Bránovitec hnědofialový – Trichaptum fuscoviolaceum
Bránovitec hnědofialový – Trichaptum fuscoviolaceum
(Ehrenb.) Ryvarden
I. – XII.
Nejedlá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Polyporales – chorošotvaré » čeleď Polyporaceae – chorošovité
Popis
Plodnice 2-20 cm v průměru, tvaru rozlitého neb kloboukatého, bokem přirostle na substrát, většinou střechovitě nad sebou.
Klobouk 1-3,5 cm v průměru, široký, kožovitý, tenký, pergamenovitý a zvlněný soustředěně kruhovitě páskovaný, okraje odstávající, tvaru ledvinovitého, zřídka polokruhovitého. Povrch je sametový až plstnatý, barva svrchu špinavě bílá, šedavá.
Rouško tvoří značně ostnitě potrhané nebo zubaté lišty, které v mládí na okraji přecházejí v nízké lišty v pravidelných rozestupech. V mládí mají barvu sytě fialovou, později hnědou.
Dužnina je dvouvrstvá, tenká, za mládí pružná a kožovitá, ve stáří tvrdá a křehká. Horní vrstva je barvy bílé, dolní žlutohnědá.
Výtrusný prach je bílý. Výtrusy hladké, bezbarvé, válcovité, někdy zploštělé nebo prohnuté, 6-8 x 3-4 µm velké.
Klobouk 1-3,5 cm v průměru, široký, kožovitý, tenký, pergamenovitý a zvlněný soustředěně kruhovitě páskovaný, okraje odstávající, tvaru ledvinovitého, zřídka polokruhovitého. Povrch je sametový až plstnatý, barva svrchu špinavě bílá, šedavá.
Rouško tvoří značně ostnitě potrhané nebo zubaté lišty, které v mládí na okraji přecházejí v nízké lišty v pravidelných rozestupech. V mládí mají barvu sytě fialovou, později hnědou.
Dužnina je dvouvrstvá, tenká, za mládí pružná a kožovitá, ve stáří tvrdá a křehká. Horní vrstva je barvy bílé, dolní žlutohnědá.
Výtrusný prach je bílý. Výtrusy hladké, bezbarvé, válcovité, někdy zploštělé nebo prohnuté, 6-8 x 3-4 µm velké.
Ekologie
Výskyt leden až prosinec jehličnaté lesy, na mrtvých větvích a kmenech různých jehličnanů. Upřednostňuje borovice, smrky a horské oblasti.
Nejedlý.
Možné záměny
Bránovitec jedlový (Trichaptum abietinum) – má na okraji nizoučké zřetelné rourky s pravidelnými póry a má menší kontrast mezi světlým kloboukem a fialovým rouškem. Je nejedlý.
Zajímavosti
Doprovází Černorosol smrkový (Exidia pithya). Jinak způsobuje bílou hnilobu bělové části dřeva.
Literatura
Internetové stránky 2003.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 36.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 272, 273.
Houby. Autoři: Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 125.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 78.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 70, 86.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 36.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 272, 273.
Houby. Autoři: Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 125.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 78.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 70, 86.
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář