Ouško kornoutovité – Otidea onotica
Ouško kornoutovité – Otidea onotica
(Pers.) Fuckel.
VIII. – XI.
Jedlé
říše Fungi – houby » třída Pezizomycetes » řád Pezizales – kustřebkotvaré » čeleď Pyronemataceae – ohnivkovité
Vědecká synonyma
Peziza onoticaPers.
Peziza onotica var. onotica Pers.
Pseudotis abietina (Pers.) Boud.
Scodellina onotica (Pers.) Gray
Peziza onotica var. onotica Pers.
Pseudotis abietina (Pers.) Boud.
Scodellina onotica (Pers.) Gray
Další názvy
= ouško kornoutkové
Tuto zajímavou houbičku jsem na Hlinecku ještě neviděl. Tyto fotografie mám pořízené z výpravy za barevnými hřiby. Z oušek mi tu roste ouško zaječí a Ouško Tuomikoskiovo – Otidea tuomikoskii.Popis
Plodnice 3-10 cm vysoká, 1-4 cm v průměru, podobna zaječímu slechu kornoutovitá s podvinutým okrajem, rozčísnutá až dolů. Ve stáří jsou některé plodnice výrazně skvrnité.
Rouško je hladké, barvy světle žlutookrové až žlutooranžové mívající v mládí růžový nádech.
Vnější strana je mírně vrásčitá, jakoby jemně pomoučená, barvy bělavé až žlutookrové.
Třeň kratičký, barvy bělavé, někdy mírně žebernatý a na bázi plstnatý.
Dužnina voskovitá, křehká, tenká a dosti tuhá, barvy bílé, vůně příjemná, chuť sladkomandlová.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsoidní, hladké, bezbarvé s 2 kapkami velikosti 11-15 x 5-8 µm. Vřecka jsou válcovitá s neamyloidní stěnou osmivýtrusá.
Rouško je hladké, barvy světle žlutookrové až žlutooranžové mívající v mládí růžový nádech.
Vnější strana je mírně vrásčitá, jakoby jemně pomoučená, barvy bělavé až žlutookrové.
Třeň kratičký, barvy bělavé, někdy mírně žebernatý a na bázi plstnatý.
Dužnina voskovitá, křehká, tenká a dosti tuhá, barvy bílé, vůně příjemná, chuť sladkomandlová.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsoidní, hladké, bezbarvé s 2 kapkami velikosti 11-15 x 5-8 µm. Vřecka jsou válcovitá s neamyloidní stěnou osmivýtrusá.
Ekologie
Výskyt srpen až listopad, v trsech, dubo-habrové lesy, na nevápenatých půdách a dalších listnatých i jehličnatých lesích na zbytcích rostlin na zemi. Upřednostňuje humózní a kyselejší půdy a ze dřevin duby.
Jedlé.
Možné záměny
Ouško zaječí (Otidea leporina) má rezavě skořicové rouško, roste v jehličnatých lesích a je rovněž jedlé.
Ouško kožobarvé (Otidea alutacea) má na vnitřní, plodné straně hnědé odstíny a je též jedlé.
Ouško hlemýžďovité (Otidea cochleata) je spíše žlutohnědé až tmavohnědé a více kornoutovité, také jedlé.
Ouško citrónové (Flavoscypha cantharella) je nápadně citrónově žluté, daleko menší a roste v listnatých lesích pod buky na mechaté půdě a je také jedlé.
Chřapáč lesní (Helvella silvicola) má tmavší plodnice a roste v horských smrčinách na vápenitém podkladě, tento je nejedlý.
Ouško kožobarvé (Otidea alutacea) má na vnitřní, plodné straně hnědé odstíny a je též jedlé.
Ouško hlemýžďovité (Otidea cochleata) je spíše žlutohnědé až tmavohnědé a více kornoutovité, také jedlé.
Ouško citrónové (Flavoscypha cantharella) je nápadně citrónově žluté, daleko menší a roste v listnatých lesích pod buky na mechaté půdě a je také jedlé.
Chřapáč lesní (Helvella silvicola) má tmavší plodnice a roste v horských smrčinách na vápenitém podkladě, tento je nejedlý.
Zajímavosti
Bezpečné zjištění houby je možné jen za použití mikroskopu. Někteří autoři uvádějí toto ouško jako nejedlé a nebo se k jídlu nedoporučují. Z čeledi patří mezi největší druhy.
Literatura
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 150.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 227.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 56,57.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 109.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 108.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 40.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 45.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 31.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 52.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 274.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 222.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 50.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 58,rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 69.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 227.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 56,57.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 109.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 108.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 40.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 45.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 31.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 52.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 274.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 222.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 50.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 58,rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 69.
Zdrojový popis: BioLib.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář