Bochnatka americká – Pectinatella magnifica

říše Animalia – živočichové » kmen Bryozoa – mechovci » třída Phylactolaemata – mechovky » řád Plumatellida » čeleď Pectinatellidae

Možná bude pro někoho překvapením, že tento přisedlý organismus patří do říše živočichů. Koule jsou ve skutečnosti tuhé kolonie. Na povrchu kolonií jsou tisíce jedinců (zoidů) bezobratlého živočicha – mechovky. Proto patří do kmene tzv. mechovců. Tento kmen je podobný živočišným houbám. Kolonie dosahují různé velikosti, nejčastěji jsou velikosti citronu nebo i menší. Najdou se ale i mnohem větší kolonie, mohou dosahovat velikosti fotbalového míče a někdy tyto „míče“na jedné vrbové větvi srůstají, takže rosolovitá „superkolonie“dosahuje hmotnosti větší než 1q. . Samotný jedinec je přitom mikroskopický, kolem 1mm.

Jak název napovídá, domovem bochnatky je Severní Amerika. Jak se dostala k nám není známo. V Evropě byla poprvé nalezena v roce 1883 v okolí města Hamburk. Proto se předpokládá, že se do Evropy dostala lodní dopravou. V Čechách byla poprvé zaznamenána v roce 1922. Do roku 1952 bylo zjištěno 12 lokalit na Labi a Vltavě. Teprve na začátku 21. století dochází k rychlému šíření, tzv. invazi. Nejprve byla zjištěna na pískovně Cep u Suchdola nad Lužnicí, kde byla určena pracovníky Jihočeské univerzity – Zemědělské fakulty a začal její intenzivní výzkum. Jedním z nejčastějších prostředí, které v současnosti obývá, jsou pískovny. Kromě pískovny Cep se v Jižních Čechách vyskytuje i na pískovnách Vlkov, Veselí I, Veselí a Horusice u Veselí nad Lužnicí. Dále byla nalezena na údolních nádržích Orlík, Slapy, Hněvkovice a na některých rekreačních rybnících Třeboňska (Hejtman, Staňkovský, Nový Kanclíř, Podřezaný, Svět). Jednou z nejnovějších lokalit je řeka Lužnice pod Táborem(nejnovější výskyt je v jezerech Veselí a Horusice, zde byly nalezeny až tento rok). a Labe. Šíření bochnatky v současné době je spojováno s nárůstem průměrných teplot vody. Bochnatka na většině lokalit začne růst ze statoblastů až, když teplota po několik dní překročí 20°C. Ale jsou zprávy z Nizozemí, že to může být i méně. Proto se na většině lokalit objevují kolonie jen mezi polovinou června a zářím. Další podmínkou pro život bochnatky je relativně čistá voda. Filtrováním potravy bochnatka pak vodu sama dále čistí. Na lokalitě bývá často uchycená na větvích vrb a do vody napadených větví stromů, někdy na rákosí a lodích. Roste dokonce i na kamenných tarasech, třeba na Světě, nebo přímo na dně, na sádkách pod Světem, nebo na Hejtmanu i jinde. Dále musí mít zřejmě další nároky na prostředí, které nejsou známy. Např. na Veselských pískovnách se po několika letech rozšířila z Vlkovské pískovny jen na pískovnu Veselí I (zde byla zjištěna ve větším počtu teprve minulý rok). Teprve tento rok se vyskytuje hojně i na pískovně Veselí a v menším počtu i na jezeře Horusice. Také nebyla nalezena pískovnách nacházejících se v okolí jezera Cep(Cep II, Tušťské pískovny). Na Orlíku byly kolonie nalezeny i ve velkých hloubkách, zde, se ale neví, zda ve velké hloubce mohou žít nebo sem pouze spadly. Zajímavé je, že na lokalitách, kde byl zaznamenán hromadný výskyt, v dalších letech bochnatka ustoupila.

Bochnatka se rozmnožuje převážně nepohlavně, pučením. Mimo pískovny Vlkov a Veselí I probíhá šíření následujícím způsobem: v době, kdy začnou klesat teploty vody (již na konci léta), se začnou tvořit statoblasty, které umožňují přežití do dalších sezóny. Statoblasty jsou velmi malé černé pupeny (1 mm), diskovitého tvaru, plovoucí na hladině. Těmito nepohlavními částicemi se bochnatka dále šíří, protože se zachytávají na různé objekty ve vodě jako jsou lodě, čluny, peří ptáků apod. U ptáků je možné šíření i trusem – životaschopnost statoblastů zůstane při trávení zachována. Současně s uvolněním statoblastů se celá rosolovitá koule rozpadne a opět se z každého statoblast vytvoří nová kolonie až v létě následujícího roku.

Zcela nové chování bochnatky bylo pozorováno na Veselských pískovnách. Zde byly v zimě 2008 i 2009 pozorovány celé nerozpadlé kolonie i pod ledem. Po roztání ledu v roce 2010 byla gelovitá hmota některých kolonií stále ještě pohromadě. K rozpadu dochází zřejmě až v pozdějším jaře.

V Kanadě jsou popsáni i parazité bochnatek, bochnatka může ale i sama být mezihostitelem některých parazitů ryb. Uvnitř kolonií bochnatek v našich vodách lze nalézt i celou řadu druhů mikroskopických řas a sinic. Jaký mají vztah k bochnatce (symbiotický, parazitický, neutrální) se zatím přesně neví.

Potravu bochnatky tvoří vodní mikroskopický plankton (bakterie, prvoci, sinice, řasy). Bochnatka jako filtrátor filtruje vodu, jednotliví zoidi mají drobná chapadélka a jejich kmitavým pohybem si nahánějí vodu s potravou do svých tělíček.

Při nevábném vzhledu bochnatky možná leckoho napadne, zda tento organismus není pro člověka nebezpečný. Pro většinu lidí nikterak nebezpečný není. Byly však pozorovány i alergie. Někdy rosolovité kolonie ucpávají česla u výpusti rybníků. Ale kdoví, možná může být pro lidstvo i velmi prospěšná. Příbuzný druh mechovky z Kalifornie obsahuje látku bryostatin, která se již používá jako nadějný lék proti některým druhům rakoviny.

Daleko závažnější je otázka, zda může způsobit škody v naší přírodě. Mnoho druhů nepůvodních organismů, které pronikly do naší přírody, již mnohé škody nepáchaly. U bochnatky zatím nebyl pozorován negativní vliv na ekosystémy, kde se objevila. Ale výzkum v tomto směru je teprve v začátcích a je mu věnována velká pozornost.

Pokud víte o další lokalitě bochnatky, která není v článku zmíněna, kontaktujte prosím pracovníky Zemědělské univerzity v Českých Budějovicích např. na e-mail baloun@zf.jcu.cz. Na závěr děkuji za poskytnutí informací Ing. Zuzaně Balounové, Ph.D. a doc. RNDr. Ing. Josefu Rajchardovi, Ph.D.

Mnohé z těchto informací nejsou uvedeny na internetu a jsou psány proto tučně. Informace týkající se Veselských pískoven jsou z vlastního pozorování. Informace z internetu jsou převzaty z wikipedie a prezentace na www.divers.cz.