Patnáctý dubnový den
Patnáctý dubnový den
Po deštích jsem se šel podívat do terénu a přesvědčit se zda doopravdy spadlo tolik srážek, co nám meteorologové naměřili. Ano asi se nepletou (checht). Bylo vidět, že místy stojí voda, místy je sucho. Jestliže nepřijdou velké teploty a velké větry mohla by nám voda chvilku vydržet, ale zdejší Vysočina je nevyzpytatelná. Po dvou, tří denním dešti se objevilo kvanta černorosolů, rosolovek, kropilek a podobných druhů, jako například plsnatky. Nejprve jsem byl pro exikát stále neurčeného černorosolu. Poté mířím pod plané třešně, trnky a šípky. Pod jedním šípkem ležel tento klacíček a na něm tato plstnatka. Nejprve jsem si myslel, že se jedná o plsnatku růžomilnou, ale po zvětšení fotografie mi tento druh nesedí. Klacek bych řekl, že byl osikový, protože byl nejblíže k šípku. Poté nacházím na čtyřech různých místech další plsnatky. Na březové, lískové, osikové a smrkové větvičce. Po vyfotografování, mi připadají všechny stejné a řadil bych je do plsnatky hnědé? Exikáty nemám, větvičky jsou poschovávané a vím, když se namočí vždy, plsnatky ožijí …
Je spousta penízovek smrkových a provázkových. Ucháč obecný dostal zálivku a pěkně začal růst. Ze sucha se opět probudila hlízenka sasanková. Hledal, lezl jsem po čtyřech v hlohovišti, zda kápnu na prvonález hlízenky hlohové, ale bez úspěchu. Ucháč obrovský se též nekonal, ale za to bylo kvanta jidášova ucha. Na starých smrkových pařezech rostou kalichovky a je na stovky číšenek rýhovaných.
Posted in Co momentálně roste
Napsat komentář