Čepičatka jehličnanová – Galerina marginata

(Batsch ex Fr.) Sing.

VI – X

Jedovatá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Strophariaceae – límcovkovité

Vědecká synonyma

Agaricus autumnalisPeck
Agaricus marginatus Batsch
Agaricus unicolor Vahl
Galera marginata (Batsch) P. Kumm.
Galera unicolor (Vahl) anon. ined.
Galerina autumnalis (Peck) A.H. Sm. & Singer
Galerina marginata f. unicolor (Vahl) anon. ined.
Galerina unicolor (Fr.) Sing.
Galerula marginata (Batsch) Kühner
Galerula unicolor (Vahl) Kühner

Další názvy

= čepičářka jednobarvá
= čepičatka jednobarevná
= čepičatka jednobarvá
= čepičatka jehličnatá
= čepičatka okrajová
= čepičatka pásovaná
= čepičatka podzimní
= šupinovka jehličnatá

Tato houbička mi vyrostla přímo u chaty, lépe řečeno za dřevníkem. Zde mám položených několik druhů kulatin. Každá kulatina s jiným druhem houby, jako např. černý bez s Jidášovým uchem, buk s hlívou ústřičnou a jinými druhy. Při ztrouchnivění jedné kulatiny, která přestala rodit ten druh, pro který kulatina byla donesená, přišla jiná úroda a už třetím rokem se zde objevuje čepičatka jehličnanová. Pro její jedovatost, ji nevyhledávám, ale když ji mám za barákem, proč ne ;-). Čepičatka je prudce jedovatá, obsahuje totiž stejné toxiny jako nejjedovatější houba na světě – muchomůrka zelená (Amanita phalloides). Takže POZOR!, ať si čepičatku nespletete, třeba s opěnkou, kržatkou apod. druhy.

Popis

Klobouk 1-7 cm v průměru, nasáklivý, vyklenutý až plochý, tupě kuželovitý, s výrazným hrbolkem hladký, mastně lesklý, suchý, za vlhka slizký, okraj ostrý, prosvítavý a rýhovaný, za mlada ověšený zbytky vela. Barva za vlhka šedohnědá až tmavohnědá, na středu nejtmavší, za sucha přechází do žlutohnědá.
Lupeny husté, tenké, široce připojené až sbíhavé, vykrojené, prostřídané kratšími lupénky, barvy v mládí světle hnědé, později rezavohnědé od výtrusného prachu. V mládí jsou zakryté blanitým závojem.
Prsten přitisklý, převislý, blanitý, barvy bílé, stářím žloutne až hnědne. Později mizící.
Třeň 2-9 cm vysoký, 0,15-1 cm tlustý, válcovitý, hladký, často zkroucený, tuhý, výrazně vláknitý až přitisklé šupinkatý, později dutý, u vrcholu hnědavě poprášený, pod prstenem mívá žlutohnědé pásy, které směrem k bázi tmavnou. Barvy žlutohnědé až tmavohnědé, dole většinou temněji hnědý až načernalý a na bázi bíle plstnatý.

Dužnina v klobouku barvy žlutavé, ve třeni až plavohnědé, chuť i vůně slabě moučné, poněkud okurkově moučná, někdy slabě ředkvová.
Výtrusný prach rezavě hnědý, výtrusy barvy světle hnědavé, oválné až mandlovitě zahrocené, vrásčitě bradavčité s dvěma olejovými kapkami. Velikost 7-12 x 5-7 µm.

Ekologie

Výskyt červen až říjen většinou v trsech, smrkové monokultury v rovině i pahorkatině na půdách nevápenatých, na rozkládajícím se dřevě jehličnanů někdy i listnáčů, ale i na pilinách, odřezcích dřeva a hromadách oloupané smrkové kůry, nebo také na zvláště zetlelém dřevě a větvích listnatých stromů v humózní půdě.

Jedovatá.

Možné záměny

Opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis) Která však lupeny má skořicové barvy a pod prstenem černohnědě šupinkatý až huňatý třeň. Roste jen na listnáčích a je jedlá.
Čepičatka borová (Galerina pinetorum) která má jiné výtrusy a cheilocystidy. Je jedovatá.
Čepičatka hnědonohá (Galerina badipes) je drobnější a prsten je pouze naznačený v podobě bílých vláken na třeni. Vlákna jsou i na okraji klobouku, stářím se však ztrácejí. Je nejedlá.
Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) jež roste trsnatě a vyskytuje se v zimně. Je jedlá.

Zajímavosti

Je stejně jedovatá jako muchomůrka zelená Amanita phalloides. Obsahuje amanitiny. Pro lesy

je užitečná, protože rozkládá dřevný odpad. Někteří autoři uvádějí zvlášť čepičatku jednobarvou Galerina unicolor která má růst pouze na dřevě listnáčů a třeně bývají na bázi spojeny. Čepičatku podzimní Galerina autumnalis která pro změnu má želatinovou pokožku klobouku a její výskyt je udáván pouze v Americe. Čepičatka jehličnanová Galerina marginata vytváří výrazně provázkovité podhoubí.

Zdroj popisu: BioLib.cz

Václav Voňka: Musím se přiznat, že jsem dlouho riskoval své zdraví a možná i život tím, že jsem neznal tuto malou, ale o to zákeřnější a smrtelně jedovatou houbu!!!

Vzpomínám si, že když jsem začal sbírat s velikým nadšením opeňku měnlivou, byl jsem si jistý, že se opeňka nedá splést s některou jedůvkou. V jednom atlase hub jsem se dočetl, že opeňka roste pouze na listnatých pařezech, kdežto všechny ostatní ji podobné jedovaté druhy pouze na pařezech smrkových a tím jsem se také řídil. Jaké bylo po čase mé zděšení, když jsem se začal o houby zajímat důkladněji.

Čepičatka jehličnanová - (Galerina marginata)

Foto. Václav Voňka

Čepičatka jehličnanová se začíná objevovat v červnu a roste do října až listopadu. Já svou první našel na smrkovém pařezu v železných horách. Vyrůstá jednotlivě, někdy i vícero pospolitě a to na padlých stromech a starých pařezech listnáčů i jehličnanů. Je to malá hnědavá houba. Klobouk je uvnitř tmavší, pozvolna přecházející k okraji ke světlým tónům se světle rezavými lupeny. Má malou hnědavou sukýnku a nožička je pokryta světlými vlákny a mě připomíná kmínek palmy. To je můj hlavní rozlišovací znak“palmovitý kmínek“. Vůni má slabě okurkově moučnou. Po čase, když jsem se ji naučil poznávat, tak je nepřehlédnutelná. Každý, kdo sbírá opeňky, by ji měl bezpečně poznat.

Tato houba se nesmí nikdy ochutnávat!!!Obsahuje totiž stejné toxiny jako muchomůrka zelená a její jedovatost se nezničí ani vařením.Ke smrtelné otravě stačí 10-12 plodniček!!!