Muchomůrka císařka – Amanita caesarea
Muchomůrka císařka – Amanita caesarea
(Scop.) Pers.
VI. – X.
Vzácná – chráněná
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Amanitaceae – muchomůrkovité
Vědecká synonyma
Agaricus aurantiusBull.
Agaricus caesareus Scop.
Amanita aurantia (Bull.) Lamark
Venenarius caesareus (Scop.) Murrill
Volvoamanita caesarea (Scop.) Beck
Agaricus caesareus Scop.
Amanita aurantia (Bull.) Lamark
Venenarius caesareus (Scop.) Murrill
Volvoamanita caesarea (Scop.) Beck
Další názvy
= muchomůrka císařská
Jak je dobře mít několik dobrých houbařských kamarádů, v jakémkoliv koutě naší krásné republiky. Jedna z nich je kamarádka Jiřina Hrabáková alias Iris (Brno). Díky Jiřince jsem se dostal na její lokality, které jsou biotopem, složením půdy, jiné než moje kyselé jehličnaté lesy. Rok 2014 (léto) bylo houbově zajímavé. Objevilo se několik zajímavých druhů, které zde na Vysočině nerostou, čili slovo dalo slovo a vyrazilo se za touto krasavicí. Na tomto zajímavém biotopu, bylo hned několik zajímavých nálezů, které jsem v životě na vlastní oči neviděl. Díky Iris! Je mi ctí, že tě znám a že jsem mohl vidět tuto krasavic v přirozeném prostředí, kde roste a vyfotografovat si ji!
Popis
Muchomůrka císařka má klobouk nejprve kulovitý, později sklenutý, ve stáří ploše rozprostřený. Okraje jsou zřetelně rýhované. Průměr klobouku bývá od 8 do 20 cm. Povrch je suchý, bez bradavek, někdy pouze s několika většími zbytky plachetky, barva se pohybuje mezi cihlově červenou až zlatavě oranžovou. Dužnina pod pokožkou klobouku je světle žlutá, což je po rozkrojení dobře patrné i u jedinců uzavřených v plachetce. Muchomůrka císařka má volné, husté lupeny s krémovou nebo nažloutlou barvou. Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou široce elipsovité, hladké o velikosti cca 10×7 μm.
Třeň dorůstá do výšky 8 – 16 cm, do šířky 2 – 3 cm, na jeho bázi je kožovitá, bílá pochva, která lze snadno oddělit. Barva třeně je žlutá, na řezu potom bílá. Dužnina poraněním nemění barvu a nemá nijak výraznou vůni, chuť je příjemně oříšková. Muchomůrka císařka má výrazný zplihlý prsten s jemným vroubkováním na vrchní straně.
Třeň dorůstá do výšky 8 – 16 cm, do šířky 2 – 3 cm, na jeho bázi je kožovitá, bílá pochva, která lze snadno oddělit. Barva třeně je žlutá, na řezu potom bílá. Dužnina poraněním nemění barvu a nemá nijak výraznou vůni, chuť je příjemně oříšková. Muchomůrka císařka má výrazný zplihlý prsten s jemným vroubkováním na vrchní straně.
Ekologie
Vyskytuje se od července do října, nejhojněji však v srpnu a září, na písčitých půdách v mykorhize s kaštanovníky a duby. Plodnice vyrůstají spíše jednotlivě. Roste hlavně v teplejších oblastech severního mírného pásma, v České republice pouze na několika místech na jižní Moravě a v teplých oblastech Povltaví a Polabí.
Význam
Druh je z hlediska ohrožení řazen do kategorie EN (ohrožený).
Literatura
Hagara L., Antonín V. & Baier J. (2004): Houby. Aventium, Praha, 416 pp. ISBN: 80-7151-236-2.
Laessøe T. (2004): Houby. Euromedia group – knižní klub, Praha, 304 pp. ISBN: 80-242-1194-7.
Laux Hans E. (2006): Jedlé houby a jejich jedovatí dvojníci Jak je správně rozeznat a sbírat. Víkend, Stuttgart, 190 pp. ISBN: 80-86891-38-0.
Přispěvatelé Wikipedie (2006): Muchomůrka císařská [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Datum poslední revize 30. 08. 2010, [citováno 6. 11. 2010]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Muchom%C5%AFrka_c%C3%ADsa%C5%99sk%C3%A1&oldid=5754346.
Škubla P. (2007): Velký atlas hub. Príroda, Bratislava, 432 pp. ISBN: 978-80-07-01501-2.
Laessøe T. (2004): Houby. Euromedia group – knižní klub, Praha, 304 pp. ISBN: 80-242-1194-7.
Laux Hans E. (2006): Jedlé houby a jejich jedovatí dvojníci Jak je správně rozeznat a sbírat. Víkend, Stuttgart, 190 pp. ISBN: 80-86891-38-0.
Přispěvatelé Wikipedie (2006): Muchomůrka císařská [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Datum poslední revize 30. 08. 2010, [citováno 6. 11. 2010]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Muchom%C5%AFrka_c%C3%ADsa%C5%99sk%C3%A1&oldid=5754346.
Škubla P. (2007): Velký atlas hub. Príroda, Bratislava, 432 pp. ISBN: 978-80-07-01501-2.
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář