Muchomůrka šiškovitá – Amanita strobiliformis
Muchomůrka šiškovitá – Amanita strobiliformis
(Paulet ex Vittad.) Bertill.
VI. – XI.
Vzácná
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Amanitaceae – muchomůrkovité
Vědecká synonyma
Agaricus strobiliformisPaulet ex Vittad.
Amanita solitaria f. strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Cetto
Amanita solitaria var. strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Costantin & L.M. Dufour
Armillaria strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Locq.
Hypophyllum strobiliforme (Paulet ex Vittad.) Paulet
Amanita solitaria f. strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Cetto
Amanita solitaria var. strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Costantin & L.M. Dufour
Armillaria strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Locq.
Hypophyllum strobiliforme (Paulet ex Vittad.) Paulet
Tuto muchomůrku jsem měl čest poprvé vidět a fotografovat ji na návštěvě barevňákova. Tato lokalita je bombastická. Díky této lokalitě jsem měl tu čest vidět spousta druhů hub, kterých bych tu nikdy neviděl. Doufám, že budu mít tu možnost a tuto lokalitu opět navštívit. Dočetl jsem se, že tato muchomůrka Je velmi vzácná a zasluhuje bezpodmínečně ochranu. Na Slovensku, za každou utrženou plodnici platíte pokutu několik eur. Je jedlá, ale pro její vzácnost ji netrháme, jen se kocháme pohledem!Honza Borovička má na svém blogu zajímavý článek: Houby, které hyperakumulují stříbro
POPIS:
Rozšíření: Je známa z Evropy.
Ekologie: Vyrůstá vzácně ve vlhkých letech v červenci až listopadu v teplejších oblastech, ve světlých listnatých lesích nebo na jejich okrajích, obvykle na vápnitém podkladu. Objevuje se jednotlivě, i ve skupinách.
Popis: Klobouk má průměr 10-25 cm, v mládí je polokulovitý, později vyklenutý až plochý, na okraji s útržkovitými zbytky vela. Povrch klobouku má bělavou, našedlou nebo světle šedohnědou barvu, je pokrytý nepravidelnými bradavkami o něco tmavšími, někdy až hnědými, plochými nebo vystouplými. Lupeny jsou husté, výrazně volné, s jemně zubatým ostřím, mají bílou barvu, ve stáří krémovou. Třeň je vysoký 10-20 cm, 2-4 cm široký, válcovitý, na bázi hlíznatý, báze hluboko ponořená v půdě. Povrch třeně je hrubě vločkatý, na bázi má jeden až několik kroužků, nemá pochvu. Na třeni je v mládí široký převislý rýhovaný bílý prsten, který ve stáří mizí. Dužnina je bílá, chuť i vůně nevýrazná. Výtrusný prach je bílý, výtrusy elipsoidní, 10-14,5 × 7-9,5 µm velké.
Záměny: Podobná může být ohrožená muchmůrka ježohlavá (Amanita echinocephala), která má vzpřímené jehlanovité bradavky na klobouku a kriticky ohrožená muchomůrka Vittadiniho (Amanita vittadinii) se vzpřímenými bradavkami na klobouku a odstále šupinatým třeněm pod prstenem.Využití: Není jednoznačný názor na to, je-li jedlá. Je vzácná, je třeba ji chránit, i když v Červeném seznamu hub (makromycetů) ČR zatím chybí. Na Slovensku je chráněná.
Poznámka: Plodnice muchomůrky šiškovité silně akumulují z půdy stříbro (hyperalumulace).
Zdroj popisu: Botany.cz
Je velmi vzácná a zasluhuje bezpodmínečně ochranu!
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář