovský (Phlebiopsis gigantea) kontaktem houbových hyf, což zároveň způsobuje že zasažené oblasti se barví neutrální červení.
Zdroj: BioLib
Ministerstvo životního prostředí má na svém portálu (www.mzp.cz), hezký článek. Zde je:
KOŘENOVNÍK VRSTEVNATÝ
Kořenovník vrstevnatý, Heterobasidion annosum (Fr.) Bref., patří mezi naše nejznámější a (spolu s václavkami) pro naše jehličnaté dřeviny zároveň i nejškodlivější houby.
SYSTEMATICKÉ ZAŘAZENÍ, STRUČNÝ POPIS
V současné době je tato houba řazena do samostatného rodu Heterobasidion Bref. jako jeho prakticky jediný zástupce – Heterobasidion annosum (Fr.) Bref., s českým pojmenováním kořenovník vrstevnatý. Přestože toto zařazení provedl Brefeld již před 110 lety, dlouho nebylo akceptováno.
Nejstarší lesnická veřejnost může znát tuto houbu ještě pod jménem Trametes radiciperda Hartig, jak ji pojmenoval tento velký německý lesník v r. 1874. V dalších letech však zcela převážilo zařazování tohoto choroše do široce pojatého rodu Fomes Fr. jako druh Fomes annosus (Fr.) Cooke – troudnatec vrstevnatý a pod tímto jménem je v lesnické a fytopatologické veřejnosti stále ještě nejčastěji prezentován.
Protože se však tato houba až příliš odlišovala od ostatních zástupců široce pojímaného rodu Fomes, přeřadil ji Karsten do nově popsaného rodu Fomitopsis P. Karst. jako druh Fomitopsis annosa (Fr.) P. Karst. V současnosti však na základě detailních anatomických studií jednoznačně převážil názor o oprávněnosti zařazení této houby do odděleného, úzce vymezeného rodu Heterobasidion Bref.
Kořenovník vrstevnatý vytváří víceleté (obvykle maximálně 5 let staré) plodnice dřevnaté konsistence, rozlité až kloboukaté (nejčastěji polorozlité). Klobouk (pokud je utvořen) bývá na povrchu hrbolatý, kaštanově až černohnědý. Rourky jsou bělavé až nažloutlé, jejich ústí (póry) drobné, okrouhlé. Dužnina plodnice (trama) je světle okrová, dost pružná, hyfový systém je dimitický. Výtrusy jsou spíš tenkostěnné, bezbarvé, na povrchu jemně drsné, široce elipsoidní, 4,5-6×3,5-4,5 mikrometru velké.
Kořenovník vrstevnatý vytváří běžně i tzv. nepohlavní stádium – anamorfu ve formě šedobílých povlaků na i v shnilém dřevě, na nichž se utvářejí ve velkém množství konidie, které jsou bezbarvé, téměř kulovité, ve špičku protáhlé, 4-4,5×3-3,5 mikrometru velké.
Kořenovník vrstevnatý vytváří běžně i tzv. nepohlavní stádium – anamorfu ve formě šedobílých povlaků na i v shnilém dřevě, na nichž se utvářejí ve velkém množství konidie, které jsou bezbarvé, téměř kulovité, ve špičku protáhlé, 4-4,5×3-3,5 mikrometru velké.
ROZŠÍŘENÍ
Tato houba je známa téměř z celého světa – nejvíce však bývá nalézána v lesích severního mírného pásu, udávána je však i z asijských a amerických subtropů, méně často bývá dokládána z jižní polokoule. U evropského rozšíření této houby je nápadná její výrazně nižší četnost výskytu na severu a jihu kontinentu.
V České republice patří kořenovník vrstevnatý mezi nejčastější dřevokazné chorošovité houby vůbec. Jeho plodnice lze nalézt prakticky na celém území státu, i když podstatně méně často se vyskytuje v horských polohách, v oblastech přirozeného výskytu smrku. Naopak v naprosté většině je jeho hojný a škodlivý výskyt zaznamenáván v pahorkatinném, popř. až podhorském výškovém stupni, v nepůvodních smrkových monokulturách.
BIOLOGIE
Kořenovník vrstevnatý se šíří především dvěma způsoby: jednak myceliem (podhoubím) proniká z napadeného stromu (či jeho pařezu, pahýlu) kořenovými srůsty či dotyky do sousedních dosud zdravých stromů, jednak výtrusy (basidiosporami i konidiemi – těmi možná častěji). Výtrusy se mohou šířit větrem, deštěm, klíčí na pařezech, kořenech i jiném dřevním odpadu v lese se povalujícím, spláchnuté do půdy mohou být přenášeny myšovitými hlodavci, apod. Je třeba zdůraznit, že k tvorbě a uvolňování výtrusů může docházet prakticky téměř po celý rok, pokud teplota neklesne trvaleji pod bod mrazu, což mohu tvrdit na základě vlastních dlouholetých sledování. Pro úplnost je třeba dodat, že byla prokázána i infekce živých smrků poraněním, avšak jako ranový parazit nevystupuje kořenovník vrstevnatý rozhodně nikterak často.
Z infikovaných částí dřeva (nejčastěji kořenů) se mycelium šíří jádrovou částí dřeva do kmenu. Napadené dřevo se zpočátku zbarvuje šedomodře až šedofialově, s postupem hniloby světle hnědne až posléze nabývá typické červenohnědé barvy a měkne. Poté dřevo postupně světlá, stává se jakoby mramorovitým, s bílými protáhlými postupně se zvětšujícími dvůrky a s černými plátovitými útvary. Nakonec je dřevo zcela rozložené, světle okrové a volné prostory ve kmenu jsou vyplněné bílým vzdušným podhoubím.
Závěrem je třeba dodat, že ačkoliv je pro napadení dřeva kořenovníkem často používán termín „červená hniloba“ (který poměrně dobře vystihuje barevnost napadeného dřeva v určité fázi rozkladu), je hniloba, kterou působí tento choroš, v konečné fázi bílá (houba má totiž schopnost rozkládat i ligninové složky dřeva).
ŠKODLIVOST HOUBY A MOŽNOSTI OBRANY
Kořenovník vrstevnatý vyrůstá (jako parazit) na bázích a kořenech nejrůznějších dřevin, v růstu pokračuje i na již odumřelých zbytcích svých hostitelů jako saprofyt. Je typickým polyfágem – hostitelskou dřevinu si nevybírá a stejně dobře může prosperovat jak na nejrůznějších listnáčích, tak jehličnanech.
Častěji však parazituje na jehličnanech a zde také působí největší škody – a to především na smrku a borovici. Velmi silně jsou ohroženy smrkové monokultury v nižších a středních polohách, lokality s oglejenými a střídavě zamokřenými půdami, první výsadby na bývalých zemědělských půdách. Zatímco borovice napadená v mládí infekci kořenovníkem obvykle záhy podlehne a odumře, smrky přežívají a nezřídka i zdánlivě dobře přirůstají, avšak jejich jádrové dřevo je shnilé, často i do výše několika metrů (podhoubí a výtrusy kořenovníku vrstevnatého se nám podařilo izolovat i z vrcholkových partií napadených smrků).
Vzhledem k naprosto mimořádným škodám, které tato houba v lesních porostech působí, byla studiu možností obrany proti jejímu šíření věnována značná pozornost. Z mechanických možností obrany byly např. činěny pokusy se zakládáním příkůpků, které měly zabránit šíření infekce ze smýcených napadených porostů do porostů zdravých, avšak očekávaných výsledků obvykle dosaženo nebylo.
Další možná cesta (a podle současných výsledků daleko perspektivnější) je ochrana čerstvých pařezů před infekcí kořenovníkem – buď chemicky, anebo (poslední dobou) především biologicky. Tato ochrana využívá k inokulaci čerstvých pařezů antagonistických organismů (z hub např. zástupců rodu Trichoderma, Peniophora /=Phlebiopsis/ gigantea aj.). Perspektivní by mohlo být i vyšlechtění odolnějších jehličnanů vůči napadení kořenovníkem. Nejdůležitější obranná opatření v současnosti jsou však pěstební, převážně preventivního rázu. Je třeba především neodkládat výchovné zásahy, dodržovat obmýtní dobu, na silně ohrožených stanovištích omezit pěstování smrku (popř. borovice) a nahradit je obecně odolnějšími listnáči.
Na úplný závěr tohoto krátkého článku o jedné z našich z lesnického a hospodářského hlediska nejškodlivějších hub je třeba dodat, že tato informace rozhodně nemohla být vyčerpávající. Této problematice se věnuje řada vědeckých týmů na celém světě, je ustavena i samostatná pracovní skupina v rámci IUFRO. Zájemce o aktuální informace lze upozornit na právě vycházející knihu „Heterobasidion annosum: Biology, Ecology, Impact and Control“, o cca 600 stranách, kolektivu renomovaných zahraničních badatelů, zabývajících se léta touto problematikou.
Dr. František Soukup, VÚLHM Jíloviště-Strnady
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář